Iva Holmerová: Během pandemie mnohým poprvé došlo, že život je konečný

Pandemie koronaviru otevřela celou řadu témat. Mimo jiné přiměla mnohé přemýšlet o tom, jakou hodnotu má lidský život, co je stáří a stárnutí vůbec.

„Mnoho lidí skutečně prošlo důležitým uvědoměním si, že náš život je konečný,“ potvrzuje v pořadu Jak to vidí... ředitelka Gerontologického centra v Praze Iva Holmerová.

„Řada z nás si ale také uvědomila, že jsme příliš zaměřeni na materiální záležitosti, ale že významnou hodnotou je i naše zdraví. A že bychom tedy o něj měli pečovat stejně jako o vztahy s našimi blízkými.“

Podle lékařky si mnozí citelně uvědomili, že zdraví není samozřejmostí. „Nemůžeme spoléhat na to, že něco zanedbáme a že to někdo za nás zachrání. Byť české zdravotnictví zachránilo mnoho lidských životů, řada lidí zemřela kvůli své nezodpovědnosti.“

Zodpovědnost a ohleduplnost

„Nejvíce je to vidět na pro mě téměř nepochopitelném odporu vůči očkování,“ přiznává gerontoložka, přestože uznává, že otázka povinného očkování by si zasloužila diskusi. „Správnou cestou by mělo být trpělivé a dlouhodobé vysvětlování a přesvědčování veřejnosti, aby to vzala za ten zodpovědnější konec.“

Čtěte také

Psychiatr Cyril Höschl: Spor antivaxerů s očkovanými? Jde o boj emocí s racionálním kritickým přístupem

„Očkování totiž bez debat pomůže nejen nám, že průběh nemoci nebude tak vážný, ale hlavně nebudeme tolik infekčními pro své okolí a neumožníme tak snadné šíření epidemie. Nižší zátěž nemocnic také povede k obnovení operativy. Kéž bychom tedy byli pandemií poučeni a zodpovědnost a ohleduplnost by přetrvaly.“

Slabina českého zdravotnictví se ale netýká pouze aktuálního sporu v odmítání vakcíny. Pandemie poukázala mimo jiné i na velké mezery ve všeobecné péči o zdraví.

Přiložit ruku k dílu

„Důležité je i to, co děláme pro své zdraví my sami a my jako společnost. Týká se to samozřejmě prevence, zdravého životního stylu, ale také podmínek pro to, abychom žili zdravě. Rada jezdit více na kole je jistě skvělá. Počet cyklostezek u nás je ale žalostně malý.“

A pak je tu také otázka zdravotní gramotnosti. Všeobecná doporučení nejsou totiž podle Ivy Holmerové všespásná. „Řada lidí si všeobecná doporučení neumí přeložit do zcela konkrétních opatření, jak se mají chovat vůči svému tělu a duši, aby byli co nejzdravější.“

Velkou bolest českého zdravotnictví vidí docentka právě v neschopnosti podávat informace srozumitelně. A pandemie to ukázala zcela zřejmě. „Pokyny musejí být jednoznačné a srozumitelné, aby se s nimi lidé chtěli ztotožnit.“

Ostatní témata rozhovoru: schvalování nových léčiv; okolnosti vzniku Národního institutu pro pandemické situace; kvalita poskytovaných služeb v oblasti následné péče o pacienty.