Adam Černý: Francouzi vyšli do ulic. Trápí je drahota, důchodová reforma i vyschlé benzinky

Řada odvětví ve Francii kvůli nedostatku pohonných hmot stojí. Ochromena je veřejná doprava, školství i složky záchranného systému. „Je však nutné si uvědomit, že takzvané předběžné stávky nejsou ve Francii nic zvláštního,“ upozorňuje v pořadu Jak to vidí... zahraničněpolitický komentátor Adam Černý.

„Ve Francii je totiž běžné, že se nejprve stávkuje, aby se ukázaly svaly, a pak se vyjednává. Na rozdíl třeba od Německa, kde se nejdříve vyjednává a pak se teprve stávkuje.“

Stávka budící rozpaky

Přesto se dnešní situace liší. Za Nicolase Sarkozyho se podařilo prosadit zákony, které zabraňují tomu, aby jedno odvětví ochromilo celou zemi. „To se naposledy ukázalo při hnutí žlutých vest, kdy se blokovaly rafinerie, ale distribuční odvětví fungovala. Dneska ale vidíme stávku, která se přenesla přímo do rafinerií a která má veliký efekt, protože každá třetí pumpa má dnes velký problém s tím, aby vůbec mohla distribuovat pohonné hmoty.“

Čtěte také

iROZHLAS

Zavřené pumpy a dlouhé fronty: Stávky francouzských rafinérií způsobují chaos na čerpacích stanicích

„Země je tedy ochromena jedním sektorem, a vláda si s tím neví rady. Vtip je v tom, že je v tom politický rozměr, nabaluje se na to opoziční levice a vláda nemá kromě síly mnoho prostředků, jak s tím naložit,“ vysvětluje Černý.

Rozpaky ale podle něj vyvolává i to, že lidé, kteří pracují v těchto rafineriích, nejsou zdaleka lidé, kteří bojují pouze o zvýšení svých platů. „Jsou to lidé, kteří bojují o zvýšení svých velmi slušných platů na francouzské poměry. Důležitý je tedy podle mě spíše politický rozměr stávky, a sice přes tento jeden sektor vyvolat velký pákový efekt na vládu,“ domnívá se host Zity Senkové.

Patová situace

Hlas lidu byl o víkendu slyšet i v Paříži, kde tisícovky lidí demonstrovaly mimo jiné i proti drahotě a důchodové reformě. Vláda je ale, zdá se, v patové situaci. „Je totiž otázkou, jak by společnost reagovala, když by vláda použila v rafineriích sílu. Jestli by sympatie byla na straně prosazení pořádku, nebo na straně protestu. A viděli jsme třeba při hnutí žlutých vest, že síla protestu dokáže podporu strhnout,“ připomíná Černý.

Další věcí je podle něj celé politické pozadí. „Po letošních prezidentských volbách totiž není v Národním shromáždění žádná většina, nutná k prosazování politického programu. Francouzský prezident má ale možnost některé zákony prosadit svým vlastním rozhodnutím, tedy dekretem, silou. A v této souvislosti se právě hodně diskutuje o prodloužení věku odchodu do důchodu, což je ale velmi citlivá věc, která dokázala zničit několik předchozích vlád.“