„Zabití Heydricha mělo smysl. On by jinak vraždil dál,“ říká dosud žijící lidická žena

Reinhard Tristan Eugen Heydrich (vpravo) s Horstem Böhmem v Praze v září 1941
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Reinhard Tristan Eugen Heydrich (vpravo) s Horstem Böhmem v Praze v září 1941

Kvůli atentátu přišla o tatínka, kamarády i přátele. A tři roky strávila v koncentráku. Přesto je o správnosti vojenské akce proti prominentnímu nacistovi skálopevně přesvědčena.

„Kdyby to nebyly Lidice, byla by to jiná vesnice. Tak já se na to dívám. Oni věděli, že jdou vraždit nevinný, že jsou na špatný adrese. Ale už to rozjeli, už se to nedalo zastavit,“ říká 91letá Jaroslava Skleničková, rodným jménem Suchánková.

Na rozcestí smrti

Narodila se 27. března 1926 v Lidicích. V době vyhlazení Lidic jí tedy bylo 16 let. „Kdybych se narodila o tři měsíce později, byla bych zastřelená s ostatními dětmi. Už bych nežila. Byla bych v tý soše.“ Všechny lidické děti do 15 let totiž nacisti zplynovali v nákladním autě.

Lidice památník

„A kdybych byla kluk, byla bych zastřelená. Ty stříleli už od 15 let.“ I tak ale kvůli zabití Reinharda Heydricha přišla o tatínka a spolu s maminkou a starší sestrou Mílou strávila tři roky v koncentračním táboře Ravensbrück. Poslechněte si celé její emotivní vzpomínky na tu dobu.

Mám vztek na Čurdu

Argumenty, že tzv. atentát na Heydricha stál životy lidických mužů a dětí, odmítá. „On by vraždil dál. Ty naše důležitý lidi,“ říká. „Zabití Heydricha bylo důležité pro naše uznání jako těch, kteří s nacismem nesouhlasí.“ Ani k Jozefu Gabčíkovi nebo Janu Kubišovi necítí zášť.

„Mám vztek na toho, který je udal. Už bylo po Lidicích, tak co chtěl ještě zachraňovat? Já si tehdy říkala: Jé, to jim přeju, že je nemůžou najít... A kdyby nebyl Čurda, oni by se možná i zachránili. Mělo pro ně přiletět letadlo.“ Tenhle mýtus ale vyvrací historik Michael Burian.

Žádná šance pro Anthropoid

„Sami parašutisté věděli, že v té době neexistoval letoun, který by byl technicky schopen letu z Británie, přistání v protektorátu a návratu zpátky.“ Dokazuje to i závěť, kterou Jan Kubiš zanechal v Anglii. Počítal, že v okupované vlasti budou muset vydržet až do osvobození.

Český římskokatolický kněz, pedagog a hudební skladatel Otto Lev Stanovský (1882–1945)

Existuje šance, že by se jim podařilo z krypty uniknout? „Hypoteticky ano. Ale ne tím filmovým způsobem: skrz zeď do kanalizační stoky. To je jeden z velkých mýtů kolem atentátu. Prokopaná díra ve zdi krypty vznikla dlouho po válce,“ vysvětluje Burian.

Co by kdyby?

Únik si asi připravovali z okna traktu, kde byl byt kostelníka. Z okna byla i odstraněna mříž. „Jenže pak by následovalo to, co známe z osudu výsadku Silver A: mocenský aparát čítající tisíce lidí uspořádal hon.“ Historik Vojtěch Šustek připomíná, že Kubiš s Gabčíkem byli 17. června 1942 mimo kryptu.

Povečeřeli v bytě u manželů Kódlových. Ale disciplinovaně se vrátili zpět do chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Kdyby nedodrželi rozkaz, že se musí na noc vrátit, útok nacistů na kryptu 18. června 1942 by je minul. Nevíme ale, jaké měli další plány. Z dochovaných dokumentů je můžeme jen rekonstruovat.

„Gestapo se domnívalo, že je odbojářští policisté chtěli ukrýt ve věznici Plzeň-Bory. My jen víme, že Jan Sonnevend, předseda starších z chrámu sv. Cyrila a Metoděje, žádal ještě 18. června kanovníka Ottu Stanovského o ukrytí parašutistů v některém z katolických klášterů,“ uzavírá Šustek. Poslechněte si celé speciální vysílání z krypty.

Den s Anthropoidem: vysílání Dvojky z krypty
Spustit audio
autoři: Martin Groman, Tomáš Černý, Rostislav Taud

Související