Spisovatelka Horňáková-Civade: Život v nesvobodě je nepřenositelná zkušenost. Musíme být schopni vyprávět, co předcházelo demokracii

„Listopad 1989 mě zastihl v prvním ročníku na vysoké škole. V září jsem přišla do Prahy, oslavila jsem osmnáctiny a padla berlínská zeď. Jaké touhy jsme ale před tímto historickým okamžikem měli, nedokážu úplně popsat. O čem jsme tenkrát mohli snít? Mít větší jablko než soused? Naše touhy byly nenaplnitelné. A pak jsme se najednou mohli chovat a přemýšlet způsobem, který byl úplně nový. Samozřejmě že se ne úplně každému podařilo své sny realizovat, vždycky bude někdo nespokojený, ale mít tu možnost je základ...,“ uvažuje v pořadu Jak to vidí... spisovatelka Lenka Horňáková-Civade.

Demokracie není samozřejmost

Tuto možnost je potřeba si pořád připomínat. „Spousta lidí se už narodila v demokracii a mají pocit, že je to samozřejmost. Tak to ale není. Vůbec není samozřejmé mít svobodu. Je nesmírně důležité si neustále připomínat, jak to vlastně začalo a z čeho vychází naše současná situace.“

Čtěte také

17. listopad byl katastrofa. Věděli jsme, že jde do tuhého. Tabery, Kocáb a Stehlík k výročí sametové revoluce

Důležité je to i proto, že život v nesvobodě je nepřenositelná zkušenost. K pochopení může podle Lenky Horňákové-Civade dobře posloužit literatura, která je velmi silným a schopným nosičem dojmů a prožitků. Taková je i kniha povídek Holky z Východu, ženský ze Západu, která zatím vyšla pouze ve francouzštině. „Knihu napsalo osm autorek z bývalého východního bloku, které dnes žijí ve Francii. Každá z nás přispěla povídkou na volné téma, všechny jsme ale děj situovaly přesně do okamžiku, kdy probíhaly obrovské proměny, jak ekonomické, tak týkající se svobody. Pro francouzskou společnost je to vždycky velký objev, protože zkušenost je opravdu nepřenositelná, a literatura to pomáhá pochopit.“

Podle spisovatelky je totiž docela běžné, že se jí lidé ve Francii ptají, proč nebyl komunismus dobrý. Tato otázka je neustále přítomná. „Nezažili to a mají naivní představu o tom, jak by to mělo být krásné. Dokonce to přichází i od nejmladší generace, pro kterou je to už historická záležitost. A zase jsme u té přenositelnosti zkušenosti, o schopnosti vyprávět a sdílet to, co bylo, a to, co teď máme a jakým způsobem to chránit a dál rozvíjet.“

Klíčových 50 let

V této souvislosti připomíná spisovatelka slova T. G. Masaryka, který byl přesvědčený o tom, že je třeba 50 let na to, aby se demokracie usadila a nastolila. „My jsme tedy už za polovinou. Vypadá to dobře. Je však nutné si uvědomit, že demokracie není něco definitivního. Je to neustálý proces, proto se nemůžeme spokojit s tím, co zrovna je. Vždycky musíme dávat pozor na to, co bude...,“ uzavírá Lenka Horňáková-Civade.