Josef Maršál

Co dělám v rozhlase:
Osud mě na sklonku roku 2015 zavál do Českého rozhlasu, kde se rozkoukávám a zvykám si na to, že vše se musí sdělit slovem, bez možnosti doprovodit je obrazem.

Před rozhlasem:
Už je to půl století, co jsem přišel na svět, vlastně nedaleko odtud, od rádia. Tedy v porodnici v Londýnské ulici. Základní škola, gymnázium Jana Nerudy v Hellichově ulici na Malé Straně, pak nástavba v Resslově ulici a konečně Vysoká škola ekonomická, kterou jsem úspěšně završil v roce 1991. Už v roce 1990 jsem nastoupil do zahraniční rubriky Zpravodajství České televize, kde jsem si prošel snad vším. Redakční práce, zahraniční cesty, moderování zpráv, zahraniční „21“, Objektivu a pak hlavní zpravodajské relace ČT. V té době jsem se začal podílet na pořadu Toulavá kamera, který vysíláme – snad – už 14. rokem. „Toulavku“ spoluvytvářím i v této době coby externí spolupracovník ČT. Kromě uvedené práce jsem spolupracoval na dokumentárních pořadech pro středoškolskou mládež třeba o drogových závislostech, ochraně životního prostředí, o roli lesa v krajině, o vodohospodářství, recyklaci odpadů. Z České televize jsem odešel v roce 2012.

Mám tři děti – Josefa (23 let), Aničku (18 let) a Filipa (5 let). Takže o zábavu už dlouho je, a ještě dlouho bude, postaráno.

Co mě baví:
Pokud mohu, tak se ve volném čase věnuji rybaření, houbaření, pěstování kaktusů a v posledních letech hlavně chovu včel, které mne naprosto uchvátily a ukázaly další rozměr přírody, krajiny. Jsou to neskuteční dobrodinci, kteří nám dávají opravdu mnoho, a zaslouží si vytvářet pro ně co možná nejpříznivější podmínky nejen v podobě ochrany krajiny, nechovat je primárně pro získávání hromady medu, ale prostě s díky za to, že tu s námi ještě jsou – a to nemusí trvat věčně.