Před únosem StB ji zachránil drdol. Osudové ženy: poslankyně a redaktorka Svobodné Evropy Marie Tumlířová

Marie Tumlířová se narodila v roce 1889 v Hradci Králové do typické středostavovské patriarchální rodiny. Její otec Matěj Kukla byl advokát s advokátní praxí ve dvou městech. Z šesti dětí byla Marie nejstarší. Zajímala se o studium jazyků, hlavně francouzštiny.

„Díky svému otci absolvovala půlroční kurz francouzštiny v Lausanne, čímž nevědomky odstartoval její budoucnost. Po složení státní zkoušky se osamostatnila a začala učit na učitelském ústavu v Kladně, potom privátně,“ říká historička Dana Musilová.

Doktorkou technických věd

V roce 1917 začala studovat na ČVUT v Praze, obor zemědělské inženýrství. V roce 1921 se stala zemědělskou inženýrkou a následně i doktorkou technických věd jako vůbec první žena v Evropě.

„Byla to skutečně výjimečná pozice. Tento titul se uděloval od roku 1901, takže ani mezi muži doktorů věd mnoho nebylo, a mezi ženami to bylo velmi unikátní. Technické studium bylo ženám otevřeno až v roce 1918,“ vysvětluje historička.

Na studiích potkala i svého budoucího manžela Bohuslava Tumlíře. Žili spolu na statku v Předboji u Prahy. Ačkoli byla Marie úřednicí ministerstva zemědělství, nebyla slepá a hluchá k tomu, co se na venkově kolem ní dělo. Velice pozorně vnímala, jak těžký život tamní ženy mají, a snažila se jejich situaci zlepšit osvětovou činností.

Ve svých textech je motivovala ke vzdělání, k samostatnosti a k tomu, aby byly emancipované. „Uvědomovala si, že možnost vlastního výdělku (například prodejem vajíček) může být prostředkem k jejich emancipaci,“ přibližuje Dana Musilová.

Významnou roli v prosazování práv žen sehrála rozhlasová stanice Radiojournal. Za vrchol emancipačních snah lze považovat vznik samostatného redakčního oddělení v roce 1932 a vysílání určené ženám|foto:autor neznámý, Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Politická kariéra

V roce 1926 se manželům narodil syn Jan Vladimír, o tři roky později dcera Marie Olga. V té době Marie Tumlířová kandidovala do parlamentu. „Kandidovala za agrární stranu, ale mandát nezískala. Zůstala těsně pod čarou. V roce 1934, když zemřel poslanec agrárníků Adolf Prokůpek, postoupila na jeho místo a získala mandát. V roce 1935 kandidovala znovu a stala se poslankyní s vlastním mandátem,“ objasňuje historička.

Demokracie je vrcholnou formou vlády z hlediska nejvyššího ideálu lidstva a lidskosti po dosažení rovnosti všech lidí.
Marie Tumlířová

Marie Tumlířová patřila k lidem, kteří se identifikovali s parlamentní demokracií první republiky. Věnovala se tématům, kterým sama rozuměla – zemědělství, vzdělávání a již zmíněnému postavení žen ve společnosti. S tím souviselo i její členství v různých výborech.

Ženou v domácnosti

Přišel však rok 1938 a konec první československé republiky. Spolu s tím skončila i poslanecká dráha Marie Tumlířové. „Život se jí obrátil naruby. Jako žena musela opustit státní službu. Nedobrovolně se tak stala ženou v domácnosti. Po celou válku žila v ústraní. Jako bývalá poslankyně na sebe nechtěla zbytečně poutat pozornost gestapa.“

Po válce Marie Tumlířová svoji politickou kariéru neobnovila. Agrární strana byla zakázána a ona sama do žádné jiné vstoupit nechtěla.

Dramatický odchod

Zlomový v jejím životě byl únor 1948. „Komunisti nás ze statku vyhnali ještě dřív, než vstoupily v platnost znárodňovací zákony...“ vzpomínala později dcera Marie. „Tehdy už jsme věděli, že musíme odejít za hranice.“

Od rozhodnutí nebylo daleko k činu. Tumlířovi narychlo sehnali převaděče. Vzali s sebou i svoji hospodyni. Převaděč ale více než čtyři osoby převést nechtěl. Nakonec se tedy rozhodli rozdělit do dvou skupin. V první byli rodiče s dcerou Marií, ve druhé hospodyně Marta se synem Tumlířových. První skupině se podařilo republiku opustit. Druzí dva však padli do rukou pohraničníků.

Syn Jan skončil ve vězení. Později se mu podařilo z vězení uprchnout a emigrovat. Odsouzen byl v nepřítomnosti. Strach rodičů v exilu musel být obrovský. „Nejhorší pro mě bylo vědomí, že vy si děláte starosti,“ napsal jejich syn později.

Svobodná Evropa

Situace ve francouzském exilu byla pro Marii Tumlířovou složitější než pro jejího manžela a děti. Bohuslav našel práci celkem snadno, působil jako statistik pro OSN, děti začaly studovat. Pro ni však bylo získání místa úřednice, navíc na vyšším postu, nemožné. „Nakonec přijala nabídku působit v rádiu Svobodná Evropa v Mnichově jako zemědělská redaktorka. Tím se však rodina rozdělila.“

Práce v rádiu byla pro Marii Tumlířovou návratem k činnosti oslovující veřejnost. Pracovala ve vysílání pro ženy. Hovořila zde jménem dvou fiktivních žen, které si spolu povídaly o tom, co se děje za železnou oponou. „Z bezpečnostních důvodů své vysílání uváděla pod pseudonymem Marie Chaloupecká. Riziko, že byla pod dohledem StB samozřejmě existovalo,“ potvrzuje historička.

Únos zmařil drdol

Dne 11. června 1956, to jí bylo 67 let, došlo na parkovišti před Svobodnou Evropou k dramatické situaci, když se jí pokusila unést Státní bezpečnost. „Měla ale štěstí. Zachránil ji její vysoce vyčesaný drdol, který zmírnil první ránu klackem. Potom, co začala křičet, seběhli se lidé, a únos byl zmařen. Únosci byli zadrženi a ve Spolkové republice Německo odsouzeni.“

O rok později odešla Marie Tumlířová do penze a přestěhovala se zpátky do Paříže za rodinou. Zemřela 8. srpna 1973 v 84 letech ve Švýcarsku.