V USA jsou lidé méně vystrašení, i my buďme klidnější, doporučuje hlavní epidemiolog IKEMu Petr Smejkal

Během rozhovoru se doktor Smejkal Zbigniewovi Czendlikovi omlouvá za to, že se někdy směje, i když mluví o věcech vážných nebo dokonce tragických: „Humor je můj způsob života. I když je to kolikrát humor ze zoufalství, takový ten židovský, že vám to vlastně pomáhá. Lékaři se často smějí právě proto, že vidí tak hrozné věci.“

V epidemiologii hraje důležitou roli matematika, pracuje se s daty, statistikami a grafy. „Nejpodstatnější je ale lidské chování, to do těch rovnic nevložíte. Zrovna teď se u nás zdá přístup lidí odlišný od té první vlny. Každý národ se s tou epidemií vyrovnává trochu jinak a jsou velké rozdíly v tom, jak to vnímají. Nevíme, jak se lidé budou chovat za týden, když třeba naroste počet nakažených, jestli je strach k něčemu přinutí.“

Čtěte také

Jak čelit koronaviru? „Udržujte se v psychické kondici a dělejte si radost,“ radí evoluční biolog

V devadesátých letech odešel Petr Smejkal do USA, kde studoval a strávil čtvrtinu života. Podle něho jsou Američané vedeni k větší osobní zodpovědnosti. „Když si tam chcete zaplatit zdravotní pojištění, tak strávíte den výběrem toho, co chcete a co nechcete. Já tam mám třeba pojištění jen pro katastrofy, kdybych měl automobilovou nehodu, ale už vůbec bych si nemohl dovolit pojištění na to, kdybych onemocněl rakovinou. To je to, co Češi vůbec neznají a vlastně jsou trošku rozmazlení. Za peníze, které investují, mají to zdravotnictví velmi dobré.“

To Američan, zvláště pokud nemá dobré vzdělání a práci, říci nemůže. Přesto jsou podle Smejkala lidé v USA pandemií méně vystrašení: „Američané na Floridě jsou zvyklí se na dobu tajfunů prostě odstěhovat. Příroda je tolik nepřekvapuje a virus je pro ně také ta příroda. Přijde mi, že spoustu životních změn berou s větším nadhledem.“

„Možná se mi to zdá, ale třeba Anglosasové obecně stojí ve frontách, prostě si zvykli, že na nějaké věci si musíte počkat, tak stojíte ve frontě. I ta epidemie v klidu přejde – ono to prostě nějak dopadne. Češi jsou hrozně roztěkaní, nervózní, už aby to bylo za námi, jak to, že je tady druhá vlna, proč musím stát tuhle dlouhou frontu… Jako bychom si zvykli, že všechno jde hned. Buďme trpělivější, oni ty věci trvají déle a život přináší jak velkou radost, tak kolikrát i velké katastrofy. Buďme trošku klidnější,“ doporučuje epidemiolog.

Proč právě srdce tolik spojujeme s emocemi? Proč se Petr Smejkal po řadě let strávených za oceánem přece jen vrátil domů? Poslechněte si celý rozhovor.