Čtyři největší mýty o „vlasovcích“ v Praze

Nastoupená jednotka Vlasovců
Nastoupená jednotka Vlasovců
Byl to jakýsi kolektivní Jekyll a Hyde. Nacističtí vrazi polských civilistů během Varšavského povstání. Pomáhající za Pražského povstání českému obyvatelstvu proti Němcům. Po válce komunisty nejdřív odsuzováni, pak zase neprávem oslavováni.

Téměř 45 let byl v českém vědomí květen 1945 spojován s šeříky a rozesmátými vojáčky s garmoškou. Byl to komunistický obraz, falešný. Chyběly v něm třeba polské, rumunské a americké uniformy. A tváře konkrétních barikádníků.

Vedle této oficiální režimní legendy se ale šeptandou šířila ještě legenda o „vlasovcích“, kteří prý zachránili Prahu. I zde šlo opět o Rusy. Ale byli to ti, kteří pro změnu bojovali s Hitlerem proti Stalinovi. Každá legenda je ale většinou pravdivá tak z poloviny. A to ještě v tom lepším případě!

Mýtus č. 1: Šlo o osvobozeneckou armádu

Ruská osvobozenecká armáda (ROA) dostala přezdívku „vlasovci“ podle přeběhlíka z Rudé armády, generálmajora A. A. Vlasova. Byli v ní bývalí emigranti spolu s přeběhlíky z Rudé armády, kteří poznali gulagy, váleční zajatci donucení ke službě, zbabělci, kariéristé i zločinci a vrazi.


V Buňačenkově divizi bylo i 5000 vrahů z Kaminského brigády, která se podílela na krvavém potlačení Varšavského povstání.

Podivná směsice. Svoje postavení si ještě zkomplikovali spojenectvím s Německem. V květnu 1945 už ale věděli, že Německo prohraje a že je čeká krutá pomsta Rusů. Pomoc Čechům byla jejich jediná šance na záchranu. Věřili totiž v postup Američanů na české území a chtěli si tak získat jejich sympatie.

Mýtus č. 2: Generálmajor Vlasov zachránil Prahu

Praze na pomoc nakonec vyrazila pouze Buňačenkova divize. Šlo o jeho vlastní inciativu, bez podpory a bez velké radosti generála Vlasova. Oba generálové ale měli stejný osud: po válce byli v Moskvě oběšeni.


Česká komunistická historiografie si třeba nevěděla rady při popisu bojů u Zlíchova se zbytky Buňačenkovy divize pod vedením Andreje Hubanova. A tak je prezentovala jako „partyzány majora Hubanova“...

Během Pražského povstání se tak v Praze a na jejích okrajích objevilo celkem asi 16 000 vojáků ROA. Vedle pěchotní výzbroje s omezenými zásobami střeliva disponovali i několika dělostřeleckými bateriemi (většinou ráže 75 mm) a asi 30 středními tanky T-34/76 a několika stíhači tanků Hetzer.

Čtěte také

Mýtus č. 3: Povstalci vítali/nevítali „vlasovce“

V neděli 6. května v 05:50 vysílal povstalecký rozhlas v ruštině výzvu k ROA o pomoc v Praze. Druhý den v 9:10 už ale Česká národní rada v rozhlasovém vysílání kategoricky prohlásila, že akce „vlasovců“ proti německým vojskům jsou jejich vlastní záležitostí.


V ranních hodinách 8. května už vlasovci začali opouštět Prahu. Bylo jasné, že sem americké jednotky nedorazí. A že politické vedení povstání (ovlivňované komunisty) „vlasovcům“ beztrestnost nezaručí.

Na jedné straně tu panuje radost, že přichází vojenská pomoc. Na druhé straně obavy z politických komplikací se sovětskou stranou. A taky ze zrady. Do té doby se totiž příslušníci ROA v protipartyzánských komandech podíleli na Slovensku a na Moravě na spoustě zločinů i na civilním obyvatelstvu, když se vydávali za rusky mluvící partyzány.

Mýtus č. 4: Vlasovci pomohli/nepomohli Praze

Kde a jak vůbec „vlasovci“ Praze pomohli? Bylo to hlavně na levém břehu Vltavy (Motol, Slivenec, Smíchov, Ruzyně). Na pravém břehu, kde 7. května vyvrcholil německý útok do středu města, ale bojovali málo.


generál Karel KutlvašrZásah Vlasovových jednotek měl snad více účinek morální. A to na obránce, jejichž sebedůvěra v boji proti Němcům byla posílena, tak na útočníka – Němce, u něhož zprávami o vysokém počtu vojsk, které má Vlasov k dispozici /: které však byly přehnány:/, způsobily značný zmatek v jeho vedení.

Bezpochyby ale byli krátkodobým povzbuzením pro povstalce. A ještě větším pro civilní obyvatele u rozhlasových přijímačů .Ty totiž rozhlas masíroval často přehnaně patetickými zprávami o úspěších jednotek ROA, díky kterým právě u nezúčastněných civilistů vzklíčila legendu o tom, že „vlasovci zachránili Prahu“.

I upřímný obdivovatel ROA historik Stanislav A. Auský přiznává, že je třeba mimo jakoukoliv pochybnost konstatovat, že hlavní tíhu bojů v Praze nesly jednotky pražských povstalců.

Ztráty „vlasovců“ v Praze nebyly nijak malé. Odhadují se na 300 padlých, dalších 198 zraněných příslušníků ROA měla po válce odvléct z pražských nemocnic sovětská NKVD a povraždit.

Audiozáznamy Hrdinů z barikád najdete také v iRadiu.