Iva Holmerová: Později do důchodu? Se stárnutím populace se dá vypořádat i jinými metodami

„Debaty poslanců sleduji s pousmáním. To, že populace stárne, tvrdí gerontologové už tři dekády. Demografickým analýzám před dvaceti lety ale nikdo nenaslouchal, a teď se tváříme, že jsme překvapeni,“ říká v pořadu Jak to vidí... ředitelka Gerontologického centra Iva Holmerová.

Podle ní je ale dobře, že debata konečně začala. „Není to ale jenom o pozdějším odchodu do důchodu, ale je to o zajištění podmínek. Vlastně by to žádný odchod být neměl. Měla by to být hranice, kdy člověk, který pracoval, získá na základě společenské smlouvy nárok pobírat finanční prostředky ve vyšším věku. Místo toho se ale seniorům podsouvá, že jsou jenom konzumenty společenských prostředků a že na ně společnost nebude mít.“

Širší problém

Podle Holmerové se dostatečně nehovoří o kvalitě života ve vyšším věku a o přínosu starších lidí pro společnost. „Vyšší věk se spojuje se životem v ústavech, s nemocemi, s nesoběstačností. Senioři jsou ale často lidé, kteří dále pracují, přispívají společnosti, podílejí se na různých dobrovolnických aktivitách.“

Čtěte také

Iva Holmerová: Smysluplná činnost nás naplňuje. Posouvat hranici důchodu bychom ale neměli

Problém je tedy daleko širší a souvisí s prodlužující se nadějí dožití. „Dnes se dožíváme v průměru 80 let. Problém je ale v tom, že se takového věku nedožíváme v dobrém zdraví. Zdravé dožití je u nás až o 15 let nižší, na rozdíl třeba od severských zemí. Čili prodlužování důchodového věku je nutné zvažovat také v tomto kontextu.“

Zdraví velice úzce souvisí se socioekonomickým statusem, se vzděláním. „Lidé, kteří pracují ve fyzicky méně náročných povoláních, pracují automaticky déle, než je důchodový věk. Ale lidé, kteří pracují ve fyzicky náročných povoláních, monotónních, jsou méně kvalifikovaní, mají mnohdy problém vlastního důchodového věku vůbec dosáhnout v pracovní aktivitě.“

Proto podle Holmerové nelze rozhodovat čistě mechanicky na základě hrubého průměru. „Například ve Velké Británii odborníci prokázali, že velká skupina lidí při prostém zvýšení důchodového věku přejde rovnou do invalidního důchodu, a že vlastně nedojde k žádné nápravě. Proto by se i u nás měly zvažovat i jiné metody, jak se vypořádat s tím, že populace stárne.“

Výzva a příležitost

Jednou z možností jsou třeba rekvalifikace, univerzity třetího věku nebo programy, které budou více zaměřené na kompetence. „Naše pracovní kariéra se stává kariérou dlouhou a ne každý si přeje zůstat u toho, čemu se vyučil v mládí. I ve vyšším věku může docházet k různým změnám, lidé si mohou naplňovat své ambice, dál se rozvíjet a vzdělávat.“

Problematikou by se ale měli zabývat i zaměstnavatelé, kteří by měli podle Holmerové vytvořit starším pracovníkům odpovídající podmínky. „V prvé řadě by si ale měli spolupráce se staršími pracovníky cenit. Neplatí to samozřejmě všeobecně, ale starší pracovníci umějí být nesmírně loajální, jsou obětaví, závazky, které má mladší člověk vůči rodině, vůči svým koníčkům a zálibám, nejsou u starších tak významné, takže se dokážou vzájemně zastoupit, dokážou vyhovět. Stárnoucí pracovní síla tedy není problém, ale je to výzva a příležitost,“ uzavírá Iva Holmerová.