Přepis: Jak to vidí Eduard Stehlík - 31. ledna 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Hostem dnešního vydání je plukovník Eduard Stehlík, vojenský historik. Já Vás vítám. dobrý den.

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Hezké ráno, děkuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Chceme hovořit například o tom, jak nenápadně může začít proces končící zrůdností. Dobrý poslech. Nebuďte lhostejní, jinak z nebe spadne další Osvětim. Těmito slovy varoval na vzpomínkové akci jeden z přeživších koncentračního tábora, od jehož osvobození uplynulo v pondělí 75 let. U této příležitosti se v Osvětimi sešli nejvyšší představitelé a delegace šesti desítek států, vyslyší, pane Stehlíku, apel Mariána Turského, který přežil Osvětim, i dva pochody smrti, na konci války vážil 32 kilo?

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Kéž by. To je asi jediné, co člověk může v téhle souvislosti říct, protože pokud někdo prošel peklem a ti, kteří prošli Osvětimí říkají, že to bylo peklo na zemi, kde se lidé chovali k lidem způsoby, kdy, jak se říká, živí často záviděli mrtvým. Tak jestliže takovýto apel zazní před hlavami celé řada států, vysokými politiky, tak by ti lidé, kteří nesou zodpovědnost za budoucnost, nejenom svých zemí, ale světa jako takového, měli se nad tím zamyslet. My jsme si mockrát tady o tom povídali, o různých výročích, mockrát jsme si povídali o různých válečných konfliktech, ale bohužel, člověk stále, i když se rozhlédne, nebo stačí si otevřít televizi, podívat se do novin, si uvědomuje, že žijeme ve světě, který opravdu není světem bezpečným a že jako kdyby snad lidstvo, po těch tisíciletích té existence, stále nebylo schopné se poučit ze svých vlastních dějin, a opakuje neustále stejné chyby.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ono se dokola vrací stejná otázka, ta zásadní, jak k tomu mohlo dojít, co se tehdy stalo se světem, s lidmi? Známe na to odpověď?

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Já si kladu tuhle otázku i z toho důvodu, že vlastně 20. století je předmětem mého odborného zájmu léta, a říkám si, jak je možné, že svět prakticky s odstupem nějakých 14-15 let sklouzl z jednoho odporného válečného konfliktu, který změnil svět a nejenom na mapách, ale změnil svět tím, kam až je možné při vraždění lidí zajít. Jak sklouzl do obdobného konfliktu ještě obludnějších rozměrů, jaktože tomu tehdy lidé nebyli schopni zabránit, jaktože se našli lidé, kteří byli schopni uvěřit politikům, kteří jim opět nabízeli snadná řešení, a dobrání se jejich údajných práv, ale za cenu vraždění jiných lidí, takové primitivní soustředění jako viny za všechno na židovské spoluobčany, kdy nejdříve to vypadá zdánlivě nevinně, jako je to takové to, nebudeme u nich nakupovat, v jejich obchodech, nebudeme chodit k židovským lékařům, a najednou to začíná mít tou salámovou metodou, odkrajování toho, že najednou nesmíte jezdit hromadnou dopravou, najednou si nesmíte sednout v parku na lavičku, najednou nesmíte jít na plovárnu, najednou nesmíte mít domácí zvíře, s výjimkou rybiček, a musíte odevzdat třeba pejsky a tak dále, a teďka, a najednou už jste soustředění a odvážení někam a nakonec to končí vyhlazení, to je, a ne vyhlazením, průmyslovým vražděním lidí. Celá řada našich židovských spoluobčanů, kteří žili tady, na území Československa, a potom posléze nacisty zřízeného protektorátu, mnozí z nich vůbec v životě nevěděli, že jsou Židé. Taková ta představa, jakou máme, možná jako z některých těch fotografií nebo záběru těch řekněme ortodoxních Židů z Ukrajiny, z Polska a podobně, řada našich Židů, židovských spoluobčanů byli blonďatí modroocí lidé, kteří o svém, v uvozovkách říkali nacisté "neárijském" původu, nemělo opravdu ani tušení a najednou na ně dopadlo něco, co bylo něco obludného a příšerné je, že vlastně tomu i jejich spoluobčané přihlíželi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Byla to ona tzv. dehumanizace?

