Naše ve světě nejslavnější sochařka. Doma se ale na ni zapomnělo. Osudové ženy: Mary Duras
I když hovořila německy, nesmazatelně se zapsala do dějin českého výtvarného umění. Byla jednou z prvních žen, které studovaly na pražské AVU. Úspěšně reprezentovala Československo na světových výstavách i na bienále v Benátkách. Navzdory tomu se na její jméno téměř zapomnělo. Poprvé emigrovala před nacisty, podruhé před komunisty. Do Čech se pak už nikdy nevrátila. V dokudramatu účinkují Jana Stryková nebo Jan Vondráček. Hovoří historik umění a kurátor Ivo Habán.
Mary Duras pocházela z německy hovořící rodiny s českými kořeny. Narodila se v květnu 1898 ve Vídni, kde její otec Adolf Duras zrovna působil jako generálmajor rakouské armády. Pocházel z Prahy. Její matka Johanna Mysyk z Duchcova.
„Rodina hodně cestovala. Žili ve Lvově, Praze, Hradci Králové, Hercegovině,“ říká historik umění a kurátor Ivo Habán. „Z nečetných vzpomínek Mary Duras víme, že v mládí inklinovala k filozofii. Nakonec ale převážilo kreslení, ke kterému ji inspiroval učitel na škole v Hradci Králové.“
Průkopnice
Po absolvování uměleckoprůmyslové školy byla Mary Duras jako jedna ze dvou historicky prvních žen přijata na Akademii výtvarných umění v Praze. Psal se rok 1919 a jí bylo 21 let.
„Byla to doba, kdy docházelo k významným společenským změnám. Pražská akademie byla jedna z prvních v Evropě, která se otevřela ženám. Svůj podíl na tom měl i pokrokový profesor Jan Štursa,“ upozorňuje Habán.
„V době, kdy vedl sochařský ateliér, u něj studovalo 62 studentů. Mezi nimi i osm žen. Většina z nich se výrazně zapsala do dějin umění českých zemí.“ Setkání se Štursou se pro vývoj umělecké tvorby Mary Duras stalo určující.
Z Prahy do Drážďan, New Yorku, Paříže a zpět
Na pražské akademii se ale Mary Duras potkala ještě s jedním osudovým mužem. Byl jím o šest let starší malíř a její budoucí první manžel Maxim Kopf. „V té době byl vůdčí osobností skupiny Die Pilger, která se utvořila kolem ateliéru Augusta Brömseho.“
„Mary Duras se stala součástí této komunity umělců, kteří se pohybovali mezi Prahou a Drážďanami. Právě tam po ukončení studia v roce 1922 směřovaly její kroky.“ Drážďany později vystřídaly New York a Paříž.
„Jejich vztah byl vztahem dvou ambiciózních umělců.“ Zatímco Mary Duras rozvíjela svoji kariéru v Paříži, Maxim Kopf odjel hledat inspiraci na Tahiti a Maltézské ostrovy. Přes dlouhé odloučení se nakonec rozhodli společně vrátit do Prahy, kde se v roce 1927 stali manželi.
Sláva i deprese
Krátce poté Mary Duras zaznamenala velký úspěch na mezinárodní sochařské výstavě v Berlíně. Díky tomu se jí otevřely dveře prestižního spolku Berliner secession.
„Dá se říci, že v tomto okamžiku umělecky zastínila svého, byť komerčně úspěšného, manžela,“ říká historik umění. „Jejich vztah nemohl být jednoduchý. Stačí se podívat na celou řadu ženských aktů, které Maxim Kopf kolem roku 1930 vytvořil.“
Rozvedli se po šesti letech manželství. Mary tehdy bylo 35 let a Hitler právě nastupoval k moci. Pro ni to znamenalo konec snu o velké monografické výstavě v Berlíně. Hlavně ji ale ovládl smutek a deprese. Léčila se v psychiatrických léčebnách a téměř netvořila.
V britském exilu
„Krizi jí pomohl překonat až nový vztah s Arnoldem Schückem, který se stal jejím druhým manželem. Nepochybně jí pomohl nejen psychicky, ale i finančně. Byl synem majitele potravinářského impéria Alexandra Schücka, v jehož potrfoliu byla například firma Odkolek,” popisuje Ivo Habán.
Doba na konci 30. let 20. století ale jejich vztahu nepřála. Do jejich života vstoupil Mnichov a události roku 1939, které oba manžele rozdělily na dlouhých šest let. Mary Duras strávila celé období druhé světové války v britském exilu.
Nejprve pracovala jako zdravotní sestra, pak se jí podařilo získat komerční zakázky. Díky nim se dostala i k volné tvorbě. Vytvořila busty Winstona Churchilla, Jana Masaryka, Edvarda Beneše nebo pro ni netypickou dřevěnou sochu Má vlast.
Znovu na útěku
„Většina příslušníků rodiny Schück tragicky zahynula v koncentračních táborech. Arnold jako zázrakem přežil,“ popisuje Habán. Mary se do Československa vrátila v srpnu 1945 a se svým mužem strávila dalších 20 let života.
Čtěte také
Poválečná realita ale byla jiná než ta prvorepubliková. Rodina Arnolda Schücka přišla o veškerý majetek. Jejich vilu nejprve zabavili nacisté, potom komunisté. Frustrující situaci se proto rozhodli vyřešit emigrací.
Usadili se v Hamburku, kde se Mary mohla znovu ponořit do své tvorby. „Téměř po celý život se věnovala tématu ženy, ženské figury ve všech možných podobách,” doplňuje Ivo Habán.
Do Čech se pak už nikdy nevrátila. Po smrti manžela v roce 1974 našla zázemí u své praneteře ve Štýrském Hradci. Tam také v srpnu roku 1982 zemřela. Bylo jí 84 let.
Související
-
Mělo se na ni zapomenout... Osudové ženy: Toyen
Nejvýraznější představitelka našeho meziválečného umění Marie Čermínová měla na základní škole z výtvarné výchovy dvojku. Dnes se její obrazy prodávají za desítky milionů.
-
První ze studentek AVU kvůli jejím názorům málem vyhodili. Osudové ženy: malířka Vlasta Vostřebalová
Na svých obrazech zachycovala ženy ulice. Prostitutky, samoživitelky, dělnice, prodavačky. Byla radikální a nekonvenční, i co se týká přístupu k nukleární rodině.
-
Žena-skladatelka? A dirigentka? Neslýchané! Osudové ženy: Vítězslava Kaprálová
Od malička byla obklopena hudbou. I tak všechny šokovala, když se v 15 letech rozhodla studovat dirigentsví. S taktovkou před orchestrem stála ale jen krátce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
