Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 6. prosince 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Jako každý všední den. I dnes vám nabízím rozhovor na aktuální témata. Pozvání přijala docentka Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra a proděkanka pro zahraniční vztahy fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Já vás ráda vidím po čase. Dobrý den, vítejte.

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Dobrý den, děkuji zase za pozvání a také vás ráda vidím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Probereme priority českého zdravotnictví i zdravotní a sociální dopady pandemie nejenom na seniory. Přeji nerušený poslech. Paní doktorko Holmerová, bude tento rok 2022 možná přece jen klidnější pro pacienty i pro zdravotnický personál?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
To je těžká odpověď. Já jsem si tak dala předsevzetí, že se nebudu vyjadřovat k prognózám, které se týkají covidu, protože si myslím, že to je situace zdaleka naprosto nevyzpytatelná. Že mnoha věcem zatím nerozumíme a nevíme, jak to bude, a prostě asi nevím v téhle té oblasti docela nejsprávnější odpovědi. Ale přece jenom bych chtěla odpovědět na tu vaší otázku a chtěla bych říct, že pevně věřím, že tenhle ten rok už opravdu bude lepší a že, že se nám to podaří všechno zvládnout a že nakonec ten dopad covidu ani toho, té varianty Omikron už nebude takový.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak pandemie změnila a mění tuzemské zdravotnictví? V březnu to budou dva roky, kdy se u nás objevil první případ nákazy nového koronaviru, novým koronavirem, který už jak dobře všichni víme, mutuje, má různé variace.

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Ano. Já si myslím, že asi pandemie zřejmě nezměnila naše zdravotnictví. Asi ho prověřila samozřejmě. A já si myslím, že vlastně také ukázala, že máme naprosto skvělé zdravotnictví, že, že přes ta různá skuhrání a žehrání, stěžování si, nakonec víme, že oblast, v oblasti péče o zdraví a nemocí je vlastně každý z nás odborníkem nebo, že každý je odborníkem a že ví nejlépe, jak by se to mělo udělat. Tak si myslím, že vlastně mnoho lidí, když se svěřilo opravdu do té odborné péče a ty výsledky byly skvělé na to, jaká ta situace byla těžká. Tak si myslím, že vlastně to zdravotnictví můžeme jenom ocenit. To je, to je můj názor. Ovšem, abych zase nebyla tak úplně a jenom pozitivní. Ten názor se týká hlavně toho akutního zdravotnictví, hlavně té akutní péče. Vlastně to, co rozumíme pod pojmem medicína a zdravotnictví, profesionální péče o zdraví. Já si myslím, že jsme ještě mnoho dlužni, a to nejenom s ohledem na covid ale všeobecně právě té oblasti všeobecné péče o zdraví. To, co děláme pro své zdraví také my, ale nejenom my jako lidé, ale také samozřejmě společnost jako taková. A týká se to prevence, nejenom ve smyslu třeba už vyhledávání nemocí, ale zdravého životního stylu. Ale také podmínek pro to, abychom žili zdravě. Ono vlastně dobrá rada, jezděte na kole. To je jistě dobrá rada, ale když je to jenom takový příklad, bych uvedla. Ale, když se vlastně podíváme, jak hustý je provoz a jak málo u nás máme cyklostezek, paralelních, vedoucích mimo silnice, tak to zase až taková dobrá rada není. Čili já si myslím, že je důležité vytvořit podmínky prostředí proto, abychom se mohli chovat tak, že budeme více podporovat svoje zdraví. To je jedna věc. A potom také takzvaná zdravotní gramotnost, prostě umět si ta doporučení, která jsou všeobecná. I třeba co se týkají zdraví, zdravého životního stylu, diety a tak dále. Umět si je přeložit do zcela konkrétních opatření, jak si mám co nakoupit, jak si mám co nachystat. Prostě jak se mám chovat sám vůči sobě, vůči svému tělu, aby bylo a duši samozřejmě, aby byli co nejzdravější. To je ten jeden pól medicíny nebo jeden pól péče o zdraví. A potom druhá oblast, která zase není taková zářná jako ta akutní medicína. Je samozřejmě taková oblast, kde já se nejčastěji pohybuju. A je to vlastně oblast péče o chronicky nemocné dlouhodobé péče a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem ministerstvo zdravotnictví chce zvyšovat právě tu zdravotní gramotnost, jak jste i vy řekla. Odpovědnost občanů za vlastní zdraví. Mimochodem to slyšíme v podstatě denně od nového šéfa rezortu, od ministr Vlastimila Válka. Zejména jeho apel v této chvíli v podstatě na ohleduplnost i na vakcinaci, co se týče nemoci covid-19. Jak toto hodnotíte?