Naše ve světě nejslavnější sochařka. Doma se ale na ni zapomnělo. Osudové ženy: Mary Duras

Sochařka a výtvarnice Mary Duras
Další podcasty, rozhovory a příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Sochařka a výtvarnice Mary Duras
0:00
/
0:00

I když hovořila německy, nesmazatelně se zapsala do dějin českého výtvarného umění. Byla jednou z úplně prvních žen, které studovaly na pražské AVU. Úspěšně reprezentovala Československo na světových výstavách i na bienále v Benátkách. Navzdory tomu se na její jméno téměř zapomnělo. Poprvé emigrovala před nacisty, podruhé před komunisty. Do Čech se pak už nikdy nevrátila.

 

Mary Duras pocházela z německy hovořící rodiny s českými kořeny. Narodila se v květnu 1898 ve Vídni, kde její otec Adolf Duras zrovna působil jako generálmajor rakouské armády. Pocházel z Prahy. Její matka Johanna Mysyk z Duchcova.

„Rodina hodně cestovala. Žili ve Lvově, Praze, Hradci Králové, Hercegovině,“ říká historik umění a kurátor Ivo Habán. „Z nečetných vzpomínek Mary Duras víme, že v mládí inklinovala k filozofii. Nakonec ale převážilo kreslení, ke kterému ji inspiroval učitel na škole v Hradci Králové.“

Průkopnice

Jan Štursa v roce 1915

Po absolvování uměleckoprůmyslové školy byla Mary Duras jako jedna ze dvou historicky prvních žen přijata na Akademii výtvarných umění v Praze. Psal se rok 1919 a jí bylo 21 let.

„Byla to doba, kdy docházelo k významným společenským změnám. Pražská akademie byla jedna z prvních v Evropě, která se otevřela ženám. Svůj podíl na tom měl i pokrokový profesor Jan Štursa,“ upozorňuje Habán.

„V době, kdy vedl sochařský ateliér, u něj studovalo 62 studentů mezi nimi i osm žen. Většina z nich se výrazně zapsala do příběhu dějin umění českých zemí.“ Setkání se Štursou se pro vývoj umělecké tvorby Mary Duras stalo určující.

Z Prahy do Drážďan, New Yorku, Paříže a zpět

Na pražské akademii se Mary Duras ale potkává ještě s jedním osudovým mužem. Je jím o šest let starší malíř a její budoucí první manžel Maxim Kopf. „V té době byl vůdčí osobností skupiny Die Pilger, která se utvořila kolem ateliéru Augusta Brömseho.“

Z expozice výstavy Mary Duras v Oblastní galerii Liberec

„Mary Duras se stala součástí této komunity umělců, kteří se pohybovali mezi Prahou a Drážďanami. Právě tam po ukončení studia v roce 1922 směřovaly její kroky.“ Drážďany později vystřídaly New York a Paříž.

„Jejich vztah byl vztahem dvou ambiciózních umělců.“ Zatímco Mary Duras rozvíjela svoji kariéru v Paříži, Maxim Kopf odjel hledat inspiraci na Tahiti a Maltézské ostrovy. Přes dlouhé odloučení se nakonec rozhodli společně vrátit do Prahy, kde se v roce 1927 stali manželi.

Sláva i deprese

Krátce poté Mary Duras zaznamenala velký úspěch na mezinárodní sochařské výstavě v Berlíně. Díky tomu se jí otevřely dveře prestižního spolku Berliner secession.

„Dá se říci, že v tomto okamžiku umělecky zastínila svého, byť komerčně úspěšného manžela,“ říká historik umění. „Jejich vztah nemohl být jednoduchý. Stačí se podívat na celou řadu ženských aktů, které Maxim Kopf kolem roku 1930 vytvořil.“

Rozvedli se po šesti letech manželství. Mary tehdy bylo 35 let a Hitler právě nastupoval k moci. Pro ni to znamenalo konec snu o velké monografické výstavě v Berlíně. Hlavně ji ale ovládl smutek a deprese. Léčila se v psychiatrických léčebnách a téměř netvořila.

Z expozice výstavy Mary Duras v Oblastní galerii Liberec

V britském exilu

„Krizi jí pomohl překonat až nový vztah s Arnoldem Schückem, který se stal jejím druhým manželem. Nepochybně jí pomohl nejen psychicky, ale i finančně. Byl synem majitele potravinářského impéria Alexandra Schücka, v jehož potrfoliu byla například firma Odkolek,” popisuje Ivo Habán.

Doba na konci 30. let 20. století ale jejich vztahu nepřála. Do jejich života vstoupil Mnichov a události roku 1939, které oba manžele rozdělily na dlouhých šest let. Mary Duras strávila celé období druhé světové války v britském exilu. 

Z expozice výstavy Mary Duras v Oblastní galerii Liberec

Nejprve pracovala jako zdravotní sestra, pak se jí podařilo získat komerční zakázky. Díky nim se dostala i k volné tvorbě. Vytvořila busty Winstona Churchilla, Jana Masaryka, Edvarda Beneše nebo pro ni netypickou dřevěnou sochu Má vlast.

Znovu na útěku

„Většina příslušníků rodiny Schück tragicky zahynula v koncentračních táborech. Arnold jako zázrakem přežil,“ popisuje Habán. Mary se do Československa vrátila v srpnu 1945 a se svým mužem strávila dalších 20 let života.

Poválečná realita ale byla jiná než ta prvorepubliková. Rodina Arnolda Schücka přišla o veškerý majetek. Jejich vilu nejprve zabavili nacisté, potom komunisté. Frustrující situaci se proto rozhodli vyřešit emigrací.

Usadili se v Hamburku, kde se Mary mohla znovu ponořit do své tvorby. „Téměř po celý život se věnovala tématu ženy, ženské figury ve všech možných podobách,” doplňuje Ivo Habán.

Do Čech se pak už nikdy nevrátila. Po smrti manžela v roce 1974 našla Mary Duras zázemí u své praneteře ve Štýrském Hradci. Tam také v srpnu roku 1982 zemřela. Bylo jí 84 let.

Účinkují: Jana Stryková, Jan Vondráček, Aleš Procházka, Svatopluk Schuller, Libuše Švormová, Jan Teplý ml., 

Host: historik umění a kurátor Ivo Habán

Připravila a slovem provází: Eva Dvořáková

Literární spolupráce: Hynek Pekárek

Režie: Michal Bureš

Dramaturgie: Ivana Chmel Denčevová

Hudební spolupráce: Antonín Schindler

Zvuková spolupráce: Jiří Pochvalovský

Premiéra: 30. 11. 2019

Spustit audio
autoři: Eva Dvořáková, Anna Duchková

Související