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Jednoznačně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Která nakonec tedy rozhodla, zmínila jsem jméno pana Turského, ten vlastně vzpomínal, že antisemitismus v Berlíně začal ve 30. letech minulého století nenávistnými nápisy na lavičkách.

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A skončil vraždami v Osvětimi.

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Ano, ano, a začíná to opravdu nenápadně, a já se naprosto shoduji s lidmi, kteří v souvislosti právě s tím 75. výročím osvobození Osvětimi Rudou armádou, hovoří o tom, že bohužel, jsme se nepoučili a tyhle věci se mohou opakovat, a i v naší nedávné minulosti, když se podíváme na to, co se dělo na počátku 90. let na Balkáně, a těch zrůdností, tak tam byli lidé vůči sobě schopni, tak já se obávám, že to škrtnutí sirky může být prakticky kdykoliv a kdekoliv.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Navíc víme, že na mnoha místech světa, bohužel.

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Se ty věci dějí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Se tou sirkou neškrtá, ale už tam pomyslně hoří.

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Hoří, přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V jednom z projevů v Osvětimi na té ceremonii v pondělí, jeden z přeživších řekl, kdybych to nějak volně parafrázovala, že by hosty nerad unavoval svým životním příběhem. Chceme je vůbec slyšet? Ta fakta? To třeba, že ve skladech poblíž kmenového tábora tehdy našla Rudá armáda sedm tun lidských vlasů.

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Já si myslím, že my máme, naše generace a my, kteří žijeme v této době, máme možná poslední šanci ty živé svědky slyšet. I ti, kteří přijeli do Osvětimi, a bylo jich na dvě stovky, tak většina z nich jsou lidé 90+. A nejenom u nás, ale i v zahraničí se tahle kapitola uzavírá a my bychom měli tyhle lidi velice pečlivě poslouchat, a vnímat, nejenom to, co nám říkají, ale zajímat se i o jejich osudy, a ty osudy jsou často nesmírně dramatické, a některé takřka upadli v zapomnění, ono ani v našich médiích se příliš neobjevila informace, že polský a izraelský prezident položili věnec k Památníku Vitolda Pilackého, polského důstojníka, jehož jméno bylo vymazáno z polských dějin, a myslím že u nás o něm ví jenom pár zasvěcených, což byl Polák, který už po první světové válce bojoval proti Rusům, bránil Varšavu, který jako skaut mladý, který se nechal vlastně dobrovolně, v roce 1940, vzat při zátahu na řekněme falešné doklady, zatknout, jako příslušník polského odboje, aby se dostal do Osvětimi, v Osvětimi organizoval odboj a podával zprávy, co se v Osvětimi děje, v roce 1943 se mu podařilo uniknout, bojoval ve varšavském povstání a po druhé světové válce, v době, kdy se poměry v Polsku změnily, tak vlastně působil jako řekněme agent polských zpravodajských služeb vojenských, které působily už v té době z Londýna, byl chycen, mučen a v roce 1948 popraven. Je to hrdinský příběh neuvěřitelného muže, já jsem třeba rád, že v souvislosti s Osvětimí se na tohoto vynikajícího polského důstojníka nezapomnělo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, ve věku 101 let zemřel bývalý britský vojenský pilot Paul Farnes, poslední letecké eso Bitvy o Británii, jak se říká vlastně těm stíhacím pilotům.

