Starý lotr Babinský: legenda a pravda

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Portrét loupežníka Václava Babinského, olejomalba neznámého autora na měděném plechu, pochází pravděpodobně z konce 19. století. Uložen je ve sbírkách muzea města Brna

Jaký byl skutečný život nejznámějšího loupežníka? Nahlédněte do dobového tisku ve webovém speciálu Historie českého zločinu.

Vyprávějí se o něm hrdinské příběhy, zpívají písničky. Byl doopravdy Václav Babinský populárním zločincem? Podle historiků je spojitost jeho skutečného života s povídačkami minimální. Pověsti ho často idealizují do podoby loupežníka, který bohatým bral a chudým dával. Ve skutečnosti to byl ale pěkný lump.

„Spáchal celou řadu zločinů a neštítil se ani loupežné vraždy. Podařilo se mu sice prokázat jen jednu, ale je pravděpodobné, že jich spáchal víc. U několika dalších byly nápadné důkazy proti němu, ale tyto vraždy se nepodařilo objasnit,“ hodnotí etnograf Adam Votruba. „Svou vinu taky vytrvale zapíral. Ke zločinům se u soudu nikdy nepřiznal a ve vězení hrával roli vzorného vězně.“

Na budování falešné legendy se Babinský sám podílel. Ve stáří už totiž jako spořádaný Pražan chodil do malostranských hospod, kde za pivo vyprávěl historky ze svého loupežnického života. Aby posluchači nepřišli zkrátka, zpestřoval skutečné příběhy historkami z románů, které si přečetl sám o sobě.

Chytře měnil identitu

Václav Babinský – matriční záznam o narození a křtu farnosti Litoměřice-děkanství

Václav Babinský se narodil roku 1796, jeho zločinecká kariéra začíná ve 20. letech 19. století a vrcholí ve 30. letech, kdy zorganizoval malou loupežnickou bandu. Většiny svých zločinů se dopustil mezi roky 1830 a 1833. Kriminalisty často svedl ze stopy tím, jak chytře volil cizí identitu – vystupoval většinou pod jménem někoho z obce, kde se chystal loupit.

„Velmi kuriózním způsobem například vyloupil hostinec v Ohařicích na Jičínsku během tamního posvícení, přičemž zpíval lidovou písničku, ze které se vyklubala stará zbojnická balada,“ popisuje v audiu etnograf Pavel Kracík.

Dvacet let žaláře

Ilustrace z knihy Babinský žije!

První kázeňské problémy měl ještě na vojně. Tehdy byl dokonce na pozorování v psychiatrické léčebně. Dobový tisk píše, že poprvé byl zadržen už v roce 1828, ale pro nedostatek důkazů zase propuštěn, v roce 1833 po vraždě pláteníka Blumberga měl prchnout do Polska a utekl i v roce 1835. Definitivně stanul před soudem v roce 1839.

Jeho obžalovací spis o 83 arších obsahoval vraždy, loupeže, falšování dokumentů i násilí při zatýkání. Soudní proces trval pět let. Babinský byl nakonec odsouzen ke 20 letům těžkého žaláře, které si z velké části odseděl na brněnském Špilberku.

Mezi pověstmi

Po vykonání trestu si ale překvapivě přál zůstat ve věznici, třeba jako zahradník. Nechtěl už opustit navyklé prostředí. Bál se pravděpodobně přijetí ve společnosti, údajně se i styděl za své jméno. Věznice mu sice zůstat neumožnila, ale doporučila ho milosrdným sestrám v Řepích, kde až do smrti pracoval. Dožil se 82 let.

Inspirace pro Rumcajse

Do kategorie pověstí pak patří i píseň, kterou si mnoho Čechů i dnes vybaví z dětství. Zpívá se v ní o staré věznici na kopečku v Africe. A přímá paralela existuje i mezi nejznámějším českým loupežníkem Babinským a Rumcajsem, nejznámějším loupežníkem pohádkovým.

Václav Čtvrtek během období první světové války zavítal na Jičínsko. Jeho dědeček mu tehdy vyprávěl historku, prezentovanou jako skutečný příběh, o tom, jak se v lesech potkal se skutečným Babinským. Jakou podobu vyprávění mělo, dnes už nevíme, ale do Čtvrtka se jistě velmi zarylo.

Tudy k Rumcajsově jeskyni
Spustit audio
autoři: Daniela Brůhová , jra

Související