Z prvorepublikové hvězdy alkoholička. Příběhy slavných: Nataša Gollová

9. červen 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Nataša Gollová ve filmu Pohádka máje (1940)

Po roce 1969 dostávala jednu ránu za druhou. Začalo to smrtí maminky, potom kvůli problémům s otékáním nohou musela z divadla. A pak podnájemník, kterého si vzala ze soucitu „na byt“, přesvědčil úřady a vystěhoval ji. Rány osudu začala řešit alkoholem. Ale to až ke konci života. Na začátku šlo všechno „jako po másle“.

Narodila se do zámožné brněnské rodiny v roce 1912 jako Nataša Hodáčová. Jméno dostala po hlavní hrdince z Tolstého Vojny a míru Nataše Rostovové. Její tatínek se jako generální tajemník svazu průmyslníků angažoval v politice. Později proto nebylo vhodné jeho jméno spojovat s filmem.

A zrodila se Gollová

Architekt Jaroslav Goll s vnoučaty Natašou Gollovou a Ivanem Hodáčem. Magazine Český svět 1929 (1. 8. 1929)

Umělecké jméno si tak Nataša vypůjčila od dědečka, historika Jaroslava Golla. Bylo to v době, kdy kvůli herectví sekla se studiem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studovala i v Anglii, hrála na klavír, chodila do baletu, plynule mluvila čtyřmi jazyky.

Ve svém prvním filmu Kantor ideál (1932) řekla jen jednu větu. Za první velkou roli ve filmu Bezdětná (1935) se později prý i styděla. V roce 1939 hrála v 8 filmech. Zlomové byly komedie Eva tropí hlouposti a Kristian, kde vytvořila nezapomenutelnou dvojici s Oldřichem Novým.


Kristian byl natočený podle stejnojmenné francouzské divadelní hry Yvana Noého. Gollová si zahrála i v ní. Ale ne upjatou ženu bohéma Aloise, ale svůdnou Zuzanu. Bohužel se ale divadelní záznam nedochoval.

A rány dopadají

Nataša Gollová s Františkem Vnoučkem v inscenaci Nový Figaro (Vítězslav Nezval, 1936, Městské komorní divadlo)

Úspěšná kariéra ale kontrastovala s osobním životem. Vztah s hercem Františkem Vnoučkem (sympatický češtinář Voříšek z filmu Cesta do hlubin študákovy duše) odhalil jeho pravou tvář přesvědčeného komunisty a žárlivého tyrana, který se nakonec přiznal k homosexualitě.

Ani život s Willy Söhnelem, protektorátním filmovým šéfem a členem NSDAP, nevyšel. Jeho milenkou totiž byla i Adina Mandlová, do té doby kamarádka Gollové. I když Söhnel prý zachránil život spoustě lidí a po válce dostal i československé občanství, vztah s válečným okupantem Gollové neprospěl.


Jeden z osudových mužů Nataši Gollové František Vnouček (úplně vlevo) jako sympatický češtinář pomáhající studentům i kolegům. Ve skutečnosti přesvědčený komunista a žárlivý tyran.

Po válce ji obvinili z kolaborace, mj. i za to, že pod pseudonymem Ada Goll natočila film Vrať se ke mně zpět (1944). Zachránilo ji, že ještě před osvobozením jako dobrovolnice pomáhala při tyfové nákaze v Terezíně. Sama se tehdy nakazila. Po půlroce v nemocnici tak nesměla „jen“ filmovat.

Manželství s alkoholikem

Nataša Gollová

V roce 1947 se jí podařilo získat angažmá v Jihočeském divadle. Jeho ředitele Karla Konstantina si vzala. Až pozdě zjistila, že je alkoholik. V roce 1951 se na přímluvu Jana Wericha dostala v roli Kateřiny/Sirael do snímků Císařův pekař a Pekařův císař. Mohla se tak vrátit do Prahy.

Dostala i angažmá ve Werichově Divadle ABC, příležitostně hrála ve filmu nebo TV (Sňatky z rozumu). Asi poslední velký úspěch jí přinesl Podskalského film Drahé tety a já. V 80. letech se jí artróza zhoršila a musela do domova důchodců, kde v roce 1988 v 76 letech zemřela.

autoři: lup , Matěj Fišar
Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová