Osudově se podepsala na dějinách českého výtvarného umění. Objevují ji až dnes. Osudové ženy: Zdenka Braunerová

„Zdenka Braunerová se osudově podepsala na dějinách českého výtvarného umění. Byla ženou profesionálkou a až teď ji objevují nejrůznější odborné studie jako teoretičku umění. Svůj osud utvářela sama, ani na chvíli se nenechala vláčet osudem,“ říká historička Milena Lenderová.

Zdenka Braunerová (1858–1934) své touze být malířkou podřídila celý život. Byla solitérem českého uměleckého světa, který hledal své místo v Evropě. Častokrát překonávala nesouhlas okolí i vlastní rodiny.

Ráda provokovala

Ráda totiž provokovala. Třeba kalhotovými sukněmi, které nosila na způsob George Sand. Anebo svým citovým životem. Pro mnohé muže byla přítelkyní i milenkou. Některým suplovala matku, jiným zase učitele… 

V 19. století ale platilo, že se žena musí dobře vdát, mít děti a žít v tradičních vztazích. Braunová se ale nejen nikdy nevdala, ale ani netoužila po rodině a dětech. Zato milostný život bohatý měla.

Ovlivnila desítky mužů

Ovlivnila řadu výjimečných mužů: malíře Antonína Chitussiho, dramatika Viléma Mrštíka, francouzského sochaře Augusta Rodina. Jejím obdivovatelem byl i francouzský básník Paul Claudel. Její city patřily Juliu Zeyerovi. Ten je ale neopětoval.

Byl jsem už zralý muž a Vy téměř ještě dítě, když jsem se s Vámi seznámil.

Julius Zeyer Zdence Braunerové

Zcela samostatnou kapitolou byl milostný vztah s o 25 let mladším Milošem Šebestou, který se stal vynikajícím literárním kritikem. Mnohé muže ale také jen podporovala a povzbuzovala v jejich tvorbě. Mezi ně patřil třeba Jan Zrzavý, Joža Úprka nebo František Bílek.

Pro slovo nešla daleko. Veselí a optimismus měla jako málokterý člověk. Dodávala mi víru a chuť do života.
Jan Zrzavý o Zdence Braunerové