Po nečekané smrti první manželky Husák opravdu plakal. Osudové ženy: Magda Lokvencová-Husáková

„Nemusíme se o ní bát říct, že byla emancipovanou a ráznou ženou, která vždy dobře věděla, co a proč chce. Své sny dokázala přetavit v režijní práci, kdy vždy dávala jasné pokyny,“ říká teatrolog Petr Christov. Osudově ale také vstoupila do života jednoho z nejmocnějších mužů doby.

Podle pamětníků to bylo hodně nezvyklé, ale i když byli rozvedení, Gustáv Husák prý po její smrti opravdu truchlil. Projevoval smutek, emoce, a snad i plakal. „Bezesporu to byla neobyčejná žena. Inteligentní, přirozeně důvtipná a elegantní. Ti, kteří ji znali, o ní mluvili s úctou a respektem. Vlastně k ní vzhlíželi,“ dodává Christov.

Přesvědčená komunistka?

Magda Lokvencová se narodila v roce 1916 v Pacově na Pelhřimovsku, ale většinu života prožila na Slovensku. Byla to žena velmi půvabná, ale taky ctižádostivá, ambiciózní a houževnatá. Svůj život spojila se slovenským divadlem jako herečka a pak i režisérka, přitom ale vystudovala práva.

Rodina Lokvenců patřila k české inteligenci, která odešla pracovat na Slovensko. Magdin otec patřil k obdivovatelům prezidenta T. G. Masaryka. Dceru ale „zasáhla“ idea socialismu a komunismu. „Nepustilo“ ji to ani v 50. letech, kdy na vlastní oči sledovala nejeden vykonstruovaný politický proces.

Manželka politického vězně

Asi i proto se zamilovala do levicově orientovaného i myslícího Gustáva. Manželství trvalo několik let a narodili se jim i dva synové. „Dnes ale těžko hodnotit, jestli to bylo manželství šťastné, nebo ne.“ Zvlášť pak po únorovém převratu v roce 1948.

Už tehdy totiž začala stoupat manželova politická hvězda. Čekala ho závratná politická kariéra, přestože ho tehdy odsoudili na doživotí a stal se politickým vězněm. Ona byla tehdy za trest vyhozena z divadla a i s dětmi musela opustit byt.

Rozvod a náhlá smrt

Tehdy už ale milovala jiného – slovenského herce Ctibora Filčíka. Rozvedla se, až když dostal Husák prezidentskou amnestii (1960). Ještě před rozvodem se jí ale podařilo vrátit do vysněného divadla. Začala režírovat, psát hry a hrát ve filmu (Jánošík, Vlčie diery).

Pak ji začalo trápit zdraví. Lékaři dokonce konstatovali, že „u ní začalo předčasné stárnutí celého organismu“. Nebylo jí ani 50 let, když náhle v roce 1966 zemřela. Až do konce života prý nepřestala snít. Třeba o tom, jaké by to někdy mohlo být…