Přepis: Jak to vidí Paulína Tabery – 18. února 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný den a nerušený poslech, zamyšlení nad tím, co společnost zajímá, rozděluje, těší i trápí, přeje Zita Senková. Kdo jiný než socioložka se na základě průzkumů orientuje v náladách a postojích nás všech. Vítám paní Paulíny Tabery, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky, dobrý den.

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zeptám se vás například na to, komu lidé nejvíce důvěřují. Jak krizi prožívají jednotlivé věkové skupiny, či jak se pandemie novým typem koronaviru promítla do mezilidských vztahů, v rodinách, na pracovišti i do domácího násilí dobrý poslech. Od šití roušek až po jejich odmítání. Takovou cestu ušlo Česko od 1. března 2020. Paní Tabery, jaké jsou aktuální nálady ve společnosti, jak to vnímáte vy a jaká data jsou aktuálně k dispozici?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Co se týče přímo našich dat prvně právě data sbíráme, takže nevíme přesně, jaké jsou v tomto momentě. A máme data k dispozici poslední ta naše z prosince. Ještě jsou nějaká data k dispozici z ledna z Nacional Pandemic Alarmu, ale když to srovnáme v delším časovém horizontu, protože máme data i z jarní vlny koronavirové krize a potom se průběžně sbírali data až vlastně do prosince.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V podstatě od začátku krize mapujete velmi intenzivně.

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Přesně tak, v podstatě od začátku krize, tak, tak vidíme přece jenom nějaké posuny a z toho vyvozuji, že i teď od prosince do února se ta situace nějakým způsobem mění, protože lidé samozřejmě reagují na to, jakým způsobem se vyvíjí politická, společenská situace a tak dále. A kdybych měl být konkrétní, jak se mění, tak třeba když jste nakousla tu důvěru, tak my měříme, jako sociologové se o to velmi zajímáme, což je velmi, velmi taková, řekněme, v poslední době skloňovaná složka pandemie. Jak lidé důvěřují, proč se řídí a neřídí nějakými opatřeními a ta společenská složka pandemie vedle té medicínské má velmi důležitou roli a úlohu a doufám, že to bude poučení do budoucnosti, že při zvládání jakékoliv další krize a pandemie je potřeba, potřeba vědět, jak je společnost nastavená, jak se sžila s opatřeními. Jestli je schopná a ochotná je dodržovat, jak jim rozumí a tak dále. Ta společenská složka je důležitá. A my vidíme v průběhu času, že se skutečně mění. My měříme tu důvěru lidu, lidé k lidem. My tomu říkáme sociální důvěra a potom je to institucionální důvěra. To znamená institucím a.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co jste vyčetli?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Co jsme vyčetli, mezi tou první a druhou vlnou pandemie, což znamená jaro a listopad, prosinec, se důvěra dejme tomu mezilidská příliš nezměnila. Lidé důvěřují jak svým blízkým tak obecně taková tak generalizovaná důvěra ostatním prostě lidem tady je. Co se změnilo, je trocha institucionální důvěra a tam to dopadlo nejvíce na instituci vlády. My jsme totiž měřili v široké spektrum institucí a měřili jsme třeba zdravotníky, hasičský sbor, soudy, hejtmany a tak dále. Snažili jsme se zahrnout tam co nejvíce institucí a od, od té vlny jarní do té vlny podzimní nebo zimní to skutečně nejvíce poklesla, poklesla důvěra ve vládu. U ostatních ta obecná důvěra se příliš nezměnila. Dokonce ani média, my tam, my jsme tam měli zařazeny i rozhlas, televize, tisk. Příliš se ta obecná důvěra nezměnila. My se potom dáme konkrétněji. To znamená, jak přesně zvládat tu práci v rámci pandemie. A tam už došlo k posunu u více institucí. Ne jenom, ne jenom u vlády tam trochu negativně jsou vnímána i média, takže tam už, tam už troška, troška lidé, lidé na některé ty aktéry, kteří jsou podle nich příliš, příliš

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Často přesně tak nebo příliš intenzivně, tak je vnímají trocha negativněji, ale opět byla to opět vláda, která, u které, které ta práce, u které hodnocení té práce pokleslo to kladné hodnocení nejvíce. To bude mít, my nevíme, jak je to teď, ale to bude mít přesně nějaké, nějaké důsledky, důsledky dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak vidíte, nebo co ukázaly ty průzkumy, paní Tabery, o důvěře ve zdravotnictví, respektive v medicínu, potažmo i ve vědu a výzkum?