Opomenuté osudy Bohémy: K Hugo Haasovi se všichni otočili zády. Utekl se ženou, ale syna nechal tady

14. březen 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Hugo Haas v divadelní roli 30. léta

„Mě to tady nebaví. Pro mě je tady vzduch nezdravý. A když to tak uvážím, tak já tady vlastně překážím,“ zpíval Hugo Haas ještě v roce 1935 ve filmu Nebožtík. Věděl, co přijde?

Hugo Haas na Barrandově natočil na 30 filmů. U některých z nich spolupracoval i na scénáři. Jako herec byl tak populární, že když se v roce 1938 ženil, měl z Národního divadla zakázáno o tom mluvit. Aby nezklamal fanynky. Na obřadu tak kromě novomanželů byli jen dva svědci.

Proslavili ho Muži v offsidu (1931). Za roli ve Fričově filmu Dobrodinec chudých psů (1936) byl dokonce navržený na výroční filmovou cenu. Ministr obchodu Alois Neuman to ale na poslední chvíli zrušil. Asi se už tehdy báli Haasova židovského původu. A po Mnichovu to ještě nabralo obrátky.

Osud spjatý s Čapkem

Útoky proti němu směřoval fašizující se tisk stejně jako proti jeho velkému příteli Karlu Čapkovi. Hlavně potom, co jako režisér zfilmoval jeho divadelní hru Bílá nemoc (1937). Sám Haas v ní příznačně ztvárnil roli doktora Galéna, pacifisty ušlapaného davem.


Hugo Haas byl velkým přítelem Karla Čapka i Olgy Scheinpflugové. Byl to právě on, kdo po Čapkově smrti strávil s vdovou první noci, aby se úplně nezhroutila. Podobné přátelství ho pojilo se Zdeňkem Štěpánkem. „Chodili spolu chlastat,“ svěřila se Haasova manželka s bezprostředností sobě vlastní.

Svůj poslední český film natočil Haas (zase příznačně) podle dívčího románu Olgy Scheinpflugové Andula vyhrála. Na českém jevišti vystoupil naposledy v roli komerčního ředitele Busmana v R. U. R. Pak mu strach z postupujících robotů Velkoněmecké říše zavřel vchod do Národního divadla.

Výpověď z Národního po česku

Nedostal výpověď. Udělalo se to po česku. Prostě ho přiměli, aby dal výpověď sám. Ze zdravotních důvodů. K 1. září 1939 mu měl být vyplácen invalidní důchod. Haas později vzpomínal, že kromě režiséra Karla Dostála, který ho prosil o odpuštění, před ním všichni ostatní kolegové raději klopili oči.

Hugo Haas-soukromý snímek

O Haasově konci v Národním nevěděla ani jeho žena. Ležela tehdy po těžkém porodu v sanatoriu. „Každý den, vždycky když jsem řekla: Hugo, a nemusíš už jít? Tak říkal: Jo, jo, už jdu. Tak šel, procházel se před sanatoriem a potom se vrátil a vykládal mi, jak to v divadle bylo. On byl moc hodnej.“

Sophiina volba

Taky ale byl „nerozhodnej“. Nebýt jeho ženy Bibinky, nikdy by neemigroval. Právě ona mu dokázala sehnat povolení od gestapa. Právě ona učinila onu Sophiinu volbu. Příznačně na apríla 1. dubna 1939 oba odjíždějí do Paříže. Bez novorozeného syna Ivana. Podle lékařů by cestu nepřežil. Neviděli ho 7 let.

„Moc lidí to odsuzovalo. Ale je to složitější,“ popisovala neteř Hugo Haase Olga Haasová – Smrčková. „Kdyby zůstali, šli by do plynu jako můj otec… Nechali tu zařízený byt, v něm dítě, vychovatelku, všechny peníze. Nikdo taky nevěděl, jak dlouho to bude trvat. Taky si mysleli, že třeba za měsíc Hitler odejde a oni se vrátí.“

Úspěšný život v USA

Hugo Haas a Vera Ralstonová ve filmu The Fighting Kentuckian (1949)

Haas (sice s obtížemi, ale přece) hrál i ve Francii. Když ale Němci přišli i tam, utekli přes Španělsko do Portugalska. Finančně je tehdy podporoval i Jan Masaryk, který je vlastně seznámil. Po šesti měsících dostali vízum do USA. Amerika byla pro Haase jedinou šancí, jak se vrátit na jeviště i k filmu.

Byl jedním z mála, kteří překonali jazykovou bariéru. Prosadil se v Holywoodu i na jevišti. Jako režisér a producent dokonce zanechal stopu v žánru filmu noir. Točil pro Columbia Pictures. Znovuotevřel studio Charlie Chaplina. Hrál s Gregory Peckem, sousedil s Remarquem, přátelil se s Gary Cooperem…

Vlastně se udusil

Do USA za nimi přiletěl i jejich syn. Když se ale Haasovi v 60. letech stěhovali zpátky do Evropy (nejdřív do Itálie, pak do Vídně), zůstal v Americe. Hugo Haas zkoušel dál točit. Návratu do Prahy („kde vám vyvraždili rodinu, kde vám všechno musí připomínat hrůzy minulosti“) se ale bál.

Nakonec se v listopadu 1963 na skok přece jen vrátil. O pět let později ve Vídni zemřel. Nešťastnou náhodou a v důsledku astmatu, kterým trpěl od té doby, kdy zjistil, že jeho bratr hudební skladatel Pavel Haas zamřel udušením v plynové komoře. Jeho výpověď z Národního divadla nebyla nikdy oficiálně zrušena.

autoři: Marta Růžičková , rota
Spustit audio

Související