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Ano, na tom je úžasné, nejenom ten obrovský vysoký věk 101 let, mimochodem, nedávno to bylo, 16. prosince to byly 3 roky, co nás opustil generál Imrich Gablech ve stejném věku 101 let, úžasném, taky bývalý rafák, v případě Paula Farnese je zajímavé, že on se stal tím leteckým esem, což se říká pět letounů sestřelených během jediného měsíce, a pak vlastně do konce války sestřelil letadlo jediné, to znamená na tom kontě mu zůstalo šest sestřelů, ale přitom tím leteckým esem byl vlastně po celou dobu války, a je obdivuhodné, v jak vynikající fyzické kondici se dožil tohoto vysokého věku, a jak ještě nedávno vystupoval, vyjadřoval se k těmto záležitostem, takže nezbývá, než mu do toho nebe, na ten poslední let, popřát šťastný let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nová rakouská ministryně spravedlnosti Alma Zadićová, která se narodila v bosenské Tuzle, několikrát popsala svou zkušenost s tím jak jednoduché je rozeštvat společnost. Kde se, podle Vašeho názoru, pane Stehlíku, bere v některých lidech tolik zloby, tolik agresivity?

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Víte, já se scházím se stovkami lidí a u některých je to, aspoň z mé osobní zkušenosti, často pochybování o nich samotných. Mnohdy jsou to lidé, kteří mají nějaký komplex, kteří závidí ostatním jejich úspěch, závidí jim, že se umí lépe oblékat, že mají hezčí manželku, manžela, umí zpívat, hrát na hudební nástroj, znají více jazyků a místo toho, aby oni věnovali větší úsilí tomu, aby třeba v něčem vynikli, tak začnou vynikat v tom, že začnou lidem ubližovat. A může se Vám to stát, takové lidi potkáte na základní škole, ve třídě, můžete je potkat na pracovišti, můžete je potkat na nejrůznějších místech, a ovšem nejděsivější je, když se takovýto lidé, s tímto postižením, s některými psychopatologickými rysy, dostanou do vysokých funkcí, a kdy potom to samozřejmě, ten rozsah jejich působení, a dopad jejich působení, může být obludný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje vojenský historik Eduard Stehlík. Po těžké nemoci zemřel včera Luboš Dobrovský, diplomat, politik, novinář, překladatel, polistopadový ministr obrany, kancléř prezidenta Václava Havla a také bývalý velvyslanec v Rusku. Pan Dobrovský byl také signatářem Charty 77. Jak budete na něj Vy, pane Stehlíku, vzpomínat? Na pana Luboše Dobrovského?

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Já se přiznám, že mě ta zpráva velice zasáhla, i když jsem věděl, že Luboš Dobrovský, a jeho zdravotní stav, se radikálně zhoršil v posledních několika týdnech, já na něj budu vždycky vzpomínat jako na člověka, kterého jsem ze začátku znal jenom z fotografií, jako na člověka, kde když jsem nastoupil na vojnu, ještě jako absolvent v říjnu 1990, tak on se právě tehdy stal ministrem obrany, a kdy nám důstojníci vysvětlovali, kdyby přijel pan ministr, tak se řešilo, jak vlastně se k němu máme chovat. Takže nám vlastně říkali, že si máme představit, že je jakoby generál, že není v civilu, že má jako tu generálskou uniformu a že mu vzdáváme stejné pocty jako generálovi, takže se muselo hlásit a podobně. Tehdy ještě, do té doby dlouhá léta byli ministři vojáci. Takže to je takový ten, kdy jsem poprvé nějak více zaregistroval jeho jméno a netušil jsem, že budu mít tu příležitost se s ním scházet a velice často, zejména v letech 2012 až 2014, kdy jsem působil na kabinetu ministra obrany jako poradce a Luboš Dobrovský měl kancelář, tak vzdušnou čarou přibližně 10 metrů ode mne. A musím říct, že my jsme si zvykli se minimálně jednou týdně sejít, on zaťukal u kanceláře, sedli jsme si a povídali jsme si, a já, myslím si, že jsem nesmírně vděčný osudu, že jsem měl možnost hovořit o nejrůznějších věcech, ať už to byla historická témata, osobnosti, současná politika, bezpečnostní problémy, s tak fantastickým člověkem, s tak pevnými názory. Neměnnými názory na zásadní věci, člověkem osobně statečným, nesmírně laskavým, jako byl Luboš Dobrovský, a vlastně dneska mi bude chybět jedna věc, já vždycky když jsem od Vás odcházel ze studia, tak minimálně v 80 % případů jsem si sedl do auta nebo jsem šel na metro a jakmile jsem zapnul mobil, tak mi cinkla SMS-ka, pane plukovníku, můžu volat? A potom už to bylo Edo, můžu volat? A poslední, co jsem mu vlastně řekl je, že dneska budu tady u Vás, a já teďka půjdu od Vás a ten telefon necinkne, a bude mi chybět, moc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Přiznám se, že i mě ten telefon často cinkal od pana Luboše Dobrovského.

