Hodina nula. A ČSR jako křižovatka Evropy. Dokument o dramatických prvních poválečných dnech

21. květen 2017

Říká se, že první poválečné týdny roku 1945 byly šťastné jako hluboké vydechnutí. Skutečnost ale byla jiná. Většina lidí zažívala bolest, nejistotu a strach. Města v troskách, rodinné nebo přátelské vazby v troskách. Němci tu dobu nazývají Stunde Null. Hodina nula. Mnohé začíná znovu.

Jaro 1945 bylo startovní čárou nové historické epochy. A zkouškou charakterů. Vedle opravdových hrdinů se po válce objevilo mnoho zdánlivých, kteří se do té role obsadili sami. Vynořily se tisíce malých i velkých podvodníků toužících po majetku a moci. A byl to taky čas kruté pravdy.

Jestliže dosud existovala naděje, že se blízcí vrátí, obavy se najednou proměnily ve skutečnost. Skoro každému někdo chyběl. Přítel, sourozenec, manžel, soused... Mnoho měst je v ruinách. Starý kontinent s kdysi rozvinutou infrastrukturou a zázemím se probouzí ze šestileté noční můry. Nejde jen o to znovu postavit zničená města, silnice a mosty. Je nutné naučit se žít s vědomím ztrát.

ČSR: křižovatka Evropy

Na konci války a první týdny po ní se Československo stává hlavní křižovatkou Evropy. Několik milionů Němců (vojáků i civilistů), ale i další národnostní menšiny utíkají před postupující Rudou armádou z východu. Ze západu je ale zase vytlačuje Americká armáda, která prochází Bavorskem.

Čeští krajané ze Slezska se po válce vrátili do obce Tři Sekery

Miliony lidí se snaží natlačit do západních zón rozparcelované Evropy. Osvobozované ČSR se stává kotlem, kam se hrnou jak nacističtí vojáci, tak Rudá a Rumunská armáda. Přes naše území procházejí všemi směry stovky tisíc civilistů, osvobozených vězňů z koncentračních táborů a nuceně nasazených dělníků, které Hitler poslal na práci. A do toho začíná odsun Němců.

Všichni tito lidé na cestách mají strach a cítí nejistotu. Lidé hledají jeden druhého, polomrtví vězni z koncentračních táborů čekají na převoz domů a každý den čekání může zvýšit počet těch, kteří zemřou na následky vyčerpání nebo infekčních nemocí.

Repatriace milionů lidí

Ještě dlouho po válce měly matky z Lidic naději, že se jejich děti najdou. Z knihy Osudy lidických dětí.

Rozjíždí se gigantická logistická akce – repatriace. Jen v Evropě je třeba přemístit, ošetřit a poskytnout základní stravu přes 13 milionům lidí takzvaných „displaced persons“, které vyhnala z domovů válka.

Vzniká mezinárodní struktura repatriačních organizací, které organizují návrat lidí domů a pátrají po nezvěstných osobách. Její součástí jsou i československé pátrací týmy, které musí zvládnout nápor statisíců lidí.

Československý rozhlas opět klíčový

Nádraží na západě Čech a v Praze nestačí přijímat repatrianty. Kolem polských a německých hranic se budují záchytné tábory. Československý rozhlas je v květnu a červnu 1945 v centru tohoto dění a nahrazuje svými pátracími zprávami a informacemi nefungující spoje.


Dokument Bronislavy Janečkové toto drama zaznamenává aspoň v některých detailech. Jak písemné i zvukové dokumenty v archivech zachytily střípky osudů a lidských dramat.

Jeho vysílání poslouchají vězňové v koncentračních táborech, pátrací komisaři. Hlavně se k němu ale upínají lidé, kteří dosud marně čekají na své blízké. Zprávy, které se tehdy vysílaly, se zachovaly v písemné podobě na drobných lístečcích.

jeden z mnoha dokumentů Repatriačního odboru z roku 1945

Poslechněte si záznam dokumentu v iRadiu.

autor: Bronislava Janečková
Spustit audio