Postrach Moravy. Arséne Lupin? Fantomas? Jánošík? Nechvalně známý Martin Lecián se vloupal i do próz Bohumila Hrabala
Rvačky, přepadení, krádeže, vražda… To všechno i během jedné noci. Uherské Hradiště, Hranice, Kojetín… Jako by byl na několika místech najednou. Často ho přistihli, ale vždycky unikl. Od května 1925 do dubna 1927 prokazatelně uskutečnil 72 krádeží. Jeho kousky plnily noviny. Muži oceňovali jeho nepolapitelnost a dámy šarmantní zjev. Obyčejní lidé v něm viděli Jánošíka, který bohatým bral a chudým dával. Přitom to byl obyčejný zloděj: okradl kohokoli a neváhal střílet.
Scénář: Tereza Vojtová a Miloš Vaněček
Režie: Vít Vencl
Zvuk: Petr Šplíchal
Od května 1925 do dubna 1927 na Moravě prokazatelně uskutečnil 72 krádeží. Jeho kousky plnily noviny. Muži oceňovali jeho nepolapitelnost a dámy šarmantní zjev. Obyčejní lidé v něm viděli Jánošíka, který bohatým bral a chudým dával. Přitom to byl obyčejný zloděj: okradl kohokoli a neváhal střílet.
Kradl už ve škole. Ve 14 skončil v polepšovně. Ve 27 už měl za sebou 4 roky vězení za krádeže, dezerci, podvody a násilí. S jeho sérií krádeží v Přerově z října 1926 si místní četníci nevěděli rady. Stihli je jen registrovat. Lecián pořád unikal.
Neuvěřitelný útěk
Když už ho zatkli, zjistili, že má tuberkulózu. Jenže on pak utekl i z vojenské nemocnice v Olomouci. Jen v pyžamu a s okovy na nohou šlapal v mrazu 15 km až do Kostkovic. A hned druhý den zahájil největší šňůru krádeží: Kroměříž, Bučovice, Uherské Hradiště, Košice, Brno, Olomouc...
Většinou také střílel. Byl ale mizerný střelec a trefil se jen zblízka. První jeho obětí se stal 8. března 1927 strážmistr Antonín Stuchlý na předměstí Uherského Ostrohu. Ani to ho nezastavilo. Navíc měl podporu přerovského a olomouckého podsvětí.
Hospodské šifry
Se společníky se scházel v tamních hospodách. Kdo si chtěl k jeho stolu přisednout, musel se ohlásit heslem „Jedna růže červená“, jinak neváhal střílet. Systém značek na spodních stranách pivních tácků ho varoval před nebezpečím. O kumpány neměl nouzi.
Mezi ty nejznámější patřil Szekely, později kamarád z polepšovny Eman Dedek. Lecián se stal fantomem. Lidé ho viděli všude, v každém zlodějíčkovi nebo kočce na střeše. A on zatím otevřeně vyhrožoval zastřelením přerovských strážníků Binka a Staňka.
Neuvěřitelně dlouhý proces
Zatkli ho v hospodě 24. dubna 1927. Až potom, co v Kunovicích na nádraží zastřelil strážmistra Šilhavého. Na zdi cely dali ostnatý drát a dveře pobili plechem, aby zase neutekl. Vyslýchali ho několik dní. Během soudního procesu se z fantoma stal zakřiknutý chlapík, který už hrůzu nenaháněl.
Na otázky neodpovídal nebo všechno popřel. Soudní líčení trvalo přes čtyři měsíce (tehdy to bylo nevídané). Byly vyslechnuty stovky svědků a zmapovány desítky trestných činů. A rozsudek? Provaz! Jenže Lecián měl ještě jeden plán.
Budu mít dost času v pekle
Při jeho posledním pokusu o útěk bylo vystřeleno kolem stovky nábojů. S komplicem se vzdali až po dvouhodinové přestřelce. Jeho poslední obětí se stal strážný Ferencz Kiss. Den před popravou si Lecián poručil labužnický oběd a vůbec nespal. „Budu mít dost času v pekle,“ řekl. Popravili ho 6. října 1927 v 6.00.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
