Eduard Stehlík: Pražské povstání bylo největší bojové vystoupení Čechů ve 20. století na vlastním území

„Pražské povstání bylo největší bojové vystoupení Čechů ve 20. století na vlastním území. A navíc skončilo vítězně. Přesto či snad právě proto o něm doteď víme velmi málo,“ stěžuje si historik Eduard Stehlík v den 75. výročí povstání.

Bojovala víc než polovina současné armády

„Do povstání se se zbraní v ruce aktivně zapojilo 15 000 bojovníků, což je polovina celé současné české armády. Další tisíce lidí pomáhaly jiným způsobem. Jako zdravotníci, ošetřovatelé nebo pekaři firmy Odkolek pečící chléb pro bojovníky na barikádách.“

Čtěte také

Hrdinové z barikád: Na pomoc rozhlasu

„O život v Praze přišlo přes 3000 lidí, to je víc než padlo na Dukle,“ připomíná Stehlík. „Polovina z toho přišla o život se zbraní v ruce.“ Přitom zbraně tu chyběly. „V roce 1939 Němci po obsazení odzbrojili Československou armádu. Nikde se tu nepovalovaly zbraně po polích.“

Povstání se připravovalo od roku 1939

Historie přípravy Pražského povstání se datuje od března 1939. „Předpokládalo se, že až dojde ke konfliktu mezi nacistickým Německem a západními velmocemi, spojenecké armády zatlačí Německo hluboko do centra Evropy a že potom my povstaneme.“

Nakonec k tomu došlo pár dní před koncem války v Evropě. „Ti lidé ale netušili, že válka za pár dní skončí. Boje tady mohly probíhat klidně až do léta 1945. Navíc všechna povstání ve velkých městech vždycky proběhla, až když se k nim přiblížily spojenecké armády.“

Vlasov a Koněv

Dnes se často diskutuje role vlasovců. „ Paradoxně právě Vlasov byl proti zapojení vojáků své 1. divize na pomoc povstalcům. K dohodě došlo až po jednání mezi našimi důstojníky z velitelství Bartoš a velitelem 1. divize ROA generálem Buňačenkem.“

Čtěte také

Čtyři největší mýty o „vlasovcích“ v Praze

„I účast vlasovců ale byla dlouhá léta vymazávána. Přitom existují tisíce fotografií vlasovských vojáků bojujících v Praze nebo vítaných Pražany a občany okolních obcí.“ Stehlík jako vojenský historik odmítá i současné spory o pomník maršála Koněva.

„Ten pomník nevznikl v roce 1945 jako bezprostřední vděk lidí. Byl postaven v roce 1980 za velké přehlídky sovětské armády, která v té době byla armádou okupační.“ Připomíná, že pomník ani není válečným hrobem. „U válečného hrobu se předpokládá, že voják padl za války.“

100 milionů na hroby sovětských vojáků

Právě za péči o válečné hroby, ať už našich nebo spojeneckých vojáků na našem území nebo o válečné hroby našich vojáků v cizině, Stehlík donedávna zodpovídal. „A opravdu nám není co vytknout,“ myslí si.

Čtěte také

Eduard Stehlík: Proč jsou hroby českých vojáků hanobené a polévané barvou

„Opakovaně bylo i ruskou stranou konstatováno, že Česko je příkladem, jak se o válečné hroby sovětských vojáků starat. Z rozpočtu ministerstva obrany i měst a obcí jsme v uplynulých letech na péči o hroby Rudé armády vynaložili víc než 100 milionů korun.“

„Že bude nějaký problém, jsem se dozvěděl poprvé 21. října 2015 na jednání česko-ruské komise pro válečné hroby v Moskvě. V době, kdy jsme řešili problém s hroby našich legionářů v Rusku, kde Ruská strana nedodržovala péči, se najednou objevil problém Koněv.“

Další témata rozhovoru: 75 let od Pražského povstání; 75 let ode dne Vítězství nebo Osvobození; pomník maršála Koněva a plánovaný památník osvobození Prahy.