K mindráku je nejlepší postavit se čelem. Popírání ho jen posiluje, radí pscholog

Mindrák vzniká tehdy, když si uvědomíme nějakou svoji nedostatečnost, ale nepřijmeme ji. Začneme se za ni stydět a skrývat ji před sebou i před ostatními.

„Není to přitom jen přehnaná sebekritika, ale vnitřní zraňující zkušenost, často spojená s bolestí, zesměšněním, trapností nebo odmítnutím, která se pak stane součástí naší identity. V té se ale necítíme dobře,“ vysvětluje psycholog Lukáš Dastlík.

Podporující prostředí

Mindráky nejčastěji vznikají v dětství, když dítě místo podpory zažívá negativní hodnocení, výsměch, zahanbení nebo odmítnutí. Objevují se však i v pubertě a mladé dospělosti, kdy se člověk intenzivně srovnává s ostatními, zažívá první vztahy, odmítnutí nebo neúspěchy.

Podle Dastlíka je důležité naučit se co nejdříve vnímat, že každý má své schopnosti a svůj talent. „V raném věku v tom mohou pomoct rodiče, ale cestu sebepřijetí je možné nastoupit v jakémkoli věku. Čím dřív s tím člověk začne, tím snadněji může svůj názor na sebe sama změnit,“ dodává.

Přijmout realitu

Lidé s mindráky se často nechovají autenticky. Buď se něčemu vyhýbají, nebo naopak přehnaně dokazují opak svého nedostatku. Navenek pak mohou působit, že mají všechno pod kontrolou, ale uvnitř zůstává nepřijatý pocit méněcennosti.

Čtěte také

Každý člověk bez ohledu na vzhled si zaslouží respekt, je přesvědčená autorka podcastu Sádlo

„Pokud se člověk k mindráku postaví vědomě a začne na něm pracovat, může to být zdravý motor změny. Pokud to ale dělá s vnitřní zlobou, že všem ukáže, mindrák nezmizí, jen se přesune do jiné podoby,“ upozorňuje Dastlík.

Někdy však změna není možná. „V takovém případě je potřeba vnitřně přijmout realitu i její důsledky. To jediné může přinést vnitřní svobodu a úlevu,“ dodává psycholog.