Eduard Stehlík o sporu kolem Památníku Lidice: Když člověk může ublížit, měl by se držet zpátky

„Vyjádření některých zaměstnanců už jdou za čáru,“ říká v pořadu Jak to vidí... vojenský historik Eduard Stehlík. „Není to normální reakce na to, když je někdo odvolán z funkce.“

Čtěte také

Nechci ignorovat nepříjemné informace, vysvětluje Martina Lehmannová, bývalá ředitelka Památníku Lidice

„Samozřejmě chápu, že někteří zaměstnanci, které si paní ředitelka přivedla, jsou s ní solidární. Ale útočit na pozůstalé nebo proti vedení obce, je příliš.“

Stehlík zdůrazňuje, že Památník Lidice není standardním muzeem ani galerií. „Podle zřizovací listiny má hájit památku těch, kteří přišli o život při barbarském nacistickém zločinu. A jestliže dojde k takovémuto konfliktu, je to špatně.“

Pochybné obvinění

Spor vypukl poté, co historik Vojtěch Kyncl zveřejnil, že lidická žena Alžběta Doležalová udala židovskou nájemnici Štěpánku Mikešovou, která u ní bydlela.

„Vycházel z dokumentu, který vzniknul s velkým časovým odstupem v prosinci 1945 a byl napsán člověkem, který Mikešovou zatýkal a předával ji gestapu – četníkem Rösslem. Podle mého názoru měl důvod tento dokument vytvořit účelově.“

Na základě takového jediného dokumentu by podle Stehlíka nemělo být normální obvinit z udavačství lidickou ženu. „Nebavíme se o zastírání faktů nebo o blokování práva na zveřejňování pravdivých údajů.“ Ve hře je i etický rozměr práce každého historika.

Co dělat, když pravda bolí?

Čtěte také

Mluvila o ní jako o někom, kdo ‚vyletěl komínem‘, vysvětluje Zaorálek, proč vyzval k rezignaci ředitelku Památníku Lidice

„Při své práci jsem zpracovával osudy stovek důstojníků a vojáků. A občas jsem i u hrdinů narazil na to, že se daný člověk v nějaké době zachoval nečestně. Často po únoru 1948. Při pátrání jsem navázal vztah s rodinami těchto lidí a najednou jsem toto zjistil.“

„Pak mám jako historik dvě možnosti: Buď to napíšu a to negativní vynechám, a pak lžu. Anebo to napíšu se vším všudy, a tím ublížím těm, kteří se mi otevřeli a pomohli mi. V takových případech jsem volil možnost třetí: nenapsal jsem to, přestože jsem měl silný nebo zajímavý příběh. Když člověk může ublížit, měl by se držet zpátky.“

Další témata rozhovoru: holocaust a nenávist; vzpomínka na Luboše Dobrovského, Jaroslavu Kuberu a Jaroslavu Kolářovou; EU bez Velké Británie?