Očité svědectví Bohémy: Autentické vzpomínky Otakara Vávry nebo příbuzných Anny Letenské

2. březen 2017
Otakar Vávra při natáčení filmu Evropa tančila valčík (1980)

Jak na Annu Letenskou vzpomíná její vnučka? Anebo synovec, který si pamatuje ještě i jejího druhého manžela Vladislava Čalouna? Zjistíte v dokumentu Osud jménem Anna Letenská.

Přijdu hned. Tak paradoxně se jmenuje poslední film, který Anna Letenská natočila. Nikdy potom už do barrandovských studií nepřišla. Premiéry se nedožila. Ji a jejího manžela popravili za účast na atentátu na Heydricha. Už když točila poslední scény, byl její muž v obávané Petschkárně.


Co v Bohémě nebylo?
Jaké byly válečné osudy Huga Haase? Jakých chyb se seriál Bohéma dopustil? Sledujte náš webový speciál.

Paměť Otakara Vávry

„Já jsem se na ni díval. Zahrála komickou scénu, odešla za kulisy. Tam si sedla a dala si hlavu do dlaní,“ vzpomínal kdysi před mikrofonem režisér snímku Přijdu hned Otakar Vávra. „Vždy ráno jezdila vozem se Svatoplukem Benešem do ateliéru na natáčení a cestou museli zastavit v Petschkárně.“

„Ona tam nechala balíček pro svého manžela. S jídlem nebo prádlem. Gestapo ji ujišťovalo, že jí se to netýká. Když skončilo natáčení, gestapo ji v Petschkárně zatklo a už jsme jí nikdy neviděli.“ Spolu s manželem Vladislavem Čalounem totiž pomáhala ukrýt manželku lékaře, který ošetřoval zraněného parašutistu Jana Kubiše.

Vzpomínky synovce Anny Letenské

Architekt Čaloun byl člověk, řeklo by se, na výši. Doma měl plno soch, obrazů, zařízení přesně ladilo. Proč takový člověk pracoval v odboji? Mezi 800 členy Sokola, kteří byli popraveni v Mauthausenu ještě za Heydricha, měl nejspíš hodně přátel. V Mauthausenu nakonec skončila i jeho žena Anna Letenská.

„Teprve později jsem si uvědomil, jaký formát Vladislav Čaloun byl. On se k ní nádherně choval a jí z očí zářila láska. Jak byli jeden na druhého laskaví. Každý jejich vzájemný pohled, pozornost, políbení. Bylo vidět, jaká úžasná atmosféra tam panovala,“ vzpomíná synovec Anny Letenské Petr Turek.

Svatopluk Beneš

Vnučka Eva Letenská

I když Čaloun ani Letenská rok 1942 nepřežili, Jiří Letenský, její tehdy 15letý syn z prvního manželství, ano. „Táta na tu dobu moc těžce vzpomínal. Moc se k tomu nevracel. Bylo to spíš z doslechu nebo z pamětní knížky, kterou napsala Jana Svobodová, maminka Anny Letenské, moje prababička.“

Vnučka Eva Letenská patří už do čtvrté herecké generace rodiny Svobodových (rodné jméno Anny Letenské). Babičku nikdy nepoznala. Z jejího života jí zbylo jen pár vzpomínek, filmů pro pamětníky a rodinných fotografií. „Sleduju, jak moje sestra je jí podobná.“

Autentický hlas Anny Letenské

Český rozhlas paradoxně nemá prakticky žádný záznam hlasu Anny Letenské. Ve 30. letech se totiž vysílalo hlavně živě. Prakticky žádné záznamy herců z té doby se nedochovaly. Existuje jen jediný pásek. Paradoxně z roku 1968. Využívá už neexistující originál. Hlas Anny Letenské je na něm sotva rozlišitelný od hlasu Jindry Holmanové. Technická kvalita snímku je velmi špatná.