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Já si, já to sleduji samozřejmě, ne asi zcela úplně. Ale myslím si, že to jsou docela důležité signály, protože on hovoří i o tom, že je zapotřebí vydávat pokyny, které budou srozumitelné vlastně všem, které budou aplikovatelné. To si myslím, že byla doposud veliká bolest, protože ty informace, které vycházely z nejvyššího úřadu zdraví, tedy z ministerstva zdravotnictví, tak byly mnohdy nesrozumitelné a nejenom tedy pro laickou veřejnost. Ale mnohdy ty pokyny, které vycházely, metodická opatření a tak dále, bylo opravdu zapotřebí luštit v týmu, abychom se dopátrali vlastně jejich obsahu, takže to je nesmírně důležité prostě. Aby lidé porozuměli, a aby ty pokyny byly jednoznačné, srozumitelné, a aby se lidé s nimi mohli ztotožnit. Protože ono se v téhle té situaci už nedá asi nic velice objevného zjistit. Ta situace není ani černá, ani bílá. Je to taková nudná šeď někde uprostřed. Prostě ta nemoc s námi je a my bychom se měli chovat co nejrozumněji, abychom ty její dopady minimalizovali. Ale zase, abychom žili pokud možno normálním způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A jak se nám daří toto skloubit?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
No, pohybujeme se ve velkých vlnách od počátku té epidemie. Nejprve jsme si /nesrozumitelné/ v hruď a říkali jsme, jak jsme dobří, a přitom jsme vlastně si zakázali úplně všechno. A tím v těch úplně prvních vlnách pandemie, kdy začínala. Tím, že jsme si zakázali úplně všechno, tak jsme se úplně potom unavili a začali jsme oslavovat, že to je vše za námi a zdaleka jsme dohlédli, že to ještě za námi nebylo. A vlastně takovéto rozčarování a únava to vlastně přetrvávaly a vlastně řekla bych, že byli takovým jaksi nejvíce negativním faktorem potom, který dopadal na výsledky v těch dalších fázích vlastně těch, těch nejtěžších fází v průběhu loňské zimy. Takže já si myslím, že taková, takový trochu pozitivní konstruktivní náhled, apel na rozumné chování, na, na zodpovědnost, vzájemnou ohleduplnost, že to je nesmírně důležité, protože třeba ještě nějaké těžké období nás čeká. A asi si, já si osobně myslím, berte to, prosím, jako můj osobní názor, že právě bez té ohleduplnosti, snahy porozumět té situaci, vnímat prostě ta doporučení, která jsou opravdu odborná, tak tak bez toho se prostě, prostě neobejdeme. Prostě to období, které nás čeká, bude asi složité, možná méně složité, než se obáváme, možná ale složitější, tak musíme nějak společně překonat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nová vláda se chce aktivně postavit a teď cituji z části toho příštího programového prohlášení, které zveřejnil Zdravotnický deník. Matení občanů stanovisky různých mediálních odborníků. Měla by vzniknout srozumitelná odborná autorita podle vzoru německého Kochova institutu. A dnes by měl ministr Válek představit vlastně Národní institut pro zvládání pandemie, který by měl být odbornou a nezávislou oporou ministerstva zdravotnictví. Vnímáte to jako krok dobrým směrem, potřebujeme v České republice v podstatě obdobu toho německého Kochova institutu?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
