Státní vyznamenání pro vraha

Jiří Skomarovský
Jiří Skomarovský

Jiří Skomarovský. Důstojník Svobodovy armády. Velitel jednotky Smrt fašismu. Výsadkář, který bojoval snad všude, za což dostal od prezidenta Beneše Československý válečný kříž a medaili za chrabrost. Měl vztyčit i sovětskou vlajku v Berlíně nad Říšským sněmem. Nebo to bylo jinak?

Karlovy Vary byly 11. května 1945 obsazeny Rudou armádou na základě domluvené demarkační linie. V pohraničí se objevily tisíce Rusů i osídlenců ze všech koutů republiky. Měli tu převzít statky a firmy po odsunutých Němcích. Tato doba přinášela specifické druhy kriminality.

Skomarovský přichází

V Sedlci na Karlovarsku se tehdy objevil i statný muž Jiří Skomarovský s doklady, které potvrzovaly jeho hrdinný protifašistický boj. Co bylo po válce přesvědčivější než rusky mluvící hrdina? V poválečných zmatcích měl všude dveře dokořán. Dlouho nikdo nevěděl, odkud doopravdy pochází.

Sám tvrdil, že je Slovák. Pak že žil v Polsku. Statek, který dostal v pohraničí do správy, vrátil a požádal si o správcovství karlovarské firmy Karl Albert – autodoprava. Byl přece sovětský hrdina… Sovětský hrdina, který začínal mít problémy.

Jiří Skomarovský

Problematický hrdina

Několikrát prý vyhrožoval sousedům pistolí. Už v červnu 1948 se o něj zajímá StB. Ukazuje se, že Skomarovský má falešné doklady. Získal je na Berounsku, kde asi vystupoval tak charismaticky a přesvědčivě, že potvrzení získal i pro svou ženu.

Protože se Skomarovský cítí ohrožený, snaží se zbavovat lidí, kteří jeho skutečný původ znají. V listopadu 1948 se připravuje na první vraždu. A to dokonce za asistence karlovarské bezpečnosti, kterou informuje, že 11. listopadu 1948 se chystá loupež ve skladu alkoholu v Drahovicích.

První vražda

Tentýž den podle svědků přesvědčuje známého Ivana (jeho totožnost se nikdy nepodařilo zjistit), aby sklad vyloupil. Ivan je ve skaldu skutečně překvapen policisty, utíká, ale na dvoře ho Skomarovský zastřelí. Vymlouvá se, že Ivan po něm vystřelil první.


Co se stalo ve skutečnosti?
V momentě, kdy Ivan leze do sklepa, Skomarovský za ním vystřelí do vzduchu. Ivan rychle vyleze ven a snaží se utéct, ale Skomarovský ho dvakrát střelí do hlavy. Potom vkládá do kapsy mrtvého jinou pistoli, nepoužitou čezetu...

Kriminalisté se s jeho verzí spokojí. Mají pocit, že jim šlo o život a že jen díky válečnému hrdinovi byl nebezpečný zloděj zlikvidován. Nikdo neřešil, proč v Ivanově údajné zbrani byl zásobník plný (nechyběl jediný náboj), zatímco ze zbraně Skomarovského vyšly rány tři. Nikdo se nezabýval balistikou ani faktem, že na hlavě mrtvého byly dvě popravčí rány střelené zblízka.

Skomarovský si dokázal dělat přátele na těch pravých místech. Byl taky listopad 1948 a rusky mluvící nositel Československého válečného kříže a medaile za chrabrost se do atmosféry poúnorové republiky jako vrah nehodil. Ale i tak po roce jiný policejní útvar rekapituloval okolnosti této události. 

Je zde podezření, že Skomarovský vylákal zastřeleného k vinným sklepům, když předtím zařídil, aby kriminální policie čekala muže ve sklepě, zatímco Skomarovský zůstal na dvoře, aby mohl pachatele zastřelit a zakrýt tak stopy, které potřeboval zamaskovat pravděpodobně proto, že Ivan o Skomarovském věděl mnoho.
dochované hlášení

Definitivní konec hrdiny

Jiří Skomarovský při rekonstrukci Ivanovy vraždy

V roce 1949 se už proslýchalo, že po Skomarovském jde StB i kriminálka. Na sovětské straně ho nikdo nezná. I když jemu svěřený podnik zrovna nevzkvétá, sám Skomarovský si žije nad poměry. Vozí se například v americkém studebakeru, který údajně koupil po pohřešovaném Osvaldovi Petlanovi.

