Obstála v nuzných podmínkách, na útěku i jako první dáma. Osudové ženy: Irena Svobodová

Irena Svobodová se narodila 10. ledna 1901 ve Cvrčovicích na Kroměřížsku do rodiny Stratilových. Její rodina vlastnila mlýn. „Nebyli to venkovští proletáři, zároveň nebyli ani moc bohatí. Irenu to tedy nutilo pracovat a zároveň se vzdělávat. Měla vztah k technice. Rodina ji také vedla k vlastenectví. Jako malá pomáhala s péčí o válečné uprchlíky,“ říká o rodinném zázemí Ireny Svobodové historik Pavel Kosatík.

Život před sto lety byl ale tvrdší než dnes. Irenu Svobodovou to naučilo disciplíně. Stejně jako mnozí ostatní měla i ona silně vyvinutý pocit zodpovědnosti a věřila v nutnost řádu, což se jí mnohokrát později osvědčilo.

„Její zásada byla, že si musí v každé situaci a se vším poradit. S úsměvem a trochou sebeironie říkala: ,Jak do vozu, tak do kočáru. Byla vlastenka. Měla pochopení pro slabé a chudé, kterým celý život pomáhala.“
Dcera Zoe Klusáková-Svobodová (z knihy O tom, co bylo)

Manželství s válečným hrdinou

Svého budoucího manžela potkala Irena Svobodová, když jí bylo 22 let. Ludvík Svoboda měl za sebou legionářskou anabázi na ruské frontě. Vrátil se jako válečný hrdina, to však nijak neusnadňovalo uplatnění v civilním životě.

„Původně si myslel, že se uživí v zemědělství, ale v roce 1921 došlo k pokusu o návrat Habsburků na maďarský trůn. Československá armáda mobilizovala a Ludvík Svoboda v nové službě pro československou armádu viděl, zřejmě s úlevou, svoji budoucnost,“ přibližuje Pavel Kosatík.

Za půl roku po seznámení se Irena s Ludvíkem vzali a odešli do Užhorodu. „Rozhodnutí odejít na Podkarpatskou Rus ale nebylo jednoduché. Podobně se rozhodovaly stovky domácností českých vojáků a úředníků. Byl to kulturně-kolonizační společenský úkol. Východní výspa potřebovala zabezpečit státní správu, školství a pochopitelně také armádu.“

Život na Podkarpatské Rusi

„Jedinými kusy nábytku byly postel, stolek a dvě židle. Obráceně postavené hrábě posloužily jako věšák. Obdivoval jsem svou ženu, jak statečně a vynalézavě se s těmito nesnázemi dovedla potýkat...,“ vzpomínal později ve své knize Cestami života Ludvík Svoboda.

Manželé Svobodovi se stali členy Klubu českých turistů a spolu s přáteli z české diaspory podnikali výlety do hor. Žili také rodinou. Mezi lety 1924 a 1925 se jim narodil syn Mirek a dcera Zoe.

Třicátá léta prožili Svobodovi opět v Československu. „Jejich vztah byl pozoruhodně vyvážený, což v rodinách vojáků nebyla samozřejmost. Hlavou rodiny byla zřejmě Irena. Doménou Ludvíka byla výchova syna, ve kterém se on viděl. Vychovával ho tvrdě jako vojáka,“ popisuje spisovatel.

Srdce vlastenců

Rodinnou idylu ale přetrhl rok 1938, který znamenal katastrofu pro celou českou společnost. Svobodovi zradu nesli neobyčejně těžce. Když byla rozpuštěna československá armáda, Ludvík Svoboda se rozhodl odejít a proti nacistům bojovat.

Rodina však dosud žila ze Svoboda platu, a ten teď bylo třeba zachovat. Proto se všemožně snažili jeho nepřítomnost zakrýt. Irena se posléze do odboje zapojila také. „Považovala to za samozřejmost stejně jako mnozí další lidé vychovaní demokraticky první republikou,“ zdůrazňuje Pavel Kosatík. Pomáhala se zásobováním lidí, kteří byli vyhnáni z pohraničí.