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Tam si vedeme relativně dobře. My jsme se ptali odděleně na zdravotníky, zdravotnický personál a odděleně na vědce. Samozřejmě zdravotníci skončili jako první. Měli nejvyšší důvěru a jejich práce potom v té další otázky, otázce, jak hodnotíte práce ohledně koronavirové krize, tak byla hodnocena nejlépe. Ale i věda to jsou první příčky. Vědci, který, který tam byli, je hodnocena velmi dobře, což je velmi pozitivní, pozitivní signál, protože to umožňuje společnosti fungovat, i když klesá, dejme tomu, spokojenost s politickou situací nebo důvěra v nějakou politickou instituci, jako je vláda. Tak pokud je důvěra v ostatní instituce, tak je to ještě velmi pozitivní, protože to znamená, že nějakým způsobem společnost funguje a ty instituce vykonávají tu práci, která, kterou lidé očekávají, že vykonávat budou, protože samozřejmě na tom poklesu důvěry se projevuje jednak nějaká apriorní důvěra institucím, ale potom i to, jak se ty instituce chovají a jak lidé hodnotí, že zvládají svojí roli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zajímavé by bylo, ale přiznám se, že nevím, jestli máte data, co se týče důvěry populace v instituce, ve stát před koronou?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Máme, máme a tam se dá, tam se skutečně dá říct, ono se stala jedna věc, jsou kontinuální výzkumy, které ukazují i v době, když my jsme neměřili, že na tom úplném začátku pandemie ta důvěra vzroste v tyto instituce, a to proto, protože dojde k nějakému semknutí instituci a lidé očekávají, že ti co to mají řešit, to řeší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Spoléháme na ty instituce?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Spoléháme na ty instituce přesně tak a potom to se neděje samozřejmě jenom v České republice. To je obecný jev, který nastane na začátku, že ta důvěra, důvěra ve vládu v ty výkonné instituce posílí. A poté vlastně záleží na tom, už zase záleží na tom chování, jakým způsobem se ta důvěra. Ta důvěra nemusí totiž jenom růst. Samozřejmě ta důvěra může poklesnout, co se stalo tady. Nestalo se tak všude, v některých státech světa se ta důvěra během krize třeba o něco posílila.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kde například?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Třeba například, když se srovná Francie, tak ve Francii se to příliš nezměnilo. V Německu taky vidíme poměrně vysokou důvěru třeba přímo v kancléřce a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kdo se ještě těší té největší důvěře kromě vědců?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
No, kdybychom řekli z těch politických institucí, tak potom jsou to starostové, hejtmani a potom potažmo souvztažně obecná zastupitelství a krajská zastupitelství Ty mají relativně vysokou důvěru. Mají setrvale, měli již před pandemií a nezměnila se od té první do té druhé vlny. My samozřejmě čekáme data, data co udělala třetí vlna. Uvidíme, jak je, jak je, jak to ty, jak to instituce zasáhne. Ale od první vlny, to znamená měření květen, červen, do té další, to znamená listopad, prosinec se to, se to příliš, příliš nezměnilo. A samozřejmě důležité je říci, že ty instituce měly odlišnou míru důvěry, už když vstupovaly do pandemie. To je, to je důležité říci, že důvěra se nevyvíjí nějak ze vzduchoprázdna, ale společnost je nějak nastavená, má nějaké vztahy, má nějaké sociální normy, má tu důvěru. A ta potom v té pandemii samozřejmě hraje, hraje větší, větší roli. Obecně se říká, že důvěra je pozitivní, čím vyšší důvěra, tím je pozitivnější pro tu společnost, protože důvěra institucím mi pomůže zvládnout pandemii. Lidé potom více dodržují opatření, protože důvěřují, že je mají dodržovat. Ale samozřejmě není to tak přímočarý vztah možná tím, institucionální důvěra ano, ale existují studie, které třeba zaměřují na roli sociální důvěry. To je důvěře v ostatním lidem a tam se ukazuje, že naopak ta důvěra, když příliš důvěřujeme tomu, těm ostatním lidem, blízkému okolí a takto může naopak zrychlovat šíření třeba koronaviru. Nicméně potom následně ta důvěra, ta sociální důvěra pomůže zvládnout rychlejší šíření a to rychlejší šíření je proto, že prostě věříme ostatním lidem, protože si myslíme, že, že dělají to co my a že, že dodržují opatření. Takže ta mezilidská, mezilidská důvěra, prostředí důvěry může potom vést k tomu, že jednak se více stýkáme. Ten sociální, sociální distanc potom je obtížněji v těch společnostech dodržet. Samozřejmě důvěřujeme, že lidé dělají ta opatření, která, která mají. To znamená, my potom samovolně porušujeme ta opatření. To je další věc, když si sundáme, v důvěrném prostředí si sundáme ochranné prostředky a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Teď jste tedy rozklíčovala, proč se v České republice nedaří navzdory veškerým možným opatřením, srazit v podstatě ta čísla.

