Stala se módní ikonou a vzorem pro všechny první dámy. Osudové ženy: Hana Benešová

Narodila se jako Anna Vlčková v Domaslavicích roku 1885. Jméno si změnila až na popud svého budoucího manžela Eduarda Beneše. Ten si ostatně jméno také upravil na zvučnější Edvard. Seznámili se v roce 1905 v Paříži, kde oba studovali. O tři roky později se vzali v kostele sv. Ludmily na pražských Vinohradech.

„Byla to velká láska. Hana mu celý život pomáhala v jeho práci,“ říká o vztahu Benešových historik a publicista Petr Zídek, autor biografie Hana Benešová: Neobyčejný příběh manželky druhého československého prezidenta (1885–1974).

Rok v rakouském vězení

Během 1. světové války se Beneš zapojil do odboje. Po jeho odchodu do exilu v Paříži byla Hana vyslýchána a strávila skoro rok ve vězení. S manželem se znovu setkala až za tři roky. Další velká rána ji zasáhla v roce 1919, kdy potratila. Manželství Benešových tak zůstalo bezdětné. Později se jejich téměř adoptivním synem stal Hanin synovec Jiří Vlček.

Tichá, jemná a krásná; trpělivá a skromná; krajně sebezapíravá, vedle muže tak přetíženého prací, jakým byl vždy ministr Beneš. Dokonalá dáma ve smyslu osobní kultury a obětavé služby rodinné i společenské.
Karel Čapek o Haně Benešové (1936)

Národem oblíbená žena prezidenta

Po vzniku Československa se Beneš stal ministrem zahraničí. Prezident Tomáš Garrique Masaryk později prohlásil, že bez něj bychom republiku neměli. „Ale pravda svatá je, že bez paní Hany Benešové bychom neměli tohoto našeho houževnatého Beneše,“ připomněl Karel Čapek po jmenování Beneše druhým prezidentem Československa.

Hana Benešová u rozhlasových mikrofonů (nedatováno)|foto:autor neznámý, Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Hana Benešová se stala první dámou. Brzy si získala oblibu u široké veřejnosti, především pro svou přirozenou schopnost komunikace s každým, bez ohledu na jeho postavení. Zároveň byla považována za módní ikonu první republiky.

V roce 1938 po Mnichovu prezident abdikoval a spolu s manželkou odešel do Londýna, kde vedl exilovou vládu. Oba manželé tu byli nejprve velmi nešťastní, později si ale Anglii oblíbili a našli tu svůj druhý domov. Přesto se oba s velkou radostí vrátili v dubnu 1945 do Československa.

Nejprve směřovali do Košic, pak do Prahy. Hana Benešová pokračovala jako první dáma mimo jiné v charitativní činnosti. Dostávala velké množství dopisů, v nichž ji lidé prosili o pomoc. Pokud to bylo v jejích silách, pomohla. Například hladovějící ženě poslala pytel brambor.

V krajní péči o manžela jej Hana příliš konfiskuje a izoluje, činí se polštářem mezi prezidentem a vnějším světem, aby zachycovala nárazy a vlivy zvenčí, ovlivňuje jeho chování soudy, jež jsou subjektivní a jsou zaměřeny jen k tomu pohnout ho, aby na svém místě v čele státu co nejdéle setrvával.

Vojtěch Beneš, bratr prezidenta Beneše, v dopise Václavu Černému, 11. března 1948

Nemocný manžel, ohrožená republika

Zdravotní stav Edvarda Beneše se zhoršoval společně s tím, jak se vyhrocovala politická situace. Po únorovém puči v roce 1948 nastoupila rekonstruovaná vláda Klementa Gottwalda a brzy komunistům nestálo nic v cestě k uchopení absolutní moci.

Přestože se Hana Benešová snažila svého muže přesvědčit, aby neodstupoval, zlomený Edvard Beneš, na dlouhá léta poslední demokrat v čele Československa, v červnu 1948 abdikoval.

O necelé tři měsíce později Beneš zemřel. S touto ztrátou se Hana nikdy nevyrovnala. Stáhla se do ústraní, většinu času trávila ve své vile v Sezimově Ústí. Stýkala se jen s rodinou a okruhem nejbližších přátel. Pečovala o zahradu i odkaz svého muže, kterého přežila o dvacet šest let.

Hana Benešová: vlevo 20. léta, vpravo 60. léta|foto:Národní muzeum Praha, CC BY 4.0, eSbírky – kulturní dědictví on-line