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Já se přiznám, že v téhle souvislosti já ten rok nezačal vůbec dobře, mě bude chybět i Jarda Kubera, jeho smysl pro humor a byl to, říkám, jediný politik, který mého, tehdy desetiletého syna zaujal natolik, že si sednul a poslouchal, co ten pán říká, a stejně tak, a to jsou třeba známí lidé, jejichž osudy se v médiích objevily, ale dneska proběhne poslední rozloučení s Jarkou Kolářovou, manželkou našeho bývalého velvyslance ve Spojených státech a potom Moskvě, Petra Koláře, která byla stejně stará jako já, a odešla před dvěma týdny a kde většina těch lidí vůbec netuší, co tahle drobná usměvavá úžasná žena udělala pro Českou republiku a její krajany. A lidi, kteří odešli do exilu ve Spojených státech, jakým způsobem šířila dobré jméno této republiky, takže odcházejí lidé, kteří, jak říkal Jan Werich, by tady mohli být ještě dalších 150 let a někdy zůstávají ti, kteří, jak říkal Jan Werich, už tady v 35 neměli co dělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, Luboš Dobrovský v létě 1967, jako zpravodaj Československého rozhlasu vystřídal v Moskvě Jana Petránka. A také snad ještě dodám, i v souvislosti s 75. výročím osvobození koncentračního tábora Osvětim, otec pana Dobrovského zahynul v koncentračním táboře.

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A on v době protektorátu, otec pana Dobrovského, přesvědčil svoji manželku, maminku pana Luboše, aby se s ním formálně rozvedla.

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
A tím je zachránil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Přesně tak.

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Ano, ano, já jsem teda nesmírně rád, musím říct, v souvislosti, jak obrovský kus práce dělá Lubošův syn, Jan Dobrovský, při podpoře a pomoci společnosti Post Bellum, protože i díky němu tahle společnost naprosto zásadním způsobem shromažďuje to, o čem my hovoříme, svědectví lidí, kteří odcházejí, ale jejich životní osudy ve 20. století byly neuvěřitelné a díky i Janu Dobrovskému, nám vzpomínka na tyto lidi a jejich svědectví, tady zůstane zachováno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká vojenský historik Eduard Stehlík. Deset ze šestnácti vedoucích a odborných pracovníků Památníku Lidice podalo včera výpověď, kvůli odchodu ředitelky Martiny Lehmannové. Podle nich bude památník, po její rezignaci, navrácen normalizačnímu výkladu dějin. Paní Lehmannnová rezignovala v důsledku sporu s lidickými přeživšími. O co tam vůbec jde, pane Stehlíku?

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Víte, pro mě to, co se momentálně v Lidicích odehrává je nesmírně citlivá záležitost i osobně, protože já jsem Lidicím věnoval řadu svých prací, podílel jsem se na výstavách, na vzdělávání dětí i učitelů, který Památník Lidice v minulých letech organizoval, a mám v Lidicích, napříč tou obcí, celou řadu přátel, jsem čestným občanem Lidic, to znamená mě se to nemůže nedotýkat. Myslím si, že celý ten spor, který vygradoval těmi, bych řekl, už vyjádřeními některých zaměstnanců, které, dle mého pohledu a znalosti věci, už jdou za čáru, tady už to není, podle mého názoru, normální reakce na to, když je někdo odvolán z funkce. Já samozřejmě chápu, že někteří zaměstnanci, které si paní ředitelka přivedla, jsou s ní solidární, to je pochopitelné, ale útočit v tuto chvíli už na pozůstalé po těch rodinách, útočit proti vedení obce, z pozice památníku, Památník Lidice není standardní muzeum, Památník Lidice není místem, není to standardní galerie, je to už z jeho zřizovací listiny, má vlastně hájit památku těch, kteří přišli o život při tom barbarském nacistickém zločinu. Jestliže dojde k tomuto konfliktu, je to špatně. V tom celém prostoru najednou rezonuje, jako kdyby celý ten problém byl jenom tím, že paní ředitelka se zastala, nebo nezastala dostatečně lidických, jako kdyby celé se to točilo kolem toho, že jedna lidická žena, Alžběta Doležalová, údajně v letech okupace, udala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Židovskou podnájemnici, ano.