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
No.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaký je váš možná i osobní pohled nebo pohled socioložky?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
My jsme, my jsme o tom dlouze diskutovali, co to vlastně znamená, protože my vidíme v číslech, že nám relativně hodně lidí deklaruje třeba, že nosí na veřejnosti roušky. Ochrání si obličej, dělá opatření a tak dále. A je to v našich sociologických šetřeních. Jako říkáme si, to je vlastně vysoký počet, když něco dělá třeba 90 % obyvatel. Samozřejmě z hlediska šíření epidemie těch 10 % může být naprosto klíčových. Ale druhá věc je, že některá opatření děláme v nějaký kontextech. To znamená, že se chráníme třeba na veřejnosti, v hromadné dopravě a tak dále. A pak si neuvědomujeme, což je možná už až psychologický moment, že v prostředí, kde se cítíme bezpečně, setkáme se s přáteli a tak dále, tak prostě nám buď je, buď ten sociální tak vytváří, jako že jim věříme, že to vypadá, že, že, že je tam ten sociální, že nikdo nemá roušku. Tak si jí přece nenasadím a nebudu vypadat, že, že nedůvěřuju svému okolí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Podezírám.

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Podezírá někoho, že, že, že je to, je to vlastně taková, taková jakoby urážka tomu partnerovi v tom osobním styku. Ale i se cítíme bezpečně a prostě si řekneme, je to pro nás příjemnější, je to takový domáčtější, když si ty, když si třeba rouška nebo respirátory sundáme. Anebo proč bych to neudělal, chceme se prostě vidět. Je nám, ráda bych viděla někoho v obličeji a tak dále. A to jsou ty momenty důvěry, kdy vlastně každý z nás. Vlastně my ta opatření dodržujeme v různých kontextech různě pečlivě a paradoxně ten nám, ten větší sociální distance, ten kontext toho cizího nás více nutí dodržovat opatření. A možná se v poslední době jakoby od ještě to, což je takový můj osobní pohled toho, co, co, co vidím, co vidím v datech. Se objevilo, že, že vlastně není, není, nezáleží na tom, jestli máme rozvolněné, nebo jestli, jestli opatření existují, protože to stejně nedodržujeme. My vlastně v sociologii, kdy se zabýváme jednotlivcem a strukturou, tak víme, že záleží na tom, jak je ta struktura nastavena. Protože potom zpětně nutí toho jednotlivce v různých kontextech k nějakému dodržování norem. Takže záleží na tom, jak jsou nastaveny naše normy. Jak jsou nastavený pravidla, protože i když je nedodržujeme všichni zpětně a někdy si ani neuvědomuje, že, že je nedodržujeme, že to bylo ten okamžik, kdy, kdy vlastně se jsme porušili někdy vědomě, někdy vědomě. Tak to, že pravidla existují, nás přeci jen drží v nějakém řádu a nutí nás ta struktura dodržovat pravidla. A potom čím větší počet lidí to dodržuje, tím větší ta norma. A to vidíme od jara. My skutečně v datech vidíme, že, že jsme si to třídili třeba podle věku, že ta pečlivost opatření třeba u mladších ročníků už není taková v té podzimní vlně. Tam v jarní vlně byla skutečně, všichni rozhodně dodržovali pravidla. Rozhodně dezinfikovali, rozhodně ta, v tý podzimní vlně už to máme takový, takový volnější. Už spíše dodržujeme pravidla, my tu škálu nemáme jenom ano, máme tam i spíše ano, spíše ne. Takže vidíme, že, že ta pečlivost pomalu, pomalu. Může to být únavou anebo tím, že ta norma už není, není tak přísná samozřejmě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Anebo také tím, že to v podstatě nikdo nekontroluje nebo nevymáhá, dodržování těch opatření?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
