Evžen Sokolovský: Kdo to vlastně byl?

Evžen Sokolovský: vynikající divadelník, režisér, který spolu s ostatními spolupracovníky v šedesátých letech minulého století vtiskl brněnské Mahenově činohře nezaměnitelnou a originální podobu, který určil i tvář tehdejší brněnské scény Satirické divadlo Večerní Brno, který pedagogicky i lidsky formoval nastupující generaci režisérů na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (zejména zakladatelskou generaci Divadla Husa na provázku) a posléze další studenty režie i herectví na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění, ale i televizní režisér tehdejší (v 70. a 80. letech) Československé televize podepsaný pod normalizačními a dobově poplatnými seriály…

Člověk múzický, tvůrčí – rád citoval básníka Vladimíra Holana: „Kdo je tvůrčí? Tvůrčí je ten, kdo určí“.
Vzdělaný, teoreticky i prakticky vybavený divadelník.
Člověk milovaný i nenáviděný.
Osobnost.
Člověk, který se rád obklopoval svými spolupracovníky i žáky – a všechny do jednoho je uměl inspirovat. A inspiroval se i jimi. Potřeboval je.
Také ale člověk – a zní to vedle jeho extrovertní letory paradoxně – člověk introvertní, plachý, osamocený.
Člověk, který si uměl vychutnávat - řečeno s Gellnerem - „radosti života“, který ale trpěl i jeho smutky…
V dokumentu zazní i vzpomínka a slova režiséra, kterého obdivoval - Alfréda Radoka: „Dívejte se pozorně v této všeobecné čekárně smrti.“

Takže: jaký vlastně byl Evžen Sokolovský?

Rozhlasový dokument jsem pojal jako jakési fiktivní detektivní pátrání.
V čase, který je nám vyměřen nemůže být portrét tak dynamické a rozporuplné osobnosti, jakou E. S. byl, úplný.
Pátráme a skládáme mozaiku výpovědí. Nic nezastíráme, nepředstíráme, neopravujeme, nezamlčujeme. Naše pátrání bude poctivé, úspěch – bude-li – bude relativní. Snaha poctivá a upřímná.

Základní linku našeho příběhu tvoří dvojice Jiří Štěpnička a Václav Lautner: jacísi „detektivové“, kteří od Sokolovského „pamětníků“ sbírají, třídí a vyhodnocují fakta, vzpomínky, útržky, poznámky.
Oslovil jsem svou spolužačku z oboru režie na pražské DAMU, dnes výraznou režijní osobnost českého divadla Hanu Burešovou, herce Petra Lepšu a Ladislava Županiče, herce a byvšího úspěšného ředitele Hudebního divadla v Karlíně, který Sokolovskému poskytl v 90. létech právě v tomto divadle divadelní „azyl“.

Jednu z nejdůležitějších zpovědí přináší dosud žijící pamětník a Sokolovského spolupracovník dramatik a spisovatel dr. Milan Uhde. Ano, autor slavné divadelní hry Král Vávra, kterou Sokolovský režíroval v šedesátých letech minulého století v dobách svého šéfování v brněnském Satirickém divadle Večerní Brno.

Ne všichni mohou ale s námi hovořit. Stěžejní souputníci režiséra Sokolovského, např. básník, dramatik a překladatel Ludvík Kundera, dramaturg Bořivoj Srba, šéf Mahenovy činohry režisér Miloš Hynšt už nejsou s námi. Jejich svědectví jsou ale zachycena v knížkách, které citujeme.
Ústřední otázkou je stále to „zdánlivě“ prosté, ale těžké, komplikované: Kdo to vlastně byl Evžen Sokolovský?

Určitě i k němu se významově váže báseň Budoucím autora jeho určujícího
a jeho milovaného – Bertolta Brechta:

Vy, kdož se vynoříte ze záplavy
V níž my jsme utonuli
Vzpomeňte
Až budete mluvit o našich slabostech
Také na temný čas
Jemuž jste unikli.

Aniž bychom vytvářeli program pro výročí, dokument o osobnosti Evžena Sokolovského, který si nesporně zaslouží pozornost kulturní veřejnosti uvádíme v čase, kdy vzpomínáme dvě desetiletí od jeho smrti.
Evžen Sokolovský se narodil 8. srpna 1925 v Příbrami. Zemřel 14. června 1998 v Praze.