Přežila Osvětim, pochod smrti i pád na společenské dno. Osudové ženy: Heda Margoliová-Kovályová

Heda se narodila v roce 1919 do dobře situované rodiny Blochových. Její otec působil jako finanční ředitel ve Waldesově továrně Koh-i-noor. Do jejich života však tvrdě zasáhla nacistická okupace.

Válečné útrapy

Otec odmítl emigrovat, a tak rodinu posléze čekaly postihy obyvatel židovské národnosti. V té době již byla Heda vdaná za okouzlujícího právníka Rudolfa Margolia. Po několikaletém pobytu v ghettu v Lodži je čekala Osvětim, vyhlazovací tábor.

Heda s manželem strávili v ghettu v Lodži několik let. Poté byli odvezeni do Osvětimi|foto:Post Bellum

Zde zemřeli oba její rodiče a manžel zmizel neznámo kam. Její statečnost a odhodlání jí dovedly k útěku z pochodu smrti. Přežít v ilegalitě a osamocení v Praze do konce války pro ni ale bylo mimořádně obtížné.

I jejímu manželovi se podařilo uprchnout z nacistického zajetí. Na konci války se dokonce stal velitelem jednoho ze sběrných táborů Američanů. O tom, že Heda válku přežila, se dozvěděl z rozhlasu. Informoval o lidech, kteří se zachránili a hledali své příbuzné.

Klid před bouří

Po válce se zdálo, že je čeká šťastná budoucnost. Narodil se jim syn Ivan a Rudolf Margolius nastoupil kariéru v oblasti zahraničního obchodu. Byl nejen odborníkem na ekonomii a právo, ale zároveň přesvědčeným komunistou.

Kromě toho byla jeho výhodou i znalost jazyků. Heda pracovala jako výtvarnice v malém nakladatelství a byla velmi spokojená. Strmou politickou kariéru svého manžela ale sledovala s obavami.

Heda Margoliová-Kovályová dokázala vidět problémy komunistické totality už za svého života, kdy žila mezi komunistickými elitami. Byla kritická k tomu, co se dělo kolem ní, ne jen ve svých pamětech při pohledu do minulosti.
historik Michal Stehlík

Upřímné revoluční nadšení z budování socialismu a lepších zítřků v jejích očích nekorespondovalo s osobnostmi v čele strany, jako byl opilý prezident Gottwald nebo šíleně mluvící ministr Kopecký.

Pád na dno

Do jejich života zasáhl politický proces s Rudolfem Slánským. Ze 14 souzených jich 11 uslyšelo verdikt „trest smrti“. Popraven byl také Rudolf Margolius obviněný z ekonomických sabotáží. Pro Hedu nastalo těžké životní období.

Rudolf Slánský (1901-1952)|foto:Fotobanka Profimedia

Z horních společenských pater se propadla k životu na okraji společnosti. Zůstala sama se synem, byla nemocná, vyhodili ji ze zaměstnání i z bytu… Manželův úmrtní list dostala až po třech letech. Nemohla sehnat práci a živila se jako uklízečka.

Hedino podlomené zdraví trpělo pobytem v nevytopené místnosti na Žižkově. Pomoc jí tehdy nabídl bývalý kolega, redaktor a lingvista Pavel Kovály. Stal se jejím druhým manželem. Sňatek pro něj ale znamenal profesní krach. Z akademika se stal topenář.

Do exilu

Na začátku 60. let byl Rudolf Margolius rehabilitován a Heda opět mohla vykonávat svou profesi spisovatelky a překladatelky. Naděje, které souvisely s reformním hnutím Pražského jara, ale vzaly za své okupací v srpnu 1968.

Syn Ivan byl už od roku 1966 v Anglii a Heda se rozhodla odejít za ním. Využila vízum, které jí bylo už předtím přiděleno na cestu do Francie, a ještě koncem roku 1968 odešla do exilu.

Závěr života

Ve Spojených státech pracovala jako knihovnice. Napsala tam taky jednu z nejoceňovanějších memoárových knih 20. století Na vlastní kůži. Do Československa se vrátila v roce 1996. Zemřela v roce 2010 ve svých 90 letech.