Hudebník Hlaváč: Český rozhlas dokázal překročit propast času. I po 100 letech je průvodcem naší každodennosti
100. výročí zahájení pravidelného rozhlasového vysílání na našem území připomíná i výstava v Národním technickém muzeu „100 let je jen začátek. Český rozhlas 1923–2023“. K jakému zamyšlení kulaté jubileum vede? Hudebník Jiří Hlaváč v audiozáznamu zavzpomíná nejen na své dlouholeté působení v rozhlasu, ale připomene i svoji kolegyni Soňu Červenou a přiblíží 78. mezinárodní hudební festival Pražské jaro.
„Právě na výstavě v technickém muzeu jsem si naplno uvědomil, co všechno se za těch 100 let změnilo. Zpočátku šlo o kusé zpravodajství a odkomentování toho, že někdo něco zahraje na klavír. Dnes je spektrum práce redaktorů a moderátorů za pomoci nejrůznějších technologií nesmírně široké,“ říká v pořadu Jak to vidí... hudebník Jiří Hlaváč, který se v rozhlasovém studiu poprvé ocitl v roce 1960.
Garant informační serióznosti
Nejdůležitějším momentem je však podle něj to, že rozhlas se během sta let stal průvodcem a doprovodem naší každodennosti. „Rozhlas je tím, kdo nás budí a kdo nás večer ukládá k spánku. Rozhlas je tím, kdo nám mnohé vysvětlí, zpřístupní a dá včasné informace. Navíc je Český rozhlas garantem serióznosti.“
Čtěte také
V éteru se totiž dnes záměrně nebo s jistou mírou povrchnosti může objevit ledasco. „ČRo ale garantuje i etický rozměr, kdy říká: Hraji s vámi fair play a dávám vám jen informace, které jsou ověřené a pravdivé. Stejné je to i u řady zahraničních partnerů, kteří mají přízvisko veřejnoprávní. Prvořadou povinností všech těchto médií je právě ona míra korektnosti a informační serióznosti.“
Přes propast času
Sté narozeniny jsou ale nejen příležitost k bilancování a plánování, ale také ke vzpomínce na bývalé kolegy a tvůrce, kteří zanechali v historii Československého a Českého rozhlasu nezaměnitelnou stopu. „Mám to tak i já. Pořád vidím, jak po chodbách rozhlasu špacírovali František Nepil s Iljou Hurníkem, Anna Hostomská, nebo jak na natáčení přicházeli Karel Höger nebo Dana Medřická. Nejkrásnější ale na tom je, že stejně jako oni, tak ani sám rozhlas nespadl do propasti času, ale naopak ji překročil a zůstal s námi.“
Stejně jako mnozí další i Jiří Hlaváč si nejvíce na veřejnoprávních médiích cení toho, že se na ně dá spolehnout. „Je to služba pro posluchače. ČRo nás umí poučit, zabavit, dát nám instruktáž, kam na výlet, jakým způsobem se pohybovat v zahraničí, jak se pojistit, jak na opravu toho kterého spotřebiče. To všechno je služba. To všechno je rovina, v níž rozhlas plní každodennost a je přítomný spolu s námi,“ uzavírá hudebník.
Související
-
Rozhlas čekají sté narozeniny. Důležitou roli sehrál v květnu 1945 i v srpnu 1968
Pražské povstání v roce 1945 nebo okupace Československa v srpnu 1968 – to jsou některé z pohnutých okamžiků našich dějin.
-
Rozhlasové role se neodmítají, i kdyby to byl sebemenší štěk, myslí si herečka Dana Černá
Kdo poslouchá Dvojku, slýchá ji každý den. Je ženským staničním hlasem, který ohlašuje pořady. „U Nočního Mikrofóra jsme jemnější, u zábavných rozvernější,“ popisuje.
-
Je pro mě čím dál důležitější, s kým pracuju, připouští herec Jaroslav Plesl
„Byla to skvělá práce a senzační kolegové. Jsem rád, že ani takové lehce dokumentární hře nechybí humor,“ hodnotí herec natáčení rozhlasového seriálu Chyceni v éteru.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.