No, já si myslím, že já nedokážu to posoudit, protože nevím vlastně /souzvuk zvuků/ a jestli to bude zase nějaká nová instituce, paralelní k Státnímu zdravotnímu ústavu, který již léta máme a který má svou historii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak možná jinak, paní, paní, Holmerová, co bychom potřebovali pokud?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Já si myslím, že asi to není v institucích. Je to, je to v lidech. Já si myslím, že významnou roli právě v rámci toho Kochova institutu hraje jaksi osobnost profesora Drostena, který se jaksi pravidelně a velmi střízlivě a fundovaně vyjadřuje, který je také respektován, i bych řekla odbornou veřejností. Ty jeho názory jsou diskutovány, nejsou zpochybňovány. Takže to si myslím, že je, že je důležitá věc. Zatímco u nás vlastně se nějakým způsobem mnoho lidí vyjadřuje k problému velice různým způsobem. A určitě bude zapotřebí, aby nějakým způsobem ministerstvo zdravotnictví prostě udrželo nějakou konzistentní, odbornou linii, i co se týká toho informování. A eventuálně nastavení dalších opatření, ale nejsem jista, jestli to je v institucích. Myslím si, že to je opravdu v lidech, v komunikaci odborníků. Vlastně i v respektování, víte takového toho jako starého dobrého českého, ševče, drž se trochu svého kopyta. Myslím si, že opravdu prostě ti, kteří jsou ve svých oborech kompetentní se k danému problému vyjadřovat, by se měli vyjadřovat opravdu z pohledu svých oborů a měli by to deklarovat. Čili virologové virologické problematice, epidemiologové k epidemiologické. Měli by pracovat v týmech. Já si myslím, že už do značné míry to u nás se tahle ta situace u nás kultivovala. Čili si nejsem jista, co přinese nový institut. Ale jestliže by mělo pokračovat nějakým způsobem kultivování tohoto prostředí a i konzistentního informování veřejnosti a navíc to informování veřejnosti by mělo být překládáno vlastně i pro jednotlivé skupiny. Protože samozřejmě důležité, aby byly informované i děti. Čili i jim by se ty informace měly přizpůsobit. Je důležité, aby měli být informovaní lidé, kteří hůře, dejme tomu čtou, rozumí jazyku. Kteří mají třeba kognitivní poruchu. Určitý typ dejme tomu mentálního postižení a tak dále a tak dále. V tomhle tom dosud hráli, bych řekla velkou roly neziskové organizace, pacientské organizace, které se snažily alespoň nějaké informace zprostředkovat a přizpůsobit. Ale to bych řekla, že tohle to je všechno vlastně takový jaksi základní požadavek, který by orgán veřejného zdraví měl plnit. Nemluvím vůbec třeba o národnostních menšinách, protože v jiných jazycích jsem vlastně ty informace u nás příliš neviděla. Zatímco vyhlédneme-li za hranici, tak se samozřejmě nabízejí v různých jazycích lidí žijících tam včetně přistěhovalců a podobně. A to je nesmírně důležité podle mého názoru. Čili informovat, zprostředkovat informace tak, aby podle nich lidé dokázali žít, aby se podle nich dokázali orientovat. Aby to pochopili, čili i názorné. Já si myslím, že obrovskou roli tady třeba hrají různé info grafiky, které by měly být přístupné v médiích a tak dále a tak dále. Prostě, aby ty informace nebrali jako něco podsunutého, falešného, přikázaného. Protože ty příkazy, zákazy a tak dále, těch už opravdu bylo dost. Aby se to prostě stále a stále vysvětlovalo a opakovalo. A prostě já si myslím, že opravdu to opakování je nesmírně důležité.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Doporučuje gerontoložka Iva Holmerová. Jak, paní Holmerová, podle vašich informací pokračuje třeba vývoj, schvalování nových léčiv? Je to dostatečně rychle? Jsou tady samozřejmě celé oblasti medicíny, problematika jako onkologie, neurologie, Alzheimerova nemoc, demence, roztroušená skleróza. Dočkáme se třeba tady v této oblasti, která je vám nejbližší nějakých zásadních, důležitých terapií, postupů, medikace?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Já bych se tedy s dovolením, jak jsem tedy deklarovala, držela toho svého kopyta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano.

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
A zabývala bych se tedy takovou možná zajímavou informaci, která se týká léků na Alzheimerovu nemoc. Které tam opravdu byly takové významné zprávy v loňském roce. Jedna významná zpráva byla, že vlastně se v takzvaný /nesrozumitelné/, to znamená lék, který je schopen ovlivnit prognózu, ovlivnit osud člověka žijícího s Alzheimerovou nemocí. Takže se konečně objevuje na trhu ve Spojených státech. To byla červnová informace a jednalo se o protilátku, vlastní monoklonální protilátku adukanumap.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To musíte projít a všechno popřekládat. Právě vidíte, abychom byli srozumitelní pro.

