Co v Bohémě nebylo? Pravda o skeči Hvězdy nad Baltimorem, o kolaborantství Vlasty Buriana

9. únor 2017
Vlasta Burian

„Byl fotbalista, Sparťan, Slávista, potom tenista, dnes je nacista. Na koni sedí, šlechty si hledí, sláva mu medí, tak je fašista,“ zpívají Voskovec s Werichem. Na rehabilitaci musel Vlasta Burian počkat až do roku 1994.

Za skeč Hvězdy nad Baltimorem čekal Vlastu Buriana po válce soud. Dvakrát byl osvobozen. Pak ale případ převzala StB. Žádné noviny nesměly o Burianovi nic napsat a u třetího soudu pak nedostali slovo ani svědci obhajoby, ani sám obhájce. Burian byl odsouzen.


Co v Bohémě nebylo?
Zajímá vás skutečný osud Anny Letenské? Proč se Bohéma vyhla Karlu Högerovi? Sledujte náš webový speciál.

Stovky skečů pro desítky herců

„Veškerá obvinění přitom stála na vodě. Existují desítky důkazů na vyvážení toho jediného provinění Vlasty Buriana,“ upozorňuje divadelní historik Vladimír Just. Burian totiž účinkoval jen v tom jednom jediném skeči. Natočeny jich ale byly stovky.

„Režírovali je i významní režiséři v rozhlase jako pan Bezdíček, Vasmut. Hráli v nich Jára Kohout, Čeněk Šlégl, Ferenc Futurista, Fanda Mrázek a desítky dalších známých herců. Nikdo z nich kromě Šlégla a Buriana z toho neměl malér,“ popisuje Just.

Baron Prášil (1940): Vlasta Burian a Čeněk Šlégl

Burian protifašistický

Burian během protektorátu odmítl zájezd svého souboru do Německa. Odmítl i roli Cyrana v říšském filmu. Herce Radovana Lukavského vytáhl z totálního nasazení ve Třetí říši. A jeho poslední inscenací před zavřením divadel v roce 1944 byla hra antifašistického autora Ericha Kästnera Když kocour není doma.

Proč vůbec neodmítl i roli ve skeči? „Musíte si uvědomit, že když 15. března 1939 přišli nacisti do Prahy, téměř okamžitě všichni ti, co měli dozor nad nacistickým filmem a divadlem, obléhali Buriana a nutili ho, aby hrál v německých filmech.“

Radovan Lukavský (60. léta)

Baťismus v kultuře

Po úspěchu C. K. polního maršálka se vědělo, že své role zvládá i v němčině Byl slavný ve všech německy mluvících zemích. Nejen v Německu, ale taky v Rakousku a Švýcarsku. „Bylo logické, že z něj nacisti chtěli mít svého komika. A to se za celou dobu protektorátu nestalo.“

Proč ho tedy StB potřebovala odsoudit? „Pro ně to byl baťismus v kultuře. Velký úspěch soukromého podnikatele, který si na očích celého národa vydělal velké peníze.“ A nemohlo to souviset s tím, že hostil ve své vile Němce?

Hostitel Němců

„Nikdy tam nebyl ani Frank, ani Moravec. Chodili tam protektorátní přidělenci pro film. Ve většině případů česky mluvící Němci ze Sudet. Někteří z nich po válce dokonce velmi snadno vyvázli. Spekuluje se totiž, že pracovali pro obě strany. Dodnes se to považuje za celkem věrohodnou verzi.“

Krále komiků se dokonce zastal i sám Jan Masaryk, kterého Burian ve skeči parodoval. „Našli jsme v archivu dokument, že ministerstvo zahraničí nemá absolutně zájem na tom, aby byl Vlasta Burian souzen.“ Po svém návratu se na Burianovu stranu postavil i Jan Werich. A to ho s Voskovcem v Hlasu Ameriky nejdřív taky odsoudili jako kolaboranta.

„Měli tehdy velmi špatné informace. Byla válka. Jak Voskovec, tak Werich to ve svých vzpomínkách a dopisech sami přiznali.“ Právě Werich se později staral o to, aby se Burian vrátil k herectví. „Po roce 1948 se ale nesmělo improvizovat. Text byl posvátný, protože ho schválila cenzura, potažmo StB.“

Burianovo divadlo dostal skutečný kolaborant

Pro Buriana to byl mor. „Bez improvizace nemohl existovat. To, že ho Werich vytáhl do filmu Byl jednou jeden král, už bylo trošku ze soucitu. Už tam je cítit ten rozdíl. A ty další jeho filmy už nemá cenu ani vzpomínat.“ Paradoxem taky je, kdo po válce Burianovi sebral divadlo. Zdeněk Podlipný.

„Byl to sice velmi agilní soudruh, ale v roce 1942 sehrál roli odporného Žida v nacistické agitce Rothschild vítězí u Waterloo. Ne v rozhlase, kam by ho povinně dovezli. Ale v divadle Na Poříčí. S desítkami repríz. Byl to skutečný kolaborant.“

Lída Baarová, 1937

Korunní svědek Baarová

Jedním z těch, kteří Burianovu rehabilitaci dotáhli v roce 1994 do vítězného konce, byl právě Vladimír Just. Korunním svědkem byla Lída Baarová. „Přiznala, že vyšetřující soudce Bouchal ji pod výhrůžkou šibenicí přiměl podepsat předem připravené obvinění Buriana.“

Nebýt revoluce, tak k tomu nikdy nedošlo. „Ty materiály byly velmi pečlivě utajeny,“ popisuje Just. „Bohužel se toho nedočkal ani on ani ti, co ho měli rádi.“ Případ Burian podle Justa ukazuje, že v letech 1945–1948 neexistoval žádný právní stát. „Mýtus, že tady StB řádila až po roce 1948, tady padá.“