Femme fatale undergroundu. Osudové ženy: Věra Jirousová

Věra Jirousová
Věra Jirousová
0:00
/
0:00

Kunsthistorička, básnířka, publicistka a kurátorka Věra Jirousová byla žena křehké konstituce, ale o to silnější osobnost. Manželka Ivana Martina Jirouse zasáhla i do života dalších významných mužů své doby. Čelila komunistické perezekuci i společenskému odsouzení za svůj nekkonvenční osobní život.

Věra Vařilová se narodila v pražské Libni roku 1944. Otec pocházel z vorařské rodiny, pracoval v ČKD a po roce 1948 se z něj stal komunistický funkcionář. A ke komunistické ideologii se přikláněla i Věřina matka, která byla sudetská Němka.

Umělecká duše

Dospívající Věra byla intelektuálně velmi vyspělá a s rodiči si příliš nerozuměla. Studovala elektrotechnickou průmyslovku, ale zajímala se o literaturu a výtvarné umění. Její ranou láskou se stal výrazně starší Alexej Kusák, redaktor časopisu Výtvarné práce. Šlo ovšem o nevyrovnaný vztah, který skončil po nějaké době rozchodem.

Byla to osobnost velmi autonomní, hrdá a schopná odolávat tlakům doby. Vždy si byla jistá tím, co chce říkat a dělat.
Radim Kopáč, literární a výtvarný historik

Ivan Martin Jirous

Ivan Martin Jirous, básník, hudebník, signatář Charty 77, „Magor“

Věra se brzy nato zamilovala do svého spolužáka z kunsthistorie Ivana Martina Jirouse a v roce 1966 se vzali. Měli se rádi a rozuměli si na mnoha úrovních. Podle Radima Kopáče to byla právě Jirousova manželka, kdo ho zasvěcoval do rozbíhajícího se undergroundu na konci 60. let. Hluboký vztah měl ale také svoji bouřlivou stránku, která souvisela s Jirousovým nevázaným stylem života.

Věra už jako vdaná paní dokončila studium s diplomovou prací zaměřenou na dílo komunisty zapuzeného básníka a grafika Bohuslava Reynka. Ten jí doporučil, aby navázala spolupráci s filosofem Jiřím Němcem, jednou z předních osobností kulturní scény a později duchovních vůdců disentu.

V 70. letech už se mi nechtělo s Ivanem Jirousem běhat po hospodách. Navíc k životním rozhodnutím docházím, jakmile se dostanu na hranici 42 kilo. To už je kritický a měním životní styl. Tehdy jsem na tom byla tak bídně, že jsem nevyšla Nuselské schody a říkala jsem si: Tak takhle ne!
Ivan Jirous je medvěd z Vysočiny, který když jsme byli někde na stopu, tak si sundal tesilové kalhoty – džíny ještě nebyly – pověsil je na větev a spal pod stromem. Nic se mu nedělo. Já jsem tuhletu výdrž neměla, zvláště po hospodách. Neměla jsem co ztratit. Jen jsem se obviňovala, že nejsem schopná svého muže odvrátit od jeho životního stylu, k němuž patřilo pití bez míry. Na této situaci se podepsal i začátek normalizace, po studiu nás nečekaly nové možnosti pracovat v oboru, ale sprostá nabídka kolaborace.

Věra Jirousová

Život vJečný

V roce 1972 se Věře Jirousové narodil syn Tobiáš. Jeho otcem nebyl ovšem její manžel Ivan, ale Jiří Němec, s nímž Věra po delší přátelské známosti navázala i milostný vztah. Začalo období, kterému jeho protagonisté – manželé Jirousovi a Němcovi – říkali „Život vJečný“.

The Plastic People of the Universe ve zkušebně v Holešovicích (rok 1972)

Jejich oficiální vztahy formálně existovaly dál, manželé ovšem fungovali ve zvláštním partnerském čtyřlístku. Přátelili se, a dokonce spolu také bydleli ve velkém bytě Němcových v Ječné ulici.

Celá 70. léta tento byt fungoval jako soukromá univerzita, kde se potkávali ti, kdo už nemohli působit na oficiálních univerzitách, tedy vysokoškolsky vzdělaní lidé, s mladými nadšenci, kteří vstupovali do literárně-hudebního undergroundu. Nevěnovali se jenom literatuře, hudbě, divadlu… Byla to jakási komplexní škola života,“ popisuje Radim Kopáč.

Chartistka

Jiří Němec, český filozof, psycholog a disident (1983)

Jiří Němec patřil mezi ty, kteří připravovali prohlášení Charty 77. Její podpis Věru Jirousovou degradoval ze zaměstnání v Akademii věd na uklízečku a toto povolání se stalo jejím zdrojem obživy na několik dalších let. Bezprostředně po podpisu Charty 77 Věru minimálně jednou měsíčně vyslýchala StB, opakovaně u nich prováděla důkladné domovní prohlídky a sledovala každý její pohyb.

V roce 1975 se Věře a Jiřímu Němcovi narodil druhý syn Daniel, kterého ale dali hned k adopci do rodiny evangelického faráře Miloše Rejchrta. Koncem 70. let se vztah Věry a Jiřího Němce definitivně rozpadl.

V exilu na Vysočině

Osmdesátá léta přinesla do života Věry Jirousové zásadní změnu. Jejím partnerem se stal Jan Dvořáček, narodila se jim dcera Sára a Věra se rozhodla uniknout z Prahy, kde byla pod neustálým drobnohledem StB. Přestěhovala se do Kostelního Vydří, kde měla malé hospodářství se zvířaty, psala básně a vychovávala Tobiáše a Sáru.

Bohuslav Reynek: Velké ukřižování, 1948, suchá jehla (s monotypem), 215 x 274 mm

Konečně svobodná

Po listopadu 1989 se z Vysočiny opět vrátila do Prahy a tím i do veřejného života. Historička fotografie Anna Fárová ji oslovila, aby vedla agendu spisů komise pracující na rehabilitace perzekvovaných umělců.

Věra Jirousová se konečně mohla začít naplno věnovat tomu, v čem ji normalizační režim bránil – publicistice, kurátorství a vydala také dvě sbírky svých starších básní.

Věra Jirousová zemřela nečekaně roku 2011 ve věku 67 let.

Účinkují: Petr Buchta, Kajetán Písařovic, Ondřej Kavan, Ivana Uhlířová, Ivana Andrlová, Dalimil Klapka

Host: Radim Kopáč, literární a výtvarný historik

Připravila a slovem provází: Ivana Chmel Denčevová

Literární spolupráce: Hynek Pekárek

Režie: Michal Bureš

Dramaturgie: Ivana Chmel Denčevová

Hudební spolupráce: Antonín Schindler

Zvuková spolupráce: Jiří Pochvalovský

Premiéra: 27. 7. 2019