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Jednalo se o látku, která se naváže na takzvaný beta amyloid, čili škrobovitou substanci, která se považuje za jednu z příčin Alzheimerovy nemoci a dojde k odstranění téhle té látky. Což je, což byla pozitivní zpráva, že prostě opravdu. Vlastně z téhle té pozitivní zprávy vycházela také ta federální agentura ve Spojených státech, která konstatovala, že jestliže dojde ke snížení hladiny beta amyloid, tedy též škrobovité, té alzhaimerovské škrobovité substance v mozku, tak je to příznivá zpráva, a bude ten lék teda uvolněn pro použití. Přestože ty klinické výsledky nebyly až tak příznivé. Ale byla to taková určitá naděje a bylo to rozvíření opravdu té hladiny a naděje, že konečně budeme mít účinnější lék na Alzheimerovu nemoc. A velice napjatě se čekaly, čekalo na výsledky na rozhodnutí Evropské lékové agentury. A opravdu myslím si, že mnoho, většina lidí neviděla, jaké ty výsledky budou, protože to rozhodnutí té Americké lékové agentury bylo překvapivé do jisté míry. Protože zase existují studie, které prokazují, že vlastně toto zaměření léčby na, právě na ten beta amyloid, nevede příliš k výrazným efektům. No a Léková agentura evropská, bohužel tedy rozhodla. Ale myslím si, že nemůžeme vinit Lékovou agenturu. Ona Rozhodla na základě vědeckých důkazů, které se zaměřily právě na tu klinickou účinnost a konstatovala, že ty klinické efekty nejsou tak významné, aby vyvážily možné vedlejší účinky a že je zapotřebí teda doložení dalších vědeckých důkazů a eventuálně poté by se ten, ten lék mohl schválit. Takže to bylo opět jedno ze zklamání v léčbě, v léčbě Alzheimerovy nemoci. Takže zatím tedy máme stále k dispozici léky, které jaksi působí na příznaky. Ale zásadním způsobem neovlivňují nějakým prognózu, čili dejme tomu dožití toho, dožití lidí s Alzheimerovou nemocí. Ale máme také spoustu různých dalších metod psychosociálních, intervencí, nefarmakologických přístupu, čili různých přístupů, zlepšení prostředí, lepšího porozumění, laskavější péče a tak dále, vstřícnosti a to vše může samozřejmě významně zlepšit život lidí, kteří žijí s demencí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ministerstvo zdravotnictví chce nově zavést inovativní formy péče, zaměřené na prevenci a management chronických onemocnění, jako jsou kardiovaskulární choroby, cukrovka, onkologická onemocnění, psychiatrická onemocnění. Do konce tohoto roku by měla vzniknout další komplexní centra zdravotní péče. Jak na to pohlížíte, paní Holmerová, když se vracíme jaksi komplexně k českému zdravotnictví, co považujete za takové ty největší jeho slabiny? Co třeba i odkryla ta pandemie?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Já už jsem to vlastně pojmenovala hned v tom počátku. Jedná se o to veřejné zdravotnictví, o tu v širším slova smyslu prevenci a zdravý způsob života a možnosti teda zdravého způsobu života na jedné straně. Potom máme tu skvělou akutní medicínu a prostě odbornou medicínu. Nic proti tomu, samozřejmě to jsme moc rádi. A zase ten další pól, to doléčení péče o chronicky nemocné, rehabilituje, rehabilitace zase v tom širokém slova smyslu včetně těch sociálních dopadů. Já si myslím, je myslím problém, kterým bychom měli řešit. Takže já ráda čtu v tom, v tom prohlášení, že se vláda bude tímto zabývat. Naplňuje mě to určitou nadějí. Nechci říct přímo optimismem, se musím přiznat, protože, když se podíváme na veškerá vládní prohlášení, tak vlastně téměř bez výjimky a dala jsem si s tím tu práci, deklarují, že budeme, že se bude podporovat co nejdelší setrvání lidí v přirozeném prostředí, ambulantní služby, péče o chronicky nemocné a podobně. A jenom mám zkušenost nebo prostě jsme zkalkulovali s kolegou, dejme tomu, poskytování domácí péče. Víme, že jsme slyšeli o tom, že se velice výrazně jaksi posílila domácí péče finančně. Ale už se neřeklo to B, čili že se zase významně zvýšily platy. Takže stále ta ztrátovost třeba domácí péče trvá. Tam prostě ty rozevřené nůžky, nůžky mezi náklady a příjmy jsou stále rozevřené.