Pomáhala Němcům prchajícím před Hitlerem. Osudové ženy: brněnská Němka Dora Müllerová
Německý původ ji v českém prostředí provázel celým jejím životem. Díky své antifašistické činnosti nebyla jako jedna z mála lidí německé národnosti odsunuta. Celý život zasvětila vzájemnému porozumění dvou národností – Čechů a Němců.
Dora Müllerová se nikdy netajila tím, že ji celý život trýznily myšlenky, jak to bylo možné, že lidé německého jazyka, ke kterým patřili takoví velikáni jako Goethe a Schiller, byli schopni tak strašných zločinů.
Současně ji v srdci hluboce hřálo vědomí, že mezi Němci v českých zemích byli rozhodní nepřátelé Hitlera. K takovým patřila i ona.
Narodila se 20. 2. 1920 v Novém Jičíně, v městečku s převahou německého obyvatelstva. Pocházela ze smíšeného manželství – matka byla Češka, ovšem narozená ve Vídni. Otec měl německé předky, byl úředníkem československého soudu a pracoval pro sociální demokracii.
„Dodnes mám v živé paměti výroční trhy. Přijížděli Valaši, Hanáci, Slováci, Poláci. To byla má první setkání s lidmi, kteří hovořili jiným jazykem. V našem domě nikdy nepadlo slovo, které by mělo nacionální nádech.“
Dora Müllerová
Brno – vídeňské předměstí
Po 10 letech se rodina přestěhovala do Brna, do města, které mělo svojí polohou vždycky blíže k Vídni. Čeština i němčina byly v Brně slyšet běžně vedle sebe. Bylo zde české i německé divadlo. Byly tu vysoké školy, rozhlas, konzervatoř.
„Dora navštěvovala Masarykovo německé gymnázium. Maturovala v roce 1938. Studovat chtěla germanistiku, a tak se přihlásila na univerzitu. Do toho ale vstoupily události roku 1938 a nastaly potíže s Dořinou národností. Rodina Schusterova totiž domovským právem spadala do Nového Jičína, který byl ovšem v této době již německý,“ přibližuje situaci profesorka Věra Lejsková.
Důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Na české vysoké škole studovat jako Němka nemohla. Zakázána byla i sociální demokracie. Otcova knihovna tak musela v bednách do sklepa. Do prázdných regálů byly uloženy Dořiny knihy. Domovní prohlídky ale dopadly šťastně.
Období protektorátu a druhé světové války prožila Dora na německé technice, kde studovala chemii. Snažila se také pomáhat Němcům, kteří prchali z Německa. Ještě 15. března, kdy už byli nacisti v Brně, se Doře a její sestře podařilo dostat několik židovských dětí do Palestiny. „K německé národnosti se ale rodina nikdy nepřihlásila, přestože byli několikrát vybídnuti.“
Divoký odsun
Rodina Schusterova byla po válce divokého odsunu německého obyvatelstva ušetřena. Spousta lidí totiž v Brně věděla, že Schusterovi byli vždy protinacistického smýšlení a pomáhali postiženým lidem. Těžkostem však konec zdaleka nebyl.
Na jaře v roce 1946, to už byla Dora vdaná za Františka Müllera, byly Benešovy dekrety prohlášeny za zákony, které mimo jiné říkaly, že tituly z německých vysokých škol z období protektorátu jsou neplatné. Ve svém oboru tedy Dora pracovat nemohla. Zůstala tak v domácnosti a starala se o své tři děti.
„Zcela se oddala literární činnosti. Překládala odborné statě, věnovala se fejetonům a esejím. Navštěvovala jazykové ostrůvky, kterých byla na Moravě hojnost – charvátské, francouzské, chodila po stopách Habánů, procházela hřbitovy, zapisovala si různá témata, která pak zpracovávala. To byla náplň jejího života,“ vypráví Věra Lejsková.
Listopad 1989
Polistopadové změny se dotkly i života brněnské Němky Dory Müllerové. To už jí bylo 69 let. O německé menšiny byl ale mnohem větší zájem, a tak Dora pilně se svým německým spolkem, který založila už v roce 1969, připravovala výstavy, pořádala přednášky a vydávala publikace o významných brněnských Němcích.
Spolek se v roce 1990 přejmenoval na Německé kulturní sdružení – Region Brno. Dora v roce 1997 ve svých 77 letech uspořádala putovní výstavu Přestupní stanice. Ta se týkala osudů německých a rakouských emigrantů a exulantů, kteří přišli do Československa ve 30. letech 20. století.
Se svým hlasem se zapojila v roce 2000 do veřejné debaty, která se týkala pozice a rozhodování zastupitelstva města Brna v otázce divokého odsunu v roce 1945. Tehdejší zastupitelstvo nevědělo, jak se k citlivému tématu postavit. Proto vznikla petice, kterou připravila skupina signatářů pod názvem Mládež pro interkulturní porozumění a kterou podepsala i Dora.
Petice mimo jiné říkala, že „pochod smrti nebyl zdaleka jen spontánním výbuchem nenávisti nahromaděné během německé okupace, ale vědomě plánovanou akcí, organizovanou také politickými představiteli města Brna“. Princip kolektivní viny signatáři odmítli jako nepřijatelný. Přesto trvalo dalších 15 let než byl brněnským zastupitelstvem přijat text pod názvem Deklarace smíření.
Dora i nadále vydávala řadu knih. Všechny její knihy byly vydány česko-německy. Získala také řadu ocenění. Byla čestnou členkou PEN klubu, dostala Cenu města Brna, Cenu Adalberta Stiftera a medaili Goethova institutu v Praze. Dostihly ji ale její zdravotní potíže. Poslední léta strávila v penzionu v Modřicích, protože už potřebovala celodenní péči. „Měla tam ale svůj klavír, bez kterého by se neobešla. A navštěvovali ji tam přátelé z německého klubu a její rodina.“ Zemřela 1. dubna 2009 ve svých 89 letech.
Související
-
Pro své knihy žila i dýchala. Oceňovali ji kritici i prezidenti. Osudová žena: Libuše Moníková
Svůj život zasvětila literatuře. Přestože zůstala se svým rodným jazykem a rodnou zemí hluboce spjata, psala výhradně německy. V němčině se cítila svobodnější.
-
Přežila Osvětim, pochod smrti i pád na společenské dno. Osudové ženy: Heda Margoliová-Kovályová
Její život by vydal na hollywoodský film. Žena úspěšného muže přežila Osvětim i pochod smrti, krutou komunistickou perzekuci i pád na společenské dno.
-
Hodina nula. A ČSR jako křižovatka Evropy. Dokument o...
Říká se, že první poválečné týdny roku 1945 byly šťastné jako hluboké vydechnutí. Skutečnost ale byla jiná. Většina lidí zažívala bolest, nejistotu a strach. Města ...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.