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Židovskou nájemnici, ano, Štěpánku Mikešovou, která u ní bydlela, což je informace, se kterou přišel historik Vojtěch Kyncl, já musím říci, že já jsem ten dokument, který on našel, a přibližně v loňském roce ho zveřejnil prostřednictvím České televize, jsem viděl, stejně jako řada jiných historiků, před řadou let. To je dokument, který, myslí pregnantně to rozebral, i okolnosti jeho vzniku, jiný vynikající český archivář Vojtěch Šustek na DV TV předevčírem, takže my tady nemáme tolik prostoru, ale je to dokument, který vzniknul s velkým časovým odstupem, v prosinci 1945 byl napsán člověkem, který Štěpánku Mikešovou zatýkal a předával ji gestapu četníkem Resslem, muže, který podle opravdu mého názoru, měl důvod ten dokument vytvořit účelově, té Alžbětě Doležalové je tam podsouváno, jako i nějaké ty vazby údajně na potom konec Lidic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A je, v tomto případě, pane Stehlíku, máme dostatek opravdu relevantních faktů?

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
No to je právě to, co já bych chtěl naznačit, že na základě jednoho dokumentu, navíc, který vznikl v jiné době, člověkem, který je ve věci zainteresovaný tak, aby s ním manipuloval, mi přijde nenormální obvinit z udavačství lidickou ženu, a to říkám, opravdu se nebavíme tady o zastírání fakt, a nebo blokování práva na nějakou, na pravdu nebo na zveřejňování pravdivých údajů. Já, myslím ale, že nám ještě v tom uniká jeden moment, víte, a to je určitá forma etiky historikovy práce. Historik samozřejmě má, pokud objeví, měl by psát pravdivě, ale čím myslím tu etiku historikovy práce, já jsem během svého, a teďka, i za situace, kdy by to byla pravda, já jsem za svého života zpracovával osudy celé řady, stovky důstojníků, vojáků, a během té práce jsem i u hrdinů narazil na to, že občas se může stát, že ten člověk se v nějaké době zachoval nečestně, často třeba po únoru 1948, a já jsem při tom pátrání často hovořil s rodinami, s dalšími lidmi, kteří, těchto lidí, kteří mi poskytli informace, já jsem s nimi navázal přátelský vztah, a najednou jsem tohle zjistil. A já jako historik mám potom v tom případě vlastně dvě zásadní možnosti. Buď to napíšu, a tohle negativní vynechám, a pak lžu. A nebo to napíšu se vším všudy, a tím ublížím těm lidem, kteří vlastně se mi otevřely a pomohly mi. A já jsem v těchto případech volil možnost třetí, já jsem to nenapsal. Přestože jsem měl silný příběh, nebo zajímavý příběh, protože pro mě ta volba byla taková etická, že ať to třeba napíše někdo jiný, já do toho nepůjdu. A domnívám se, že jestli že nemáte dostatek informací, nemáte to vyfutrované, jak se říká, ověřené z několika zdrojů, tak by člověk měl být, obzvlášť když může ublížit, by se měl držet zpátky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jenom připomenu, že reportáž televize vycházela právě z toho bádání pana Kyncla, který ale tady není, takže v tom nemůžeme pokračovat.

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Samozřejmě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Každopádně, paní Lehmannová rezignovala po výzvě ministra kultury, Zaorálka, podle kterého nezvládla komunikaci a chyběla ji potřebná empatie. Uvidíme, jak se bude příběh vyvíjet, protože na to místo je vypsáno výběrové řízení, pokud se nepletu.

