Neumíte se rozhodnout? Zapomeňte na analýzy. Klíčem je intuice a sebereflexe
Čas od času se každý z nás někdy musí rozhodnout o důležitých věcech. Jsou lidé, kteří se rozhodují snadno, a pak jsou váhavci, kterým to moc nejde. Co dělat, když jste spíše ve druhé skupině? Jaké techniky rozhodovací proces usnadní? Jak se rozhodují děti? A jak dospělí?
Schopnost rozhodnout se je dána tím, jak je člověk ustrojen, jak se vztahuje ke světu, jak je vychován a také samozřejmě tím, o čem se rozhoduje. „Podstatné je, jakou důležitost dáme tomu, o čem se rozhodujeme. Řada lidí na sebe během váhání nabalí obrovské množství tlaku, čímž se dostane do paralýzy, odpojí se od sebe, zpanikaří a zamrzne,“ vysvětluje psychoterapeutka Jana Tamchynová.
Rozhodování jako proces
Důležité je přitom vědět, že rozhodování je proces, který vyžaduje určitý odstup a prováhání. „Je to hodně o sebereflexi. Pokud o sobě vím, že jsem váhavý, že mi rozhodování dělá problémy, můžu projít kurzem, terapií, kde se naučím vnímat a znát sám sebe. Rozhodovací proces pak dostane úplně jinou dynamiku.“
Čtěte také
Klíčovou roli hraje motivace. „Důležité je uvědomit si, čeho chceme dosáhnout a proč se teď potřebujeme rozhodnout. V tu chvíli se do celého procesu dostanou různé podněty. Něco nám bude říkat rozum a něco intuice. Budeme se rozhodovat za sebe, ale i za lidi, se kterými žijeme. A jedině na základě toho, že poznáme sami sebe, své motivace, své strategie, dostaneme klíč k rozhodnutí.“
Velmi důležitým tématem je také rozhodování dětí, protože i děti by měly mít prostor pro svoje vlastní vyjádření, aby se potom v dospělosti dokázaly rozhodnout dobře. „Dítě má mít jasně stanovené limity a hranice, aby se cítilo bezpečně. A v souladu s tím by mělo dostávat takový prostor k rozhodování, který je úměrný jeho věku.“
Vějíř možných budoucností
I dětem lze tedy na vlastním příkladu ukázat, že rozhodování je proces. Lze jim ukázat, že u každého rozhodování, ať už se rozhodneme jakkoliv, i při sebelepším vědomí a svědomí, nás vždycky něco může překvapit. Největším problémem totiž bývá to, že se chceme rozhodnout správně, perfektně, bezchybně.
Čtěte také
„To je ale největší past, která nás žene do paralýzy. Lidé chybují, a proto ideálním přístupem je vyhodnotit situaci, rozhodnout se a zkusit to. Jakmile se necháme převálcovat strachem, že se rozhodneme špatně, ztratíme nadhled, odstup a i detaily začneme považovat za klíčové.“
Podle psychoterapeutky je nesmírně důležité nepřistupovat k rozhodování pouze analyticky, ale poslouchat právě vlastní intuici. „Pocity jsou přitom skvělou pomůckou při rozhodování. Jakmile se ale od sebe odstřihneme, jen nás to zmate. Proto je dobré věc zanalyzovat a následně si ji představit v realitě, vytvořit si jakýsi vějíř všech možných budoucností. Tlak se zmírní a správná varianta vykrystalizuje mnohem snadněji.“
Související
-
Nechte děti vnímat svoji osobnost, stejně jako hranice, kam už nesmí, radí psycholožka
Znáte teorii typů lidí? Když zjistíte, který jste vy nebo vaše dítě, hodně vám to pomůže. „Třeba v tom, že pochopíte, že vám ostatní nedělají naschvály,“ vysvětluje.
-
Člověk nemůže dělat jen dobré věci. Ale musí se o to snažit, říká psycholog Jeroným Klimeš
Přední klinický psycholog mluví o své cestě od geologie k lidským duším, o rodině a rozchodech nebo o tom, proč se v Česku nedá dělat dobrá věda.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka