Poprala se i s gestapem. Za spolupráci s odbojem ji popravili. Osudové ženy: novinářka Inka Bernášková
Dětství prožila v USA, kde její rodina spolupracovala i s T. G. Masarykem. Vdala se proti vůli rodičů a pracovala navzdory manželovi. O děti přišla. Za spolupráci s odbojem ji popravili v 38 letech. V dokudramatu uslyšíte Andreu Elsnerovou, Evu Vrbkovou, Ondřeje Lechnýře a historika Vojtěcha Kyncla.
Inka se narodila v roce 1904 v umělecké rodině výtvarníka a grafika Vojtěcha Preissiga. Dětství a dospívání prožila ve Spojených státech amerických, kam rodina v jejích šesti letech odcestovala. Otec se zapojil do prvního odboje s T. G. Masarykem a vlastenecké cítění bylo pro rodinu zcela samozřejmé. Inka se rychle naučila anglicky, psala povídky, chodila do skautu. Ve 13 letech se sama naučila řídit automobil, a prý se dokonce chtěla stát pilotkou. Už tehdy byla výjimečná svou odvahou.
Sňatek navzdory
Do Československa se Inka vrátila spolu se svými dvěma sestrami v roce 1921. Jejich rodiče se rozhodli ještě zůstat za oceánem, a tak dívky žily u tety. Inka začala v Československu studovat gymnázium a brzy se také zamilovala – do svého bratrance Eduarda Bernáška. Rodina vztahu nepřála a rozhodnutí vdát se i proti vůli rodičů přineslo rozkol v rodině. Matka a otec s dcerou přerušili veškeré kontakty. Navíc Inka pravděpodobně potratila a potom už nemohla mít děti. Bezdětné manželství nebylo šťastné a manželé se postupně vzájemně odcizovali.
Inka chtěla za každou cenu pracovat, ale její manžel s tím zcela zásadně nesouhlasil. A tak se živila alespoň překlady z angličtiny, francouzštiny a němčiny. Vztahy s rodiči se urovnali až po čtyřech letech. V roce 1930 se také Vojtěch Preissig s manželkou rozhodli vrátit do vlasti.
Červený kříž i odboj
Bouřlivá třicátá léta byla pro silně vlastenecky cítící rodinu hájící masarykovské demokratické ideály další těžkou zkouškou. Zhroucení republiky po Mnichovské dohodě přivedlo do Čech řadu uprchlíků z okupovaného pohraničí. Rodina Preissigova se zapojila do pomoci těmto lidem a Inka začala spolupracovat i s Českým červeným křížem.
Byla to žena v plné síle, velmi inteligentní, měla skvělé jazykové schopnosti i rozhled, dokázala analyzovat problémy. Byla statečná a měla odhodlání.
historik Vojtěch Kyncl
Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se zapojila do odboje. Když byla rozmetána odbojová skupina vydávající nejrozšířenější český odbojový časopis V boj, rozhodla se Inka na její činnost navázat. „Byla odpovědným redaktorem, vydavatelem, tiskařem, administrátorem, expeditorem i kolportérem,“ shrnuje ve svých vzpomínkách nepostradatelnost Inčiny práce jeden z jejích spolupracovníků Arnošt Polavský. Kromě toho se podílela i na převádění osob přes hranice na Slovensko.
Ve stínu smrti
V roce 1940 bylo gestapo v plné síle a řady odbojářů postupně řídly. Inka byla nucena žít v ilegalitě a s cizími doklady. V ohrožení byla i její rodina a manžel, zřejmě proto se také rozhodla s Eduardem Bernáškem rozvést. Gestapo mělo ale Inku v hledáčku, mělo k dispozici její fotografii a celá skupina byla také monitorována českými konfidenty.
V listopadu 1940 byla Inka Bernášková zatčena. Při zatýkání se s gestapem údajně poprala. Při výslechu, kde byla přítomná její rodina, vzala veškerou vinu na sebe. V září se pokusila o sebevraždu – jed neúčinkoval. „Patřila jednoznačně mezi nejstatečnější ženy československého odboje. Svou odvahou překonala řadu mužů, kteří bohužel v posledních chvílích selhávali,“ říká historik Vojtěch Kyncl.
Věřím v Československo
Neohroženě se Inka chovala také 31. března 1942 při lidovém soudním jednání v Berlíně, kde odmítala mluvit německy, byť němčinu ovládala velmi dobře. V závěrečné řeči uvedla, že doufá v porážku zla, tedy nacismu, a že věří v obnovu Československé republiky. „Bylo to naplnění dosavadního života a nebezpečí, které přestála. Mohla říct nacistickým zločincům do očí, co si skutečně myslí a co bylo smyslem jejího boje o svobodu,“ shrnuje Vojtěch Kyncl.
Drazí i Edo, tož nadešel můj čas. Nevěřili byste, že jdu klidně. Přála bych si vás hlavně přesvědčit, že mi to není těžké. Všechno moje šatstvo, knihy a věci samo sebou patří vám. Lituji jen, že vám nemohu oplatit dluh, který jste si udělali advokátem. Líbám a objímám vás všechny, každého zvlášť, a přeji mnoho zdraví a štěstí, abyste si v poválečném lepším životě vynahradili všechny strasti, které jste v této válce museli prodělat. Mnoho pus. A jdu ne jako otrok hnán do své kobky, ale jako ten, jenž zahalí se v plášť svůj a uléhá k příjemným snům. Bude pět hodin ráno…
Vaše milující Irena
Z dopisu na rozloučenou, 26. srpna 1942
Inka Bernášková byla popravena 28. srpna roku 1942 v Ploetzensee u Berlína.
Související
-
Hvězda žurnalistiky skončila po Únoru v táboře nucených prací. Osudové ženy: Marie Fantová
Za války na ni vzpomínal i Jan Masaryk v londýnském vysílání BBC. Dnes nemá Marie Fantová, česká novinářka a překladatelka ani jméno na hrobě.
-
Donášela prý gestapu i StB. Byla to ona, kdo identifikoval parašutisty? Osudové ženy: Hana Krupková
Podle jejího života vznikl film Operace Silver A. S kým doopravdy spolupracovala? Hana Krupková se prý do protinacistického odboje zapojila i z touhy po dobrodružství.
-
Životní lásku obětovala boji za práva žen. Zemřela na popravišti. Osudové ženy: Františka Plamínková
Coby učitelka ženy vzdělávala. Později se jako politička zasloužila o rovné volební právo pro ženy a zrušení celibátu učitelek. Ač inteligentní a krásná, nikdy se nevdala.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.