Neumíte se rozhodnout? Zapomeňte na analýzy. Klíčem je intuice a sebereflexe

Schopnost rozhodnout se je dána tím, jak je člověk ustrojen, jak se vztahuje ke světu, jak je vychován a také samozřejmě tím, o čem se rozhoduje. „Podstatné je, jakou důležitost dáme tomu, o čem se rozhodujeme. Řada lidí na sebe během váhání nabalí obrovské množství tlaku, čímž se dostane do paralýzy, odpojí se od sebe, zpanikaří a zamrzne,“ vysvětluje psychoterapeutka Jana Tamchynová.

Rozhodování jako proces

Důležité je přitom vědět, že rozhodování je proces, který vyžaduje určitý odstup a prováhání. „Je to hodně o sebereflexi. Pokud o sobě vím, že jsem váhavý, že mi rozhodování dělá problémy, můžu projít kurzem, terapií, kde se naučím vnímat a znát sám sebe. Rozhodovací proces pak dostane úplně jinou dynamiku.“

Čtěte také

Vůle je nejsilnější energie ve vesmíru. Jak se stát silnou osobností, radí Alekos Kufudakis

Klíčovou roli hraje motivace. „Důležité je uvědomit si, čeho chceme dosáhnout a proč se teď potřebujeme rozhodnout. V tu chvíli se do celého procesu dostanou různé podněty. Něco nám bude říkat rozum a něco intuice. Budeme se rozhodovat za sebe, ale i za lidi, se kterými žijeme. A jedině na základě toho, že poznáme sami sebe, své motivace, své strategie, dostaneme klíč k rozhodnutí.“

Velmi důležitým tématem je také rozhodování dětí, protože i děti by měly mít prostor pro svoje vlastní vyjádření, aby se potom v dospělosti dokázaly rozhodnout dobře. „Dítě má mít jasně stanovené limity a hranice, aby se cítilo bezpečně. A v souladu s tím by mělo dostávat takový prostor k rozhodování, který je úměrný jeho věku.“

Vějíř možných budoucností

I dětem lze tedy na vlastním příkladu ukázat, že rozhodování je proces. Lze jim ukázat, že u každého rozhodování, ať už se rozhodneme jakkoliv, i při sebelepším vědomí a svědomí, nás vždycky něco může překvapit. Největším problémem totiž bývá to, že se chceme rozhodnout správně, perfektně, bezchybně.

Čtěte také

Jak se sebou mají rodiče pracovat, aby předali to nejlepší dětem? Ví lektorka a odbornice Hana Čechová

„To je ale největší past, která nás žene do paralýzy. Lidé chybují, a proto ideálním přístupem je vyhodnotit situaci, rozhodnout se a zkusit to. Jakmile se necháme převálcovat strachem, že se rozhodneme špatně, ztratíme nadhled, odstup a i detaily začneme považovat za klíčové.“

Podle psychoterapeutky je nesmírně důležité nepřistupovat k rozhodování pouze analyticky, ale poslouchat právě vlastní intuici. „Pocity jsou přitom skvělou pomůckou při rozhodování. Jakmile se ale od sebe odstřihneme, jen nás to zmate. Proto je dobré věc zanalyzovat a následně si ji představit v realitě, vytvořit si jakýsi vějíř všech možných budoucností. Tlak se zmírní a správná varianta vykrystalizuje mnohem snadněji.“