Evžen Sokolovský: Kdo to vlastně byl?

17. červen 2018

„Nikdy kolem něho nebylo ticho, klid a pohoda, vždycky to kolem něho hřímalo, bylo bouřlivo, někdy proměnlivo.“ Napsal o E.S. ve svých vzpomínkách režisér a někdejší umělecký šéf brněnské Mahenovy činohry Miloš Hynšt.A vzpomínka druhá: režisér Jan Kačer, který se se Sokolovským jako mladý začátečník setkal v Satirickém divadle Večerní Brno.„Měl obrovský dar, bez něhož se člověk neobejde – byl mágem, jakýmsi krysařem, který lákal, ohromoval, provokoval a hlavně inspiroval… Někde za mystifikacemi se skrýval citlivý člověk, bytost neobyčejně vnímavá a vědoucí.“

Evžen Sokolovský: vynikající divadelník, režisér, který spolu s ostatními spolupracovníky v šedesátých letech minulého století vtiskl brněnské Mahenově činohře nezaměnitelnou a originální podobu, který určil i tvář tehdejší brněnské scény Satirické divadlo Večerní Brno, který pedagogicky i lidsky formoval nastupující generaci režisérů na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (zejména zakladatelskou generaci Divadla Husa na provázku) a posléze další studenty režie i herectví na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění, ale i televizní režisér tehdejší (v 70. a 80. letech) Československé televize podepsaný pod normalizačními a dobově poplatnými seriály…

Člověk múzický, tvůrčí – rád citoval básníka Vladimíra Holana: „Kdo je tvůrčí? Tvůrčí je ten, kdo určí“.
Vzdělaný, teoreticky i prakticky vybavený divadelník.
Člověk milovaný i nenáviděný.
Osobnost.
Člověk, který se rád obklopoval svými spolupracovníky i žáky – a všechny do jednoho je uměl inspirovat. A inspiroval se i jimi. Potřeboval je.
Také ale člověk – a zní to vedle jeho extrovertní letory paradoxně – člověk introvertní, plachý, osamocený.
Člověk, který si uměl vychutnávat - řečeno s Gellnerem - „radosti života“, který ale trpěl i jeho smutky…
V dokumentu zazní i vzpomínka a slova režiséra, kterého obdivoval - Alfréda Radoka: „Dívejte se pozorně v této všeobecné čekárně smrti.“

Takže: jaký vlastně byl Evžen Sokolovský?

Rozhlasový dokument jsem pojal jako jakési fiktivní detektivní pátrání.
V čase, který je nám vyměřen nemůže být portrét tak dynamické a rozporuplné osobnosti, jakou E. S. byl, úplný.
Pátráme a skládáme mozaiku výpovědí. Nic nezastíráme, nepředstíráme, neopravujeme, nezamlčujeme. Naše pátrání bude poctivé, úspěch – bude-li – bude relativní. Snaha poctivá a upřímná.

Základní linku našeho příběhu tvoří dvojice Jiří Štěpnička a Václav Lautner: jacísi „detektivové“, kteří od Sokolovského „pamětníků“ sbírají, třídí a vyhodnocují fakta, vzpomínky, útržky, poznámky.
Oslovil jsem svou spolužačku z oboru režie na pražské DAMU, dnes výraznou režijní osobnost českého divadla Hanu Burešovou, herce Petra Lepšu a Ladislava Županiče, herce a byvšího úspěšného ředitele Hudebního divadla v Karlíně, který Sokolovskému poskytl v 90. létech právě v tomto divadle divadelní „azyl“.

Jednu z nejdůležitějších zpovědí přináší dosud žijící pamětník a Sokolovského spolupracovník dramatik a spisovatel dr. Milan Uhde. Ano, autor slavné divadelní hry Král Vávra, kterou Sokolovský režíroval v šedesátých letech minulého století v dobách svého šéfování v brněnském Satirickém divadle Večerní Brno.

Ne všichni mohou ale s námi hovořit. Stěžejní souputníci režiséra Sokolovského, např. básník, dramatik a překladatel Ludvík Kundera, dramaturg Bořivoj Srba, šéf Mahenovy činohry režisér Miloš Hynšt už nejsou s námi. Jejich svědectví jsou ale zachycena v knížkách, které citujeme.
Ústřední otázkou je stále to „zdánlivě“ prosté, ale těžké, komplikované: Kdo to vlastně byl Evžen Sokolovský?

Určitě i k němu se významově váže báseň Budoucím autora jeho určujícího
a jeho milovaného – Bertolta Brechta:

Vy, kdož se vynoříte ze záplavy
V níž my jsme utonuli
Vzpomeňte
Až budete mluvit o našich slabostech
Také na temný čas
Jemuž jste unikli.

Aniž bychom vytvářeli program pro výročí, dokument o osobnosti Evžena Sokolovského, který si nesporně zaslouží pozornost kulturní veřejnosti uvádíme v čase, kdy vzpomínáme dvě desetiletí od jeho smrti.
Evžen Sokolovský se narodil 8. srpna 1925 v Příbrami. Zemřel 14. června 1998 v Praze.

autor: Václav Lautner
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?