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Uvidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nám zbývá posledních několik minut a do Brexitu několik hodin. Velká Británie se probudila do posledního dne v Evropské unii.

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Dne osvobození, jak někteří říkají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jak to vidíte Vy, pane Stehlíku?

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Mě je z toho smutno, jako já si myslím, že Evropská unie a Británie patří k sobě, ale samozřejmě, je to volba, i když celá řada lidí si asi to nebyla schopna představit, je to, z hlediska historie moderní výjimečná událost, je to poprvé, co Evropskou unii opouští nějaký členský stát, i když Velká Británie vždycky byla takovým zvláštním členem, ale řekl bych, na druhou stranu, velice pevným, byla to, z takového toho trojúhelníku Británie, Francie a Německo, to bylo nesmírně silné spojenectví, i když z historie bychom to vzali různě, a myslím si, že tenhle silný trojúhelník, v okamžiku, kdy ho opouští Británie, tak já jsem z toho smutný, a já jsem do Británie jezdil nesmírně rád, jezdil jsem, mám tam spoustu přátel, žije tam trvale můj bratranec, který je vlastně rodilý Australan, který tam žil s australským a českým pasem, takže sám jsem teďka zvědav, až budu s Martinem mluvit, co pro něj bude lepší v nové Británii, nebo Británii, která už bude opět mimo Evropskou unii, jestli pro ni bude lepší být tam evidován jako občan České republiky nebo občan australský, netuším, jak, co to bude, jsem zvědav, co udělá, jak se změní situace, já jsem třeba byl zvyklý, přes Amazon objednávat knížky z Velké Británie, protože když jsem si je objednal z Ameriky, tak jsem platil clo, tak nevím, jestli náhodou někdo nepřijde s tím a jestli ty úžasné historické publikace, které člověk má možnost sehnat, jestli mu nezdraží, jestli se k nám budou dostávat, já doufám, že se neobnoví takové ty kontroly, že budete stát v dlouhé frontě, kde se Vás na letišti budou ptát, proč do té Británie jedete? U koho budete bydlet? Ukažte peníze a podobně. Já myslím, že nikdo neví, co bude, jsme před velkým očekáváním, já bych si hrozně moc přál, aby se změnilo co nejméně, i když samozřejmě chápu, že ta změna je fatální a nějakým způsobem naše životy v následujících měsících a letech rozhodně ovlivní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Lze to nějak odhadnout? Nebo v jakém stavu třeba tu britskou společnost toto, tento odchod zastihuje? Protože snad jenom připomenu to definitivní rozloučení teprve nastane, od zítřka bude jakási přechodná.

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Přechodová fáze, ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Doba, do konce tohoto roku.

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Já jsem ještě před těmi prosincovými volbami, jsem na to nahlížel tak, nebo jsem si myslel, že se může stát, že ta konečná, nebo to rozhodnutí voličů bude takové, že Británie nakonec z Evropské unie neodejde, myslím si, že si to myslela řada lidí, ale to drtivé vítězství konzervativců, v ten den bylo jasno, že Boris Johnson prosadí odchod, prosadí Brexit, a že se Evropská unie a Británie rozejdou, přestože, podle mého názoru, řada Britů o tento odchod doteď nestojí, a já jsem zvědav, jak se bude pak vyvíjet dál ještě i Velká Británie, protože samozřejmě můžou se objevit skotské separatistické snahy, můžou být záležitosti týkající se Irska, opravdu nevím, myslím si, že nejenom pro vztahy Evropa, zbytek Evropy, nebo zbytek Evropské unie a Británie, to je velká zkouška a bude to i velká zkouška jako pro Británii, jako takovou. Držme si navzájem palce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká Eduard Stehlík, vojenský historik. Já Vám děkuji za Váš čas i názory a přeji hezký den.

Eduard STEHLÍK, plukovník a vojenský historik:
Vám také.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zita Senková se těší v pondělí na slyšenou. Mým hostem bude politolog Jan Kubáček. Příjemný poslech dalších pořadů Dvojky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.