No, co se týče vymáhání opatření, tak my ve společnosti, kromě toho že máme nějaké instituce, které to vymáhají, tak právě nastavena sociální norma je velmi efektivní. Když vejdete do místnosti, my víme z chování těch malých skupin, když vejdete do místnosti a všichni roušku mají. Tak si ji velmi pravděpodobně nesundáte. Ten sociální tlak na vás bude působit. Pokud vejdete do místnosti a jste jediný, který má tu roušku, tak bude velký sociální tlak na to, abyste podvědomí, třeba vám nikdo ani explicitně nic neřekne, ale ze situace vycítíte, že by bylo lepší si roušku sundat. To znamená, nicméně pokud by někdo tu roušku měl, tak už budete váhat. Jestli vždyť jste dva, už to, už to není, už to není tak jako, tak řekněme trapné nebo ošemetné, sundat si roušku. Takže to znamená, ty mechanismy působí velmi různě a vymáhání je skutečně i na tom, jak společnost, řekneme, má nastavený přísně ty normy, jak se dívá na i nepsané dodržené, na nepsané normy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Socioložka Paulína Tabery, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění, se zamýšlí nad postoji společnosti během pandemie. V České republice jsou k dispozici 3 druhy vakcín. Podle průzkumu agentury STEM pro ministerstvo zdravotnictví má o očkování proti onemocnění covid-19 zájem 52 % lidí. Což je oproti prosinci o 13 % více. Za hlavní motivaci považuje většina dotázaných, 63 % především ochranu svých blízkých, kterou jim mohou právě tím očkováním poskytnout. Nejčastějším důvodem k odmítání vakcíny je zejména obava z příliš rychlého vývoje těch očkovacích látek. Co vy v tom, paní Tabery, čtete?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Co v tom čtu je, že se to bude, že postoj k vakcíně se bude měnit, bude se měnit tím jak, čím více informací veřejnost bude mít, tím, tím, dejme tomu pevnější si postoj si k tomu vytvoří. Samozřejmě bude se měnit i tím, jak rychle se ve společnostech, které třeba uvidíme, že budou očkované, bude měnit život k tomu. My tomu nebo říká, říkají tomu lidi k normálu. Takže k tomu normálu se budeme chtít vrátit. A čím bude ten normál víc zajištěný vakcinací, tak tím pravděpodobně a samozřejmě i tím, jak bude ta vakcinace probíhat. Lidé budou mít zkušenost, uvidí, jaké to má, nebo nemá vedlejší účinky. Jak to probíhá, tak bude pravděpodobně i ten důvod, který jste zmiňovala, to znamená vakcína je vyvinuta příliš rychle. Tak bude, bude samozřejmě možná stále méně, méně relevantní. My vidíme, že od toho léta ono existuje ještě, ještě průzkum pro, pro WHO, kde taky názory na vakcinaci prošly nějakou změnou. Bylo tam takové polevení někdy, někdy na podzim a potom se opět opět, opět ta důvěra vzedmula. Takže ono to může ještě procházet i nějakými, nějakými fluktuacemi, ale, ale pravděpodobně čím víc zkušeností, tak tím ta důvěra samozřejmě může být upevněna. A bude to dost záležet i na tom, nakolik odborná veřejnost a o tom i politické instituce budou schopny vysvětlit, že ta vakcína je bezpečná, že na kolik budou transparentní informací, na kolik se o tom bude mluvit. Na tom, na tom všem samozřejmě, samozřejmě záleží.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Četla jsem rozhovor s profesorem americké Yale University Nicholasem Christakisem, což je lékař, sociolog, odborník na epidemiologii, který se zabývá dopadem pandemie na společnost. A on ve své knize, která vyšla loni, říká mimo jiné, že po skončení pandemie budou lidé chtít dělat hlavně to, čeho se dočasně museli vzdát. Pravděpodobně budou vyhledávat společnost, užívat si sexu, víc utrácet. Takže vidíte to třeba podobně, co to s námi udělá, až vše tedy pomine?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
No, je to, je to možné, je to samozřejmě velmi obecné. Je důležité si uvědomit, že ne na všechny dopadla pandemie úplně stejným způsobem. Někteří lidé i předtím relativně málo chodili do divadla, relativně málo cestovali. To znamená pro ně, pro ně je vlastně největším omezením to zůstávat doma a tak dále, ale.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak právě paní Tabery, prožívají tuto situaci jednotlivé věkové skupiny, to spektrum společnosti je obrovské.

