Hrála na světových pódiích i spoluvězeňkyním v Osvětimi. Osudové ženy: Alma Rosé

14. prosinec 2018
Koncertní houslistka Alma Rosé byla neteří skladatele Gustava Mahlera
0:00
/
0:00

Alma Rosé se narodila roku 1906 ve Vídni. U kolébky jí stál její strýc, hudební skladatel Gustav Mahler. Po jeho ženě Almě Mahlerové také dostala jméno. Vyrostla v koncertní houslistku a dirigentku s hlubokým hudebním cítěním. Hudba prostupovala celý její život – až do její smrti v koncentračním táboře.

Vztah rodiny Roséových a Mahlerových byl odjakživa úzký. Spojovaly je příbuzenské vztahy a umělecké zaměření, ve Vídni navíc bydleli blízko sebe. Obě pojila i vazba k českým zemím.

Alma začala koncertovat už v 15 letech. Její otec, Mahlerův spolupracovník, vynikající houslista Arnold Rosé, se v dceři viděl a podporoval ji v hudební kariéře. Díky otci se taky seznámila se svým budoucím manželem Václavem „Vášou“ Příhodou. Vzali se v roce 1930, za svědka Almě šel spisovatel a básník Franz Werfel.

Mezi Vídní a Zárybami

Do Čech Alma jezdila od dětství – často pobývala v Jihlavě, odkud pocházela její matka Justina, rozená Mahlerová. Jejím dalším českým domovem se staly středočeské Záryby nedaleko Brandýsa nad Labem, kde měli Příhodovi rodinnou vilu. Manželé spolu často jezdili na koncertní turné, ohlas na oba umělce byl mimořádný.

Často cestovali mezi Vídní a Zárybami a vedli rušný společenský život. Jejich manželství však zůstalo bezdětné a kvůli Příhodovým častým cestám se nakonec oba manželé postupně odcizili, což Alma nesla velice těžce. Východisko našla opět v hudbě, když ve Vídni založila vlastní dámský komorní orchestr.

Ve stínu nacismu

Houslista Václav Příhoda na snímku z let 1915 až 1920

Stejně jako nad jejich manželstvím se mračna stahovala i nad rakouskou metropolí. Alma a Václav se rozvedli v roce 1935, o tři roky později došlo k anšlusu Rakouska a jeho obsazení nacistickým Německem. Začaly vznikat seznamy židovských hudebníků. Almin otec Arnold, původním jménem Rosenbaum, byl propuštěn ze všech orchestrů, ona nesměla vystupovat. V létě 1935 navíc umírá její matka Justina.

Alma se rozhodla emigrovat do Velké Británie, kam se za ní brzy dostal i její otec. Rodině byl ovšem v Rakousku zabaven veškerý majetek, a tak Alma vydělávala na živobytí koncerty v Holandsku. Hrála v kavárnách a restauracích, bydlela v nevytápěném bytě. Několikrát se neúspěšně pokoušela vycestovat, přátelé jí dokonce domluvili fingovaný sňatek s holandským „árijcem“, ale nic nepomohlo.

Hudba při cestě na smrt

V prosinci 1942 se Alma pokusila pomocí padělaných dokladů dostat přes Francii do Švýcarska. Byla ale zatčena a poslána do koncentračního tábora v Osvětimi. I v krutých podmínkách vyhlazovacího tábora se pro ni útočištěm stala hudba. Taky tam tajně organizovala koncerty a později se stala z vůle dozorců i dirigentkou ženského orchestru v Osvětimi. „Orchestr hrával při rozednění při odchodu vězeňkyň na nucené práce, mezitím deset hodin denně cvičil. A pak hrál opět při návratu zbědovaných žen zpátky do tábora. Známé jsou také nedělní odpolední koncerty pro dozorkyně i vězeňkyně,“ přibližuje Zdeněk Geist.

Hrob rodiny Roséových ve Vídni. Z celé rodiny přežil válku de facto jediě Almin ratr Alfred. Její otec přežil válku pouze o rok

Naděje na život

Organizované hudební uskupení působilo v krutém prostředí koncentračního tábora zvráceně a cynicky, ale zároveň se stalo prostředkem k záchraně životů několika desítek žen, které v orchestru hrály. „Alma se jim svým vedením a drilem snažila zachránit život,“ shrnuje Zdeněk Geist.

Pořád bojovala o lepší podmínky pro nás všechny, vzpomínala na Almu Rosé jedna z jejích spoluvězeňkyň, které se podařilo válku přežít. Alma Rosé umírá v dubnu roku 1944, ve svých 38 letech, za nejasných okolností v koncentračním táboře v Osvětimi.

Účinkují: Kristýna Frejová, Adam Vacula, Dalimil Klapka, Marek Lambora, Vendula Fialová, Svatopluk chüller

Host: Zdeněk Geist

Připravila a slovem provází: Ivana Chmel Denčevová

Literární spolupráce: Hynek Pekárek

Režie: Michal Bureš

Dramaturgie: Ivana Chmel Denčevová

Hudební spolupráce: Antonín Schindler

Zvuková spolupráce: Jiří Pochvalovský

Premiéra: 14. 12. 2018

Spustit audio

Související