Jak dopadl největší zrádce Anthropoidu a českého odboje vůbec?

Po atentátu na Heydricha rozjela nacistická mašinérie systematické vyvražďování lidí. To vyvrcholilo 10. června 1942 vyhlazením Lidic. Už 13. června posílá parašutista z výsadku Out of Distance Karel Čurda na četnickou stanici udání, ve kterém označuje Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše za strůjce atentátu.

Když se potom nic nestane, vyrazí 16. června do Prahy. Nejdřív se zastaví u rodiny Svatošových v Melantrichově ulici, kde se dříve parašutisté ukrývali, a pak jede přímo do Petschkova paláce. O úkrytu v kryptě jako jeden z mála neví. Ví ale o velkém počtu spolupracovnků, které si právě ověřil.

Psychicky labilní alkoholik výsadkářem?

Proč se vůbec Karel Čurda stal členem výsadku? Podle badatele Miloslava Jenšíka, autora knihy Anthropoid kontra Heydrich, už v Anglii neměl Čurda nejlepší pověst. Řada lidí z jeho jednotky měla protestovat proti jeho výběru k výsadku Out of Distance. Označovali ho prý za psychicky nevyrovnaného alkoholika.

Takový popis ale odmítá vojenský historik Eduard Stehlík. Vzpomíná, jak mu sám generál Rudolf Krzák, který se na výcviku parašutistů v Anglii podílel, říkal, že s Čurdou v Anglii žádné problémy nebyly. A nebyly s ním problémy ani bezprostředně po vysazení do protektorátu.

Britští instruktoři na Gabčíka s Kubišem pěli chválu, jednalo se prý o dokonale sehranou dvojici. Na snímku výcvik československých výsadkářů ve Skotsku|foto: z archívu Vojenského historického ústavu a Eduarda Stehlíka

Osudová chyba velení?

Čurda se tu podílel třeba na přípravě útoku britského letectva na Škodovy závody v Plzni. Fungoval naprosto spolehlivě. Dokud se po atentátu neoddělil od zbývajících parašutistů. Bylo mu totiž povoleno, aby navštívil svou matku v jižních Čechách.

„Právě tento moment byl klíčový,“ myslí si Stehlík. „Že se v době největších represí po atentátu ocitl odděleně od ostatních. Neměl nikoho, s kým by sdílel společný cíl, ale i strach. Navíc tehdy se začaly objevovat zprávy o popravách rodin parašutistů i jejich spolupracovníků.“

Žádné smilování pro Čurdu

10. června 1942 bylo v Lidicích popraveno 173 mužů starších 15 let|foto: z archívu Vojenského historického ústavu a Eduarda Stehlíka

Je dosvědčeno příslušníky gestapa i po válce, že Čurda opakovaně zdůrazňoval svůj strach, aby nebyla popravena jeho matka. „Jeho zrada je reakcí na vyvraždění Lidic,“ uvažuje Stehlík. „Snad šlo o pokus zastavit to vraždění. Tam teoreticky můžeme jeho chování rozumět. Ne ho omlouvat.“

Karel Čurda vyzradil desítky spolupracovníků parašutistů a stojí za smrtí stovek lidí. „A bohužel i v následujících letech se choval naprosto obludně.“ Vydával se za parašutistu, fungoval jako konfident gestapa. „To už jsou věci, kdy pro Karla Čurdu žádné smilování nebo pochopení není.“

Poslední udání

V Praze žil pod změněným jménem Karel Jerhot, vzal si Němku. Má vinu na konci skupiny Antimony i zatčení Františka Pospíšila z operace Bivouac. Za jeho konfidentské služby mu měla být vyplacena značná suma peněz.

Poslední stránka novin z 28. května 1942|foto: Public domain, Wikimedia Commons

Na konci války 15. května 1945 se sám přihlásil na četníkům v Manětíně. Byl souzen a 29. dubna 1947 nakonec oběšen na Pankráci. Ve svém závěrečném prohlášení údajně odmítl žádat o milost. Jeho žena a syn odešli do Rakouska.

Nejsme národ kolaborantů

„Zrada Karla Čurdy jasně ukazuje, že Češi nejsou národem kolaborantů. Kolaboroval příslušník zahraničního odboje,“ říká historik Jaroslav Šebek. „V zásadě tři neděle od atentátu nebyli nacisté schopní nalézt jedinou stopu, která by je dovedla k útočníkům. I když každý den popravovali, lidé nikoho neudali.“

Čurda pro ně byl terno. „Přihlásil se v době, kdy Emanuel Moravec vyhlásil amnestii: kdo se přihlásí od 13. do 18. června, nic se mu nestane. Teprve po Čurdově doznání 16. června byli zatčeni nejbližší spolupracovníci v Praze. Od 18. června pak i další ve východních Čechách.“