Zastavte vlak 608! Příběh největší vlakové tragédie v Československu, při které zahynulo 118 lidí
14. listopad roku 1960, železniční stanice Stéblová u Pardubic, 17 hodin a 35 minut. Místo a čas největšího železničního neštěstí v dějinách Československa. Tato tragédie se ale nehodí do jásavého budování socialismu, a tak je snaha mnohé zamlčovat. Ale přesto je třeba najít viníky fatální srážky dvou vlaků, při které bylo kvůli vznícení nafty zmařeno mnoho životů. Kdo za srážku mohl? A co znamenaly podivné záblesky zeleného světla?
Přestože při nehodě vyhaslo 118 lidských životů, její vyšetřování budí rozpaky. Jako by se nehoda na železnici nehodila do atmosféry jásavého budování socialismu.
Teprve třetí den po srážce vlaků vyšla o nehodě krátká zpráva v Rudém právu, lakonicky oznamující, že příčinu neštěstí je nutno hledat v hrubém porušení pravidel železničního provozu.
Mlha a záblesky zeleného světla
Byla ustanovena speciální vyšetřovací komise, ale vše se dělo bez přístupu médií a průběh jednání nikdy nebyl zveřejněn. O čtvrt roku později, v únoru roku 1961, začalo u Krajského soudu v Hradci Králové hlavní soudní líčení se skupinou železničářů.
Ukázalo se, že předzvěstí tragédie obrovských rozměrů bylo záhadné zelené světlo, které měl vidět vlakvedoucí Antonín Znítil, ale i další lidé. A také ono volání „Odjezd!“, ke kterému se však později nikdo nepřihlásil.
Nebylo ale spíše příčinou nedostatečné osvětlení návěstidel a výhybek jen pomocí petrolejových lamp, nedostatek personálu, jeho minimální kvalifikace a technická zaostalost vlakové dopravy?
Vedení Československých státních drah s podporou Komunistické strany Československa však bylo jiného názoru.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