Je důvodné podezření, že manželé Petlanovi uprchli za hranice. Narůstá podezření, že Skomarovský ilegálně převádí lidi přes hranice. V listopadu 1949 ho definitivně odváží s pouty na rukou. I spolu s jeho kumpány Lichovským Bělousovem. Při výslechu prozradí, že manžele Petlanovi umlátili kladivem a železnou tyčí.

Čtyři největší mýty o „vlasovcích“ v Praze

Nastoupená jednotka Vlasovců

Byl to jakýsi kolektivní Jekyll a Hyde. Nacističtí vrazi polských civilistů během Varšavského povstání. Pomáhající za Pražského povstání českému obyvatelstvu proti Němcům. Po válce komunisty nejdřív odsuzováni, pak zase neprávem oslavováni.

Vlasovec Jermolenko

Ukazuje se dále, že Skomarovský, vlastním jménem Jurij Jermolenko, do Čech přišel s Vlasovci. Domů do Ruska se tedy vrátit nemohl, čekal by ho tam trest smrti. Jermolenko měl mimořádnou schopnosti navazovat a udržovat kontakty. Získal potřebné dokumenty, československé občanství a konečně i státní vyznamenání od prezidenta Beneše.

Akce Evropa
Ve druhé polovině 40. let bylo pro lidi, kteří se „vyznali“ a uměli rusky, docela snadné usadit se v Československu pod novou identitou. Na spoustu se vůbec nepřišlo, protože nežili tak výstředním životem jako Jurij Jermolenko a jeho kumpáni. V roce 1959 byla zahájena akce s názvem Evropa. V kartotékách se začala prověřovat identita osob, které k nám přišli jako reemigranti, vojáci nebo byli repatriováni a nepředložili dokumenty. Byly odhaleny desítky dalších osob, které u nás žily pod nepravými jmény.

Jermolenka čekal v Čechách trest smrti za vraždu. Hrál na to, aby byl vydán sovětské straně, která vraždy na cizím území nijak neřešila a v 50. letech už ani netrestala smrtí účast ve Vlasovově armádě. Ve snaze zachránit sebe sama Jermolenko spolupracoval a udal minimálně 10 lidí.

Stopa mizí...

Byli to dezertéři z Rudé armády, volyňští Češi, Vlasovci a občané Sovětského svazu, kteří u nás žili s falešnými doklady. Zase mu to vyšlo. V únoru roku 1950 byl Jermolenko předán zástupcům sovětské bezpečnostní služby. Dál se už o něm neví nic. Jedna z fám tvrdí, že byl přece jen popraven.

Antikomunisticky naladěné osoby se snaží zločiny Jermolenka politicky využít a znevážiti náš přátelský poměr k Sovětskému svazu. Z politického hlediska má tento případ špatný vliv zvláště na obyvatelstvo na západě Čech okupované americkou armádou.
politická zpráva k případu Skomarovský

 

Účinkují: Ivan Řezáč, Jaroslav Plesl, Kamil Halbich a Anna Theimerová

Scénář: Bronislava Janečková a Emil Hruška

Režie: Dimitrij Dudík

Zvuk: Petr Šplíchal

Spustit audio
autoři: Bronislava Janečková, Rostislav Taud, Emil Hruška

Související

  • Mrtvý v plamenech

    Odhalení vraha pohřbeného mezi oběťmi politických procesů. Stojí za pověstnou „žlutou září nad Letnou“. Kvůli krádeži psacích strojů zabíjel a způsobil obrovské škody.

  • Sekera

    Příběh sadistického vraha symbolicky pohřbeného vedle Milady Horákové mezi hrdiny 3. odboje.

  • Čtyři největší mýty o „vlasovcích“ v Praze

    Byl to jakýsi kolektivní Jekyll a Hyde. Nacističtí vrazi polských civilistů během Varšavského povstání. Pomáhající za Pražského povstání českému obyvatelstvu proti ...