Muži ji nebrali vážně, přesto boj o volební právo žen nevzdala. Osudové ženy: Karla Máchová

Karla Máchová se narodila v říjnu roku 1853 v Berouně. Oba její rodiče brzy zemřeli, proto spolu se dvěma sestrami vyrůstala v sirotčinci v Kajetánském klášteře Praze. Už tam musela pracovat – prala prádlo v obecní prádelně, později pomáhala jako školnice, aby si vždy dvě hodiny před vyučováním odpracovala docházku do české školy.

Od života zadarmo nikdy nic nedostala. „Ale zdá se, že už tehdy v sobě měla víru ve své vyšší poslání,“ říká historička Marie Neudorflová. „Šlo jí hlavně o vzdělání. Byla nadaná, pracovitá, milá, skromná a toužila po důstojném životě – po samostatnosti.“

Těžký život učitelky

Ve dvaceti letech absolvovala roční kurz pro učitelky mateřských škol, poté ji přijali do českého Státního ústavu pro výchovu učitelek, kde strávila tři roky. V té době začala také sama učit.

Karla Máchová byla v Americe v roce 1893 při příležitosti Kolumbovy výstavy v Chicagu k 500. výročí objevení Ameriky |foto: Eva Dvořáková,Český rozhlas

„Učitelky na dívčích školách musely být vzorem mravní úrovně, společnost je velmi sledovala. Nesměly být politicky aktivní, jejich celibát byl normou. Když se provdaly, už nesměly učit,“ vysvětluje Marie Neudorflová.

Celibát Karla Máchová přijala za svůj. Neměla děti, žila bez partnera. Politickou činnost si ale neodřekla. Naopak.

Sociální demokratka

„Jejím životem byly české ženské i učitelské spolky, Americký klub dam a sociálně demokratická strana. Usilovala o rovnoprávnost žen v rodině, ve společnosti, v politice, v úrovni platů, a hlavně v příležitostech o vzdělání,“ popisuje historička.

Byla členkou sociálnědemokratické strany a vzdělaných žen zapojených do sociálního hnutí jako Karla Máchová nebylo v té době mnoho. Budila proto pozornost, což se neobešlo bez špiclů v zádech. Když si na pronásledování stěžovala na policii, odbyli ji, že se stýká se s lidmi, kteří popírají Boha.

Velký zátah na sociální demokraty v roce 1881 znamenal pro 28letou Karlu Máchovou vyhazov ze státního školství. Následovalo dvacet těžkých let, během kterých učila dál soukromě, psala do novin, překládala.

Nejlepší přítelkyně

Svůj zájem o řešení sociálních problémů sdílela především s Charlottou Masarykovou. Od jejich seznámení v Americkém klubu dam v roce 1882 se přátelily bezmála 50 let. „Charlotta si Karly Máchové nesmírně vážila a Máchová byla jedna z mála, která Charlottu v krušných válečných letech navštěvovala,“ popisuje historička.

Karla Máchová byla nevelká, sporá, tvář její pevná. Nesnadno ji popsat. Její krátce řezané rysy připomínaly rysy sfingy vytesané z granitu. Měla silné kudrnaté vlasy a to jí dodávalo zvláště milého rázu. Je zajímavé, že byla příbuznou básníka Karla Hynka Máchy, a opravdu v ní bylo něco poetického. Měla smysl pro krásu. S jakou radostí přinesla někdy ukázat lept nebo talíř, který se jí podařilo získat v obchůdku se starožitnostmi. Též o literaturu se živě zajímala. Nikdy nikomu nelichotila, a přece jí spolupracovníci měli velmi rádi; věděli, že někdy tvrdá slova jsou jí jen ochranou před příliš živým citem a měkkou soustrastí.
Alice Masaryková (z knihy Dětství a mládí)

U Masaryků na stole vznikal i první časopis dělnických žen Ženský list a divan v Charlottině pokoji se stal místem jejich pravidelných diskusí. „Víte, mně se mnohý problém ujasní, mnohá záhada vyjasní prostě tím, že ji vaší matce řádně vyložím,“ vzpomínala později na Karlina slova Alice Masaryková.

Také díky Charlottě nikdy nepřijala revoluční marxistické učení. Obě ženy věřily, že sociální spravedlnosti je možné dosáhnout i humanitní a společenskou cestou.

Boj o volební právo žen

Karla Máchová byla fenomenální řečnicí, což uznávali i mnozí muži. „Od roku 1905 se svými projevy účastnila shromáždění sociální demokracie za volební právo žen. Stále totiž platil zákoník z roku 1811, podle kterého veškerá práva v rodině měl muž,“ vysvětluje Marie Neudorflová.

Poznámky Karly Máchové k její řeči při kandidatuře do českého sněmu |foto: Eva Dvořáková,Český rozhlas

Ženy proto hledaly jinou cestu, jak se dostat do politiky. Františka Plamínková upozornila na to, že volební zákon z roku 1861 připouští kandidaturu „každého“, nejenom muže. A když každý, tak i ženy.

Výbor pro volební právo žen požádal písemně všechny strany, aby navrhly také ženské kandidátky. Karlu Máchovou na svou kandidátku zapsala sociální demokracie, ovšem až na druhé místo. Na prvním byl opět muž.

Zmařené naděje

Sociální demokraté Karlu Máchovou nepozvali ani na velkou předvolební schůzi. Místo toho pro ni uspořádali zvláštní sešlost pro ženy, které ovšem nemohly volit. Ve volbách pak neuspěla ani ona, ani první kandidát sociální demokracie Soukup.

„Ať kterákoliv strana nemyslí to opravdově s ženskou otázkou,“ uzavřela svoji cestu za funkcí v Zemském sněmu Karla Máchová. Její politicko-emancipační snažení ale neustalo. Utlumil ho teprve až Karlin pokročilý věk a vetché zdraví.

Poprvé a naposledy

Volební právo žen, o které tolik usilovala, bylo uzákoněno až po vzniku Československa. Češky v roce 1919 s přehledem předběhly Francouzsky (1945), Švýcarky (1972) i Angličanky (1921).

K prvním demokratickým volbám se Karla Máchová vydala s velkým vypětím sil, aby poprvé a zároveň naposledy využila své právo v praxi. Zemřela za necelý rok, v květnu 1920, v nedožitých 67 letech v Praze.