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Je, je to, je to, je to obrovské vlastně, když se podíváme na to, co nám tak nejvíce, nejvíce rozlišuje, tak je to samozřejmě zdravotní stav v těch postojích k pandemii a potom věk, který částečně souvisí s tím zdravotním stavem, ale částečně jakoby souvisí i s nějakou zranitelností a s nějakým, z nějakýho, s nějakou pozicí ve společnosti. A skutečně co se týče třeba obav, tam je to vidět velmi. Obavy o sebe, má čím, čím vyšší věk, tím víc tyto obavy, obavy rostou. Ale obavy o druhé ty jsou ve všech skupinách, věkových skupinách přibližně stejné. Takže a zrovna, když jste zmiňovala tu vakcinaci a říkala jste, že, že tam je ten důvod obav o zdraví druhých, tak to je, to je velmi stabilní. Vidíme, že obavy o druhé jsou stabilně výše než obavy o sebe samotného, aby vlastně ve všech skupinách. To znamená to co, to co nás nutí nějakým způsobem se chovat odpovědněji, je ta obava o své blízké.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A mají pro sebe tyto jednotlivé skupiny vzájemně porozumění, respektují se nebo alespoň se o to snaží? Co to vůbec dělá s těmi mezilidskými vztahy, vztahy v rodinách, ale i třeba na pracovišti.

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
No, to je, to je velmi různé a dost to záleží na tom, jak to, jak to vypadalo před tím samozřejmě. Jako ty vztahy tou pandemií, tou pandemií se, se nutně nezmění zcela, ve smyslu jenom se posílí některé ty rysy, které tam byly předtím. A možná už teď se dostáváte k tématu domácího násilí, o kterém jsme mluvili, že by bylo, že by bylo, že je to vlastně zajímavé téma v pandemii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Určitě. Tam byl také, že mám do toho vstupuji rozsáhlý výzkum, který zkoumal aspekty násilí, jak z perspektivy ohrožených osob a organizací, které pomáhají, což je Policie České republiky nebo takzvaný OSPOD, neboli Orgán sociálněprávní ochrany dětí, intervenční centra, ale také z pohledu soudců a advokátů. K čemu vaše kolegyně dospěly?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Je to výzkum, to je důležité zdůraznit kolegyně, kolegyně ze sociologického ústavu Blanky Niklové a její klidně daný Morys z Fakulty humanitních studií. A je to rozsáhlá studie prováděná celý, celý minulý rok. K čemu dospěly, je to, je to zajímavé studie v několika momentech. A to v tom, že pravděpodobně samotný výskyt násilí může eskalovat v domácnostech. Nicméně, jak jste zmiňovala, jednotlivé instituce se zabývající, tak se kolegyně docházejí k názoru se pravděpodobně spíše zvýšil práh pro nahlášení domácího násilí. Je tam větší kontrola agresorem domácí násilí. To znamená osoba, na které je to násilí pácháno, nemá tolik možností, protože všichni, všichni jsou spíše doma, drží se v domácím prostředí, nemá tolik možností uniknout. Je více kontrolována, nemá tolik možností nahlašovat. Takže vznikají takové, takové vlny, že dejme tomu méně nahlašování toho, ale potom třeba neziskové spíše ty nízkoprahové organizace zaznamenávají, že přece jenom se k nim, se k nim údaje o domácí násilí dostává. Takže je důležité si uvědomit, co všechno se za násilí jakoby považuje. Většinou a vyšlo to i kolegyním z průzkumu, že lidé hodně se soustředí na to fyzické násilí, ale samozřejmě je tam i nějaké psychické násilí, ekonomické omezování nebo, nebo zastřešování a tak dále. Což jsou prostě jiné formy, nikoliv jenom to fyzické násilí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem podle jiného průzkumu agentury Evropské unie pro základní práva, je to průzkum z loňského roku, tak právě ten psychický nátlak, to psychické násilí, tak zažilo 47 % žen v České republice. Změnil se tedy během pandemie, paní Tabery, charakter domácího násilí?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Charakter domácího násilí se, se velmi pravděpodobně nezměnil, protože ty vzorce, vzorce jsou dané. Jenom se změnila možnost nějaké obrany vůči němu právě proto, že domácí násilí je spjato s domovem a vlastně obětí, nebo oběti nebo ty, na kterých je obětí pácháno, byly nuceny v podstatě v tom, v tom domově, domově zůstávat. A samozřejmě změnily se i možnosti, řekněme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dovolat se pomoci?