Její fotografie nadchla Prahu i New York. V Československu jí ale na krk dýchala StB. Osudové ženy: fotografka Eva Fuková

Eva Fuková se narodila 5. 5. 1927 v Praze do umělecké rodiny. Tatínek byl výtvarník František Podešva, maminka Marie Podešvová byla spisovatelka. „Maminka vycházela z intelektuálních městských kruhů, naopak tatínek měl kořeny na Valašsku a tíhnul ke krajině svých prapředků. Na hoře Soláni, kde postavil srub, se tenkrát scházeli přední čeští spisovatelé, výtvarníci, překladatelé, básníci, sportovci a herci. A právě tady se začala probouzet i imaginace Evy,“ vypráví spisovatelka a přítelkyně Evy Fukové Zuzana Maléřová.

Únik do jiného světa

Svůj první fotoaparát dostala Eva k 10. narozeninám. V roce 1948 nastoupila na Akademii výtvarných umění. „Nebylo to ale pro ni jednoduché. Mladá žena z masarykovské rodiny, z mimořádně podnětného, kulturního a intelektuálního prostředí, svobodomyslná, plná touhy po umění se najednou ocitla ve světě, kde nebyla svoboda. Ve světě, který byl pro ni schizofrenní.“

A právě v tom jí podle mínění publicistky pomohla fotografie. „Zejména její surrealistická poloha. Jako by se v té abstrakci mohla svoboda najednou uskutečnit.“ Přesto se jí nesvoboda velmi citelně dotýkala. „Eva se totiž stýkala se Skupinou 42, zejména s výtvarníkem Jiřím Kolářem, který byl režimem vězněn. A i ona a její manžel Vladimír Fuka, uznávaný výtvarník a umělec, byli sledováni StB.“

„Měli jsme svého tajného agenta s krycím jménem Nesvadba. Ten sedával před domem. A když se nudil, tak zazvonil a přišel. Nosil si s sebou bačkory, protože vždycky říkal: Vy tu máte tak čisto, přece vám tu nenašlapu,“ vzpomínala na těžké časy sama fotografka.

Vzpomínky na Ameriku

Zuzana Maléřová a Eva Fuková. Zuzana Maléřová drží svou knihu Šťastná hodina s fotografiemi Evy Fukové|foto:archiv Zuzany Maléřové

Oba manželé ale již v této době věděli, jak vypadá svět za železnou oponou. V roce 1964 se totiž dostali se skupinou umělců do New Yorku. „Byl to pro ně kulturní šok. Z šedi se najednou dostali do světa, který si neuměli představit. Eva tam fotila a vytvořila úžasný cyklus New York 1964.“

V roce 1967 se odhodlali k emigraci. „Nutno dodat, že v této době byli oba již významnými a uznávanými umělci. A oni chtěli odejít i pro ten úspěch. Vladimíru Fukovi totiž hrozilo, že bude jmenován národním umělcem. A to rozhodně nechtěl,“ vysvětluje Zuzana Maléřová.

Režim se jim pomstil po svém. Jména obou umělců byla v celém Československu nadobro vymazána. „V Americe tak začínali úplně od začátku a s velkým hendikepem. Vladimír Fuka totiž odjížděl do USA už nemocný.“

Nové kořeny

Podle slov Zuzany Maléřové byla Eva Fuková mnohem přizpůsobivější, rychle se naučila jazyk, rychle se zapojila do spolků, zatímco Vladimír Fuka byl těžkopádnější. Nicméně i jemu se podařilo umělecky se uplatnit. „Eva našla práci v Metropolitním muzeu moderního umění v New Yorku, začala umělecky tvořit a její hvězda začala strmě stoupat. Začalo se o ní psát jako o americké fotografce českého původu.“

Do Československa se Eva Fuková směla poprvé podívat až v roce 1978, rok po smrti Vladimíra Fuky. „Pro Evu to byla na jednu stranu úleva. Ale cítila velké osamění a ztrátu. Rodiče se velmi snažili, aby tu zůstala. Ale ona už byla duší Američankou. Tvrdě si své postavení vypracovala a vážila si toho, čeho dosáhla. A mnohem více než předtím na ni padla ta velká šeď. Srdnatě se tedy vrátila zpět. Pokračovala ve své dráze, a dokonce se později podruhé vdala a našla novou rodinu.“

Jedna z nejšťastnějších chvil v jejím životě byly listopadové dny v Praze v roce 1989. Natrvalo se ale vrátila až později. Zemřela v Praze 25. 11. 2015 ve svých 88 letech.