Tančila i v koncentračním táboře. Osudové ženy: Nina Jirsíková

30. listopad 2018
Nina Jirsíková

Nadaná umělkyně, krásná, pilná a statečná. Tanečnice, choreografka a kostýmní výtvarnice Nina Jirsíková propadla divadlu ještě před válkou. Vrchol kariéry ale prožila v koncentračním táboře, kde její taneční umění dokázalo dávat sílu ve všudypřítomné beznaději.

Nina se narodila jako Anna Jirsíková v roce 1910 na pražském Smíchově do učitelské rodiny. Hudební vlohy získala pravděpodobně po mamince, která byla neteří hudebního skladatele Františka Škroupa. Nina v dětství tíhla k herectví, ale nakonec vystudovala proslulou baletní školu u Jelizavety Nikolské a už ve svých 16 letech získala první angažmá na scéně – v karlínském divadle Varieté.

Nina Jirsíková v revui Don Juan a Comp., Osvobozené divadlo, 1931

Tam také potkala ruského emigranta Eli Risu Magometova-Gurského, který v divadle Varieté pracoval jako tajemník, a hned poté, co Nina dosáhla plnoletosti, se vzali. Manželství ale nemělo dlouhého trvání, a celým světem Niny Jirsíkové se od té doby stává divadlo.

Vrchol kariéry

Dvacetiletá Nina byla už dva roky v angažmá v kabaretu Lucerna u Joe Jenčíka. Spolu s ním pak přešla do umělecky zajímavějšího Osvobozeného divadla. Tam také ke své profesi tanečnice přidala i choreografii a kostýmní výtvarnictví. V polovině 30. let začala spolupracovat s divadlem D34, které řídil E. F. Burian. O jejich úzké vzájemné spolupráci později Nina Jirsíková napsala, že kromě ní pro ni v té době nic jiného nemělo cenu.

V době okupace se Burianovi zpočátku dařilo politické tlaky vybalancovávat. Namísto angažovaných představení dostaly prostor lidové hry, pohádky a pantomima. Nině se v této těžké době umělecky velice dařilo – napsala libreto pro taneční pantomimu Don Juan a také Pohádku o tanci.

Naděje v tanci

V březnu 1941 byla Nina Jirsíková spolu s E. F. Burianem zatčena gestapem a v prosinci 1941 převezena do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Přísný režim tábora Nina zvládala statečně, a dokonce i v těchto těžkých podmínkách – tančila to, co cítila.

Nina Jirsíková (Virginia) a Jaroslav Gradwohl v revui Sever proti Jihu, Osvobozené divadlo, 1930

„Zpočátku se mnou plakaly, ke konci se mnou začaly dupat, tleskat a rozzářily se. Najednou jsem ucítila, že i tady v sobě mám nějakou sílu, se kterou můžu něco dělat,“ vzpomínala později.

Vzpomínání

Nině Jirsíkové se podařilo přežít. Po válce se opět vrátila k divadlu, i když nejlepší roky své umělecké kariéry už měla za sebou. Podílela se na několika choreografiích v brněnské operetě a v roce 1950 ještě krátce nastoupila zpět do Divadla E. F. Buriana.

O devět let později odešla do invalidního důchodu. Kreslila, besedovala, přednášela a psala o divadle. Chtěla vydat i knihu vzpomínek, ale potýkala se se zásahy cenzorů, kterým se nelíbil jejich styl ani osobnosti, o nichž psala. Zemřela ve svých 68 letech v roce 1978.

Účinkují: Lucie Pernetová

Host: Pavla Plachá

Připravila a slovem provází: Ivana Chmel Denčevová

Literární spolupráce: Hynek Pekárek

Režie: Michal Bureš

Dramaturgie: Ivana Chmel Denčevová

Hudební spolupráce: Antonín Schindler

Zvuková spolupráce: Jiří Pochvalovský

Premiéra: 30. 11. 2018

Spustit audio

Související