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Přesně tak, dovolat se pomoci, nahlásit tu pomoc, ale samozřejmě i pomoc, která již byla nějakým způsobem, měla být zajištěna od, dejme tomu, orgánů které, které se tím zabývají, tak samozřejmě neprobíhala nebo, nebo díky pandemii byla omezena jejich činnost a tak dále. Takže tam samozřejmě docházelo k situacím, kde, kde třeba dohled neprobíhal tak, tak intenzivně jak, jak probíhat měl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vidí výzkum třeba nějaký potenciál, jak změnit ten systém pomoci obětem domácího násilí, ať už se jedná o fyzické nebo psychické?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Výzkumy dávají doporučení, ta závěrečná zpráva kolegy na konci, na konci dává doporučení. A ta doporučení jsou jednak jakoby zaujmout nekompromisní postoj vlastně ke všem, všem druhům násilí. A uvědomovat si, co všechno může být, může být domácím násilím a samozřejmě nějakým způsobem zesystematičnit tu činnost a i samozřejmě pro pracovníky, který se, který s tím přicházejí do styku, nějakým způsobem lépe definovat ty úkony, které budou dělat lépe, definovat to, aby rozpoznávali tu situaci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem podívejme se ještě na závěr trošku do zákulisí vás výzkumníků sociologů. Je jasné, že aktuálně se nemůžete respondentů ptát přímo, takže je to on-line nebo starý dobrý telefon, jak postupujete?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Je to tak, vlasy to tváří v tvář dotazování, kterými jsme prováděli co nejvíce a relativně dost se provádí v České republice. Bylo, bylo v podstatě omezena na minimum a v některých obdobích teda vůbec, vůbec neprobíhalo. Takže i naši tazatelé i my vlastně tento způsob teď nerealizujeme, což má nějaké důsledky pro, pro to data, protože samozřejmě musíme potom vymýšlet, jak udělat reprezentativní vzorky. My víme, že ta ne celá populace je on-line, zejména v té pandemie je důležité mít, pokud chceme zkoumat úplně celou populaci. A myslíme si, že je důležité je i ta starší populace, tak potom právě musíme přistupovat k tomu, že se třeba část populace dotážeme on-line, třeba se dotážeme telefonem nebo se provádí celkové telefonický průzkum.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nebo dotazník do schránky také funguje to třeba?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
To moc nefunguje, nefunguje, nefunguje to. A jednak by to ani nemuselo fungovat z hlediska dostupnosti, pokud máte něco uzavřeného nebo ty pošty nejsou otevřený, tak jak jsou, ale ta návratnost byla teda mizivá. My samozřejmě musíme to, když používáme tazatelé, tak tazatele motivují k odpovědi, abychom, aby, aby prostě ten respondent měl co nejmenší břemeno na sobě, aby nemusel, nemusel nic dělat. Co se týče telefonem, tak tam ten naopak se v některých obdobích to dokonce zlepšilo, protože když lidé byli doma, tak rádi odpovídali na průzkumy, takže tam můžete dokonce v některých obdobích dostat, dostat lepší návratnost, jak tomu říkáme, než, než obvykle. Ale jinak se samozřejmě změnilo všechno. Změnila se délka dotazníku. Snažíme se v tom telefonu, osobně můžete dotázat mnohem delší dotazníky. Můžete jít mnohem víc motivovat, více do hloubky, předkládat různý různý obrázky karty, a tak dále. V tom on-linu nebo i na tom telefonu samozřejmě jste omezeni časem. Lidé jako zas nemají tolik času, nejsou sami, sami k tomu tolik motivováni. A je to, je to prostě jiný a jenom není to samozřejmě jenom pandemii. Už před pandemií část populace prostě komunikovat on-line a nebyla zasažitelná zcela tím face to face nebo velmi těžce. Takže ta pandemie to jenom hodně zrychlila.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje socioložka Paulína Tabery, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky. Děkuji za váš čas, za data a postřehy. Mějte se hezky, na slyšenou.

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Děkuji, na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mým zítřejším hostem bude novinář Jiří Hošek. Příjemný poslech Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.