Paulína Tabery: Opatření dodržujeme v různých kontextech různě. S přáteli si roušku klidně sundáme

„Z dat, která sbíráme velmi intenzivně od začátku vypuknutí koronavirové krize, vidíme, že došlo k posunu a že se situace ve společnosti změnila,“ říká v pořadu Jak to vidí... vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR Paulína Tabery. 

Jednou ze zkoumaných složek pandemie je například důvěra. „Sociology teď velmi zajímá, proč se lidé něčím řídí, a něčemu jinému naopak nedůvěřují. Společenská složka pandemie má vedle medicínské velmi důležitou roli a úlohu. Doufám, že to bude poučení do budoucnosti. Je totiž velmi důležité vědět, jak je společnost nastavená, jestli je schopná dodržovat opatření a podobně.“

Důvěra v instituce

Výzkumy ukázaly, že se v průběhu času důvěra lidí mění. Sociální důvěra, tedy důvěra lidí k lidem, se podle Paulíny Tabery příliš nezměnila. Důvěra v instituce se však proměnila zásadně.

„Měřili jsme široké spektrum institucí – od zdravotníků, hasičského sboru přes soudy, hejtmany, zastupitelství... Z výsledků průzkumu jsme vyčetli, že mezi první a druhou vlnou pandemie nejvíce poklesla důvěra ve vládu. Naopak obecná důvěra ve zdravotníky, vědu, ale i média se příliš nezměnila.“

Dobrou zprávou podle Paulíny Tabery je, že přestože klesla důvěra ve vládu, důvěra v ostatní instituce zůstala nezměněná. „Je to velmi pozitivní signál. Společnosti je umožněno dál fungovat, protože ostatní instituce zvládají svoji roli a vykonávají to, co se od nich očekává.“

Platí také, že čím větší důvěra v instituce na začátku je, tím lépe pak společnost krizi zvládá. Lidé více dodržují opatření, protože jim důvěřují.

Mezilidská důvěra

V důvěrném prostředí se lidé cítí bezpečně a opatření nedodržují|foto:Olena Sergienko,Unsplash

Jiné studie se zaměřují na roli sociální důvěry. „Zde se naopak ukazuje, že pokud příliš důvěřujeme blízkým lidem, naopak to může šíření koronaviru urychlovat. Prostředí důvěry vede k tomu, že přestáváme dodržovat sociální distanc, porušujeme restrikce, nenosíme roušky.“

Opatření totiž vždy děláme v nějakém kontextu a dodržujeme je v různém kontextu různě pečlivě. Podle Paulíny Tabery nás paradoxně kontext cizího více nutí opatření dodržovat. „V prostředí, kde se cítíme bezpečně, se ale chováme jinak. Působí na nás i sociální tlak. Pokud nikdo roušku nemá, nemáme ji také, protože si myslíme, že bychom vypadali podezíravě.“

„Velmi ale záleží na tom, jak jsou nastaveny normy, a to i ty nepsané. Čím více lidí dodržuje danou normu, tím více to zpětně nutí nás samé pravidla dodržovat,“ uzavírá socioložka.

Další témata rozhovoru: krize a její působení na jednotlivé věkové skupiny; jak se pandemie promítla do mezilidských vztahů; eskalace domácího násilí.