Stala se módní ikonou a vzorem pro všechny první dámy. Osudové ženy: Hana Benešová

Hana Benešová s manželem na třibuně (1934)
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Hana Benešová s manželem na třibuně (1934)
0:00
/
0:00

Svůj život neprožila ve stínu manžela, přestože byla jeho celoživotní oporou a spolupracovnicí. Hana Benešová definovala pojem první dámy Československa.

Narodila se jako Anna Vlčková v Domaslavicích roku 1885. Jméno si změnila až na popud svého budoucího manžela Eduarda Beneše. Ten si ostatně jméno také upravil na zvučnější Edvard. Seznámili se v roce 1905 v Paříži, kde oba studovali. O tři roky později se vzali v kostele sv. Ludmily na pražských Vinohradech.

Hana Benešová a Edvard Beneš (mlýn na Soukeníku, 1921)

„Byla to velká láska. Hana mu celý život pomáhala v jeho práci,“ říká o vztahu Benešových historik a publicista Petr Zídek, autor biografie Hana Benešová: Neobyčejný příběh manželky druhého československého prezidenta (1885–1974).

Rok v rakouském vězení

Během 1. světové války se Beneš zapojil do odboje. Po jeho odchodu do exilu v Paříži byla Hana vyslýchána a strávila skoro rok ve vězení. S manželem se znovu setkala až za tři roky. Další velká rána ji zasáhla v roce 1919, kdy potratila. Manželství Benešových zůstalo bezdětné. Později se jejich téměř adoptivním synem stal Hanin synovec Jiří Vlček.

Tichá, jemná a krásná; trpělivá a skromná; krajně sebezapíravá, vedle muže tak přetíženého prací, jakým byl vždy ministr Beneš. Dokonalá dáma ve smyslu osobní kultury a obětavé služby rodinné i společenské.
Karel Čapek o Haně Benešové (1936)

Národem oblíbená žena prezidenta

Po vzniku Československa se Beneš stal ministrem zahraničí. Prezident Tomáš Garrique Masaryk později prohlásil, že bez něj bychom republiku neměli. „Ale pravda svatá je, že bez paní Hany Benešové bychom neměli tohoto našeho houževnatého Beneše,“ připomněl Karel Čapek po jmenování Beneše druhým prezidentem Československa.

Hana Benešová se stala první dámou. Brzy si získala oblibu u široké veřejnosti, především pro svou přirozenou schopnost komunikace s každým, bez ohledu na jeho postavení. Zároveň byla považována za módní ikonu první republiky.

Na exil si museli zvyknout

Hana Benešová děkuje za hanácký kroj, který dostala darem při návštěvě v Olomouci (červenec 1946)

V roce 1938 po Mnichovu prezident abdikuje a spolu s manželkou odchází do Londýna, kde vede exilovou vládu. Oba manželé jsou tu nejprve velmi nešťastní, později si Anglii oblíbí a stává se jejich druhým domovem. Přesto se oba s velkou radostí vrací v dubnu 1945 do Československa.

Nejprve směřují do Košic, pak do Prahy. Hana Benešová pokračuje jako první dáma mimo jiné v charitativní činnosti. Dostává velké množství dopisů, v nichž ji lidé prosí o pomoc. Pokud je to v jejích silách, pomůže. Například hladovějící ženě posílá pytel brambor.

V krajní péči o manžela jej Hana příliš konfiskuje a izoluje, činí se polštářem mezi prezidentem a vnějším světem, aby zachycovala nárazy a vlivy zvenčí, ovlivňuje jeho chování soudy, jež jsou subjektivní a jsou zaměřeny jen k tomu pohnout ho, aby na svém místě v čele státu co nejdéle setrvával.

Vojtěch Beneš, bratr prezidenta Beneše, v dopise Václavu Černému, 11. března 1948

Nemocný manžel, ohrožená republika

Zdravotní stav Edvarda Beneše se zhoršuje společně s tím, jak se vyhrocuje politická situace. Po únorovém puči v roce 1948 nastupuje rekonstruovaná vláda Klementa Gottwalda a brzy komunistům nestojí nic v cestě k uchopení absolutní moci.

Přestože se Hana Benešová snaží svého muže přesvědčit, aby neodstupoval, zlomený Edvard Beneš, na dlouhá léta poslední demokrat v čele Československa, v červnu 1948 abdikuje.

O necelé tři měsíce později Beneš umírá. S touto ztrátou se Hana nikdy nevyrovná. Stahuje se do ústraní, většinu času tráví ve své vile v Sezimově Ústí. Stýká se jen s rodinou a okruhem nejbližších přátel. Pečuje o zahradu i odkaz svého muže, kterého přežije o dvacet šest let.

Hana Benešová: vlevo 20. léta, vpravo 60. léta
autor: Radek Brož
Spustit audio

Odebírat podcast

Související