Ekonom Hindls: Jednorázová valorizace problém nevyřeší. Kámen úrazu je důchodová reforma

Mimořádnou valorizaci kritizuje opozice, odbory i zaměstnavatelé. Navrhované opatření vlády by podle nich mohlo být dokonce protiústavní. Na druhé straně deficit státního rozpočtu je napjatý, roste dokonce nejrychleji v celé Evropě. „Možností, jak z toho ven, je celá řada. Musí to ale být vždy mix na straně příjmů a výdajů,“ uklidňuje v pořadu Jak to vidí... ekonom Richard Hindls.

Z tohoto úhlu pohledu má podle ekonoma návrh vlády na mimořádnou valorizaci důchodů logiku. „Změnou valorizace se zátěž státního rozpočtu sníží o 19 miliard, což není málo. Problém to ale neřeší. Hlavní otázkou zůstává, co vůbec dělat s důchodovou reformou a ve finální fázi se stavem veřejných financí. A tady už odpověď snadná není.“

Jenom řeči, ochota žádná

Důchodovou reformu se ale do hry nedaří dostat už skoro 30 let. „Žádná z komisí zatím k cíli nedošla. Důvodem je, že neexistuje na věcech politická shoda, která je ale při dvou a půl milionech důchodců nutná. Navíc tu pořád visí deset let staré stigma ne úplně čistého přehlasování druhého pilíře.“

Čtěte také

iROZHLAS

Na důchodovou reformu je pozdě. Teď je třeba řešit peníze na penze dnes narozených, říká ekonom

I když se nyní v dubnu či v květnu počítá s novým návrhem důchodové reformy jako celku, nezačíná to podle Hindlse opět dobře. „Už se tady zase objevují výhrůžky soudem, objevuje se tady snaha o zablokování sněmovny. Ochota dohodnout se na základních parametrech, které by důchody udělaly dlouhodobě částečně efektivní a udržitelné, tu zkrátka není.“

Premiér Fiala ospravedlňoval nutnost zásahu do valorizací důchodů obecnou spravedlností, mezigenerační solidaritou a udržitelností. „Bohužel ale výroky typu, že pokud se neubere důchodcům, nebude na rodičáky, proti sobě generace naopak staví. Společnost je potřeba stmelovat, a ne rozdělovat. Proto když se argumentuje, mělo by se spíše debatovat třeba o tom, jaký je poměr mezi zásluhovou částí důchodu a základní výměrou, kterou máme všichni stejnou,“ poukazuje emeritní rektor VŠE Hindls.

Na nohou i Francie

Důchody jsou ale žhavým tématem i v jiných evropských zemích. Kvůli návrhu vlády zvýšit věk odchodu do důchodu na 64 let protestují například i obyvatelé Francie. „Vůbec nejvyšší odchod do důchodu má přitom Dánsko. Tam se postupnými kroky, jako to děláme my, směřuje k hranici 69 let. Ve Švédsku a v Irsku to je 68 let. Většina ostatních zemí má ale velmi podobné parametry, jako máme my, to znamená okolo 65 let,“ vysvětluje Hindls.

Čtěte také

Adam Černý: Francouzi vyšli do ulic. Trápí je drahota, důchodová reforma i vyschlé benzinky

V debatě, v kolika letech odcházet do důchodu, je podle něj nutné zvážit jednak délku dožití, která se dnes pohybuje u žen okolo 82 let, u mužů okolo 77, a jednak takzvaný život ve zdraví, který je stanoven těsně nad 60 let.

„Hmatatelný závěr v tomto ohledu vytvořila komise Martina Potůčka, která vtělila do zákona, že vláda může přijmout opatření, aby doba v důchodu představovala čtvrtinu života. Ve skutečnosti je ale věc daleko složitější. Máme tady účetní problémy typu deficit státního rozpočtu, stav důchodového účtu a populace stárne. Pokud tedy na tomto nebude shoda a strany po sobě budou pálit ostrými, nic se dlouhodobě nevyřeší,“ uzavírá Richard Hindls.