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Měří se nějak systematicky kvalita poskytovaných služeb?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Toť otázka, toť otázka. Myslím si, že jsou velice jaksi poctivé snahy na ministerstvu zdravotnictví, aby se jaksi pojmenovaly indikátory kvality a měřila se kvalita služeb. Ano, co se týká různých parametrů, jako třeba zejména už s ohledem na ošetřovatelskou péči, na výstupy operačních výkonů a tak dále a tak dále. To si myslím, že je důležité. Ale například třeba v té následné péči, čili v péči, která slouží k doléčení, k rehabilitaci a tak dále. Tak paradoxně vlastně my nesledujeme vstupy a výstupy. Na našem oddělení třeba ano, a mám z toho vždycky velkou radost, že prostě baterie testů, při vstupu, při přijetí pacienta a při propuštění pacienta se liší. Protože soběstačnost se zlepší díky naší péči a rehabilitaci. A řekla bych si, že je to vlastně normální standard, který by měl být u nás zcela běžný, který by měl dokumentovat tu kvalitu péče. Protože víme, že dejme tomu v zařízení sociálního typu, kde ti lidé setrvávají dlouho a samozřejmě jsou tam s různými chronickými stavy. Není tam pochopitelně tak intenzivní péče rehabilitace. Není tam ani šance vlastně, takové možnosti tam nejsou. Tak se ten stav nezlepšuje. Zatímco prostě za ten měsíc pobytu třeba u nás se stav zlepší. A to si myslím, že je důležitý důkaz o kvalitě péče. A myslím si, že by to měl být požadavek, standardní požadavek i třeba na zařízení následné dlouhodobé péče.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje gerontoložka Iva Holmerová. Pandemii koronaviru otevřela celou řadu témat, mimo jiné téma velmi důležité, klíčové, hodnota lidského života. Změnila naše vnímání v tomto ohledu, ale i vnímání vůbec stárnutí, stáří?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Nevím, nedokážu to říci, nejsem sociolog. Ale doufám, že vlastně i takovéto uvědomění si, že náš život je konečný, je, pro mnoho lidí bylo, bylo důležité. Možná i také to, že i to zdraví je jedna z významných hodnot a že bychom o něj měli pečovat, stejně jako o vztahy se svými blízkými a tak dále. Protože mám pocit, že jsme příliš zaměřeni na ty, na ty věcné věcné záležitosti a na ty materiální záležitosti, které nás obklopují. A k tomu si myslím, že, že prostě pandemie přispěla. Myslím si, že víc jsme si uvědomili tyto věci, které jsou důležité, že prostě zdraví není samozřejmostí a že o něj musíme pečovat a že jaksi nemůžeme spoléhat na to, že my něco zanedbáme a že to někdo za nás zachrání. Byť to zdravotnictví zachránilo, bych řekla mnoho lidských životů, ale mnoho také přišlo nazmar právě takové té zodpovědnosti, díky té nezodpovědnosti vůči našemu zdraví a podobně. A vidíme to nakonec i co se týká současného, pro mě téměř nepochopitelného odporu vůči očkování. Protože si myslím, že očkování je opravdu jedním z kroků, které jsou důležité. Samozřejmě otázka je k diskuzi, je ta povinnost. Ale právě si myslím, že dlouhodobé vysvětlování, vysvětlování a přesvědčování by mělo být úplně tou správnou cestou k tomu, abychom, abychom to vzali za ten zodpovědnější konec. Abychom si uvědomili, že očkování pomůže možná nám. Ano, byť nebo pomůže určitě nám. Byť můžeme samozřejmě být znovu infikováni, ale už ten průběh nebudete tak těžký. Ale zejména prostě nebudeme tak infekčními pro své okolí, neumožníme tak snadné šíření epidemie dále a podobně. Takže si myslím, že taková ta zodpovědnost a ohleduplnost to si myslím, že kéž by přetrval. Jak bychom byli poučeni tou pandemií.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nižší zátěž nemocnic, hospitalizací, zase povede také k návratu, obnovení v podstatě operativy. Protože opakovaně byla odkládána takzvaná neakutní, neakutní zákroky. Takže ale tisíce lidí čekají na nejrůznější operace.