V roce 1941 se Irena přidala ke skupině výsadkářů a účastnila se záchrany jejich vysílačky. „Chovala se nesmírně hrdinsky. Ona sama to ale zřejmě brala jako všední povinnost.“

Skupinu výsadkářů se gestapu podařilo rozbít s nasazením agenta-provokatéra. Život to stálo jejich syna Mirka. V roce 1942 byl zavražděn v Mauthausenu. Irena Svobodová s dcerou trávily svůj život až do konce války na útěku.

Po šesti letech odloučení se manželé Svobodovi opět setkali. Zbytek zatčených členů Ireniny rodiny, včetně Ireniny maminky, okupaci nepřežil. Následující léta byla ve znamení velké bolesti, přestože se snažili válku z hlavy vytěsnit a věnovat se novým výzvám.

Ženou ministra

Po boku svého muže stála Irena Svobodová obětavě více jak 50 let|foto:Karel Mevald, ČTK

Začalo budování nového státu a manželé Svobodovi patřili k té části společnosti, která optimisticky věřila tomu, že přichází něco nového a lepšího. Sama Irena se musela začít učit nové roli. Její manžel přijal post ministra obrany v nové vládě.

Jako manželka ministra se snažila obstát a také využít nových možností. Mohla být činná v různých společenských organizacích. Angažovala se například v Červeném kříži.

Ludvík Svoboda zůstal v Gottwaldově vládě i po únoru 1948. Vstoupil do KSČ a formálně se přihlásil k novým pořádkům. Po všech zkušenostech pro něj členství v KSČ bylo zřejmě zcela přirozeným vyvrcholením. Pro Irenu jako masarykovskou demokratku ovšem nebylo jednoduché pozorovat, jak brutálně vláda jedné strany jedná.

V roce 1952 byl po procesu s Rudolfem Slánským zatčen také Ludvík Svoboda. Irena se ihned vypravila za tehdejším předsedou vlády Antonínem Zápotockým. „Byl to projev nejen osobní statečnosti, ale i neformální autority.“ Pro Ludvíka Svobodu příhoda skončila jen několika týdny ve vazbě. „Paradoxně mu pomohli sovětští soudruzi, kteří v něm zřejmě viděli člověka, který Sovětskému svazu pomohl v dávných válečných dobách,“ vysvětluje historik.

Na výsluní se ale Ludvík Svoboda vrátil až v roce 1954, kdy se za něj u československých soudruhů přimluvil Nikita Chruščov, nový vůdce strany po Stalinově smrti. Ludvík Svoboda se stal velitelem vojenské akademie v Praze.

Irena Svobodová byla na Hradě oblíbená|foto:Alexandr Hampl, ČTK

Nečekaně první dámou

Na začátku 60. let manželé Svobodovi prodali dům v Kroměříži a koupili vilku na Břevnově. Irena pěstovala kytky a chovala včely. Zdálo se, že se oba chystají na klidný život penzistů. Na jaře 1968 se ale jejich život prudce změnil, když byl Ludvík Svoboda zvolen prezidentem.

„Souviselo to s Pražským jarem. Dubčekovské vedení potřebovalo dostat do popředí člověka, který nebyl zkompromitován 50. léty.“ Irena se tak nečekaně stala první dámou. Starala se o prezidentskou domácnost a podílela se na charitativních projektech. Nadšená byla zejména z SOS dětských vesniček.

Politické angažmá Ludvíka Svobody ukončila normalizace. V roce 1975 ho na postu prezidenta nahradil Gustáv Husák. Zdravotní stav Ludvíka Svobody se zhoršoval. Do poslední chvíle o něj Irena pečovala. Ludvík zemřel v září v roce 1979. Irena ho přežila jen o 10 měsíců.