Kdyby neemigrovala, mohla být druhou Miladou Horákovou. Osudové ženy: Helena Koželuhová-Procházková

Narodila se v roce 1907 do vzdělané a společensky i kulturně aktivní rodiny. Její matka Helena byla sestrou bratří Čapků, otec byl uznávaným brněnským advokátem. Blízký vztah k otci a zázemí právnické rodiny ji nejen nasměrovalo ke studiu práv, ale rovněž jí poskytlo široký společensko-politický rozhled.

Láska právnická

Rozvod rodičů na konci 20. let znamenal v životě rodiny zvrat. Novým manželem maminky se stal Josef Palivec, diplomat a literát s orientací na románské jazyky, který Heleně Koželuhové představil další kulturní inspirace. Tehdy se coby studentka práv seznámila s advokátem Adolfem Procházkou, který se v roce 1930 stal jejím manželem.

Brzy se jim narodila dcera Marta a o pět let později i dcera Helena. Mezitím ale Helena dostudovala práva a z koncipientky v manželově kanceláři se stala plnohodnotnou advokátkou, která navzdory mateřství nerezignovala na svoji kariéru.

Zleva: Adolf Procházka s dcerou Martou a manželkou Helenou Koželuhovou-Procházkovou, neteří bratří Čapků (Z výstavy Příběhy Tichého údolí: Osudy zpečetěné hákovým křížem, srpem a kladivem; fotku poskytla Marta Kastner)|foto:Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy

Fingovaný sňatek

Události let 1938 a 1939 přivedly rodinu a především Adolfa Procházku k účasti v odboji. Byl ale brzy prozrazen a s podporou manželky uprchl přes Slovensko do Londýna. Gestapo Helenu Koželuhovou-Procházkovou na jaře 1940 zatklo a dva měsíce věznilo. Po propuštění se ocitla ve velké finanční tísni. Docílila oficiální rozluky svého manželství, ale starosti s gestapem tím pro ni neskončily.

Pod tlakem ze strany německé policie se v září 1942 fingovaně provdala za rodinného přítele inženýra Jiřího Wilda. Konec války prožili formálně jako rodina v Bratislavě a podařilo se jim uniknout z hledáčku gestapa. Po válce byl sňatek s Wildem zneplatněn a Heleniným manželem se znovu stal Adolf Procházka, který se v Košicích připojil k nově vznikající vládě Národní fronty a stal se ministrem zdravotnictví za lidovou stranu.

Proti všem

Helena se v létě 1945 stala hlavní vnitropolitickou komentátorkou Lidové demokracie, schopnou velmi přesně a bez obalu říkat své názory. Ostatně podobně rázná byla i v osobním životě. Ostře se vymezovala vůči fungování Národní fronty i celkové atmosféře ve společnosti.

Osobnost se šarmem a mimořádným intelektem. Tělem i duší rozená polemička, mistr novinářského pera. Právnička s velkým politickým, kulturním i národohospodářským rozhledem. Žena krásná tváří i duchem. Nebezpečně bystrá diskutérka, která převyšovala své politické okolí.
Vladimír Justl

Své politické přesvědčení se rozhodla prosazovat i v parlamentu, kam byla ve volbách v roce 1946 zvolena za lidovou stranu. Po volbách se nevyhýbala kritice vedení strany, a nakonec byla pro své pravicově orientované názory ze strany vyloučena.

Útěk za hranice

Únor 1948 znamenal pro celou rodinu zásadní obrat. Během několika dnů se Heleně a Adolfovi Procházkovým podařilo emigrovat do Londýna|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Únorový puč v roce 1948 zasáhl do jejího života velmi tvrdě. Hned několik dní poté se jí i manželovi podařilo – byť s dramatickými peripetiemi – dostat na Západ. Její dcera Marta a někdejší Helenin manžel Jiří Wild byli při přechodu do Bavorska zatčeni. Martě se po několikaměsíčním věznění podařil druhý pokus o opuštění republiky, tentokrát do Rakouska.

Londýn a Amerika

V londýnské emigraci definitivně přestal fungovat vztah manželů Procházkových. Po rozvodu odešel Helenin manžel do zámoří, zatímco Helena nadále působila mezi Londýnem, Paříží a Německem, kde se zapojovala do nejrůznějších exilových aktivit. Když ale bylo po několika letech jasné, že komunistický režim v Československu jen tak nepadne, odstěhovala se i ona do Spojených států amerických, kde žily obě její dcery s rodinami.

V Americe navzdory svému pokročilejšímu věku ještě v roce 1963 vystudovala pedagogickou školu a začala se věnovat výuce jazyků. Bohužel už čtyři roky nato, den před svými šedesátými narozeninami, zemřela

Ve dvacátém století jsme měli jen málo tak skvělých publicistických talentů mezi ženami. Svým životním osudem, aktivitou a schopností jasně pojmenovávat zlo, které přicházelo do střední Evropy, se do jisté míry může rovnat takové osobnosti, jakou byla Milada Horáková. Ovšem s tím rozdílem, že neskončila na šibenici, ale v exilu.
historik Michal Stehlík