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Víte, já jsem, máte naprostou pravdu. Já jsem možná jaksi neadekvátně optimistická. Ale já si myslím, že právě takovým těm odpůrcům a těm takovým těm, těm kverulantstvím hlasům a podobně, že se dává příliš sluchu i třeba v médiích jo. Že vlastně vezmete, že u nás většina populace a různých skupin a tak dále je proočkovaná. Že to je obrovský pokrok třeba pro ty nejstarší pacienty. Takže paradoxně v té geriatrii zas až takový, s těmi geriatrických pacienty až takový problém není. Protože jsou z naprosté většiny očkovaní a tak dále. Takže já si myslím, že prostě ty pozitivní zprávy jsou důležité. Pozitivní příklady jsou důležité, nejenom stále věnovat pozornost té krvi a skandálům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vidíte a teď jsem se chtěla zeptat, jestli jsme se zlepšili v takzvaném, ne, ne, ne, takzvaný ageismus, neboli diskriminace kvůli věku. I když tady existuje i vůči starým i mladým.

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Samozřejmě, samozřejmě to je zajímavé. Ty seš moc mladý, ty, ty jsi, ty jsi, ty se do toho nepleť. To je takový typický projev ageismu nakonec. Takže respektujme se vzájemně mladí i staří. Nu, co, co bych vám k tomu pověděla?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mění se?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Máme stále platnou vyhlášku o očkování od 60 let, což je takový typický projev ageismu. Protože i v naší legislativě, protože v podstatě věkové kritérium samo o sobě by nemělo být nikdy žádným kritériem pro rozhodování. Tady je to ve snaze, v jakési pozitivní snaze, tedy očkovat starší lidi, kteří jsou rizikovější. No, dá a nedá se to pochopit, bych řekla. Ale podle mého názoru to naprosto samozřejmě není správné. Protože potom, když by se to překlopilo do té druhé situace, do situace třeba nedostatku zdrojů, tak by bylo velmi, velmi špatné, aby se rozhodovalo pouze na základě věku, to je samozřejmé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak jak k tomu přistupovat?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Já bych, já si myslím, že od určitého věku bychom vlastně ani tolik neměli počítat. A že je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A jakého věku?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Dejme tomu od věku. Já, já s takovou nadsázkou jsem říkala, že prostě právě ten seniorský věk, čili 65 plus už může představovat určitou bezvěkost. Protože vlastně už je důležité, jak ten člověk žije, jaké jaksi kontakty má. Jaké sociální sítě, jak je vstřícný, jaký je jeho funkční stav, samozřejmě jak je zdravý. A potom je ale už opravdu jedno, jestli je mu 65, 75, 85, 95 nebo 105.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mění se nějak vztah a teď ani nechci říct vůči seniorům, ale spíše mezi generacemi? Vypozorovala jste třeba něco v tom uplynulém roce?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Nevím jestli přímo v tom uplynulém roce, v průběhu té pandemie si myslím, že bylo velice krásné, že opravdu, když ti nejstarší lidé byli nejvíce ohrožení, tak právě z těch řad mladších lidí přicházela pomoc a podpora a bylo to krásné. Já díky třeba i našim studentům, kteří prostě telefonovali těm starším lidem, kteří byli izolovaní, alespoň si s nima povídali, díky těm studentům třeba, kteří organizovali vyrábění štítů a roušek a tak dále a tak dále. A to si myslím, že je věc, na kterou bychom neměli zapomínat. Že prostě tenhle ten pocit tady stále je, taková ta, ta sounáležitost a taky i ty odezvy zase těch starších lidí byly nesmírně pozitivní. A potom ti vlastně studenti, se kterými jsme o tom povídali. Říkali, že vlastně pro ně to představovalo určité obohacení. Já si myslím, že tyhle ty vlastně postoje v podstatě tady jsou a někdy trošičku jenom jsou překryty takovým tím českým cynismem. Ale myslím si, že to pozitivní v té naší společnosti máme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Optimistická byla v dnešním Jak to vidí docentka Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra. Mějte se hezky, na slyšenou.

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Děkuji, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mým zítřejším hostem bude světici biskup pražský Václav Malý. Příjemný poslech Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.