Pokouší se o vás úzkost? Dřív než vyhledáte odborníka, zvolněte a vyzkoušejte alternativní metody

Leckdo by mohl namítnout, že naši předci žili v podmínkách, které by úzkostem nahrávaly více. Podle psychiatra Mariana Korandy z Psychiatrické nemocnice Písek je to ale o celkovém přístupu a o tom, jak moc si hektičnost připustíme k tělu. „Doba je hektická, pokud na to přistoupíme. Pokud si ale naopak řekneme, že se jí budeme bránit a že najdeme způsob, jak se nepoddat, máme vyhráno,“ říká.

Dá se to překonat

Z medicínského hlediska je úzkost adaptační proces, kterým lidské tělo a mozek reagují na nadměrnou stresovou zátěž, čili na to, co by nám za normálních okolností mělo pomoct se ochránit, rozšířit obzory, zlepšit naše vidění, připravit srdce, plíce, tělo a svaly na to, abychom buď utekli, nebo se poprali. „Pokud jsme ale stresu vystaveni nadměrně dlouhou dobu, v tom okamžiku přichází problém, protože tělo na to připraveno není. Musí vytvořit adaptační mechanismus, který se navenek projeví jako úzkost,“ vysvětluje lékař.

Čtěte také

Pracovní zápřah, nedostatek času, nepříjemný šéf... Stres je dobré umět vydýchat

Zpočátku přichází úzkost ve vlnách, postupně se potíže kumulují, až člověk najednou neví, jak z toho ven. I přesto ale odborník radí nejdříve pracovat sám na sobě a vyzkoušet alternativní metody. „Každý ví, že když toho máme hodně, měli bychom zvolnit. Na začátku bych tedy doporučoval opřít se do alternativních metod, sportovat, a teprve když to nejde, vyhledat psychologa, psychiatra nebo psychoterapeuta.“

Dobrou prevencí proti rozvinutí úzkosti je podle lékaře relativizování problému. „Někdy totiž svým problémům přikládáme větší význam, než skutečně mají. Zpravidla si to uvědomíme, když cestujeme. Najednou vidíme, že nejsme pupek světa. Stejně tak to ale funguje i na našem malém dvorečku, kdy si říkáme, že naše problémy jsou nesmírně závažné, těžké a složité. Pak ale stačí potkat někoho, kdo je na tom hůř, a uvědomíme si, že to možná přeceňujeme. Důležitá je komunikace, probrat to s někým, ať už s odborníkem nebo s někým z blízkých, kteří nám dokážou říct: Vzpamatuj se, tohle se dá překonat.“

Znovu se zvednout a hledat cíl

Mnoho lidí teď prožívá těžkou frustraci a beznaděj kvůli ničivým povodním. „Dobré je vědět, že člověk, který prochází mezní situací, zažívá několik fází šoku, kterým se nedá vyhnout. Krizový intervent by měl těmto lidem vysvětlit, že nastane fáze odmítání, kdy se budou ptát, proč se to stalo zrovna jim, i stav intenzivní frustrace. Zvlášť u lidí, kterým povodeň vzala dům už poněkolikáté, je pak těžké najít, čeho se znovu chytit. Ale vždycky je nějaká možnost, k čemu upoutat pozornost. Mít cíl je totiž základ všeho,“ uzavírá Marian Koranda.