Politolog Kopeček: 17. listopad dnes slouží k různým formám protestu. Společnost bariér a příkopů ale nejsme

Včerejší připomínky listopadu 1989 vypověděli o naší společnosti minimálně to, že pro část Česka je to stále dějinný moment, který nám něco říká. Podle politologa Lubomíra Kopečka z brněnské Masarykovy univerzity je však zajímavé sledovat, co všechno si lidé s tímto datem spojují.

Rozeštvaná společnost?

„Jsou tu lidé, kteří včera protestovali proti předsedovi opozičního hnutí ANO Andreji Babišovi, když kladl květiny. Jiní zas protestovali proti stávajícím vládním představitelům. Další spojili 17. listopad s protestem za klima. Opodál byli recesisté. Je vidět, že datum slouží výrazně jinak než třeba 28. říjen, který je ceremoniálním, klidným připomenutím událostí, provázeným prezidentovým projevem a rozdáváním státních vyznamenání. Oproti tomu 17. listopad funguje jako bod, od kterého se odpichuje představa spousty lidí, co se podařilo, a co se naopak nepovedlo,“ vysvětluje v pořadu Jak to vidí...

Čtěte také

Pavel Kosatík: Jako společnost jsme přestali držet pohromadě

Přesto by ale Lubomír Kopeček neviděl českou společnost jako rozeštvanou. „Samozřejmě tu v rámci společnosti existují rozdíly a příkopy, ale rozhodně to není tak, že bychom byli společnost, která je totálně rozdělená, kde by probíhala nějaká studená občanská válka. Stačí se podívat do sousedního Polska, které zažívá už více jak dekádu ostrý kulturní střet, který se netýká jenom tématu potratů. Hlubokou ostrou polarizaci můžeme pozorovat i v amerických poměrech.“

Na druhé straně je třeba vnímat, že hospodářská situace, vysoká inflace, vysoké ceny energií, pokles životní úrovně způsobily podle Kopečka zostření socioekonomického rozdílu v rámci české společnosti, které dříve nebylo tolik vidět. „Nedá se to ale rozhodně porovnávat s hlubokou hospodářskou krizí ze začátku 30. let, která v zásadě pohřbila prvorepublikovou demokracii. Navíc protesty proti své osobě zažívá Andrej Babiš na Národní třídě rok co rok. I jako předseda vlády kladl raději květiny na pietním místě v časných ranních hodinách, aby se podobným incidentům vyhnul. V žádném případě to tedy není příznak toho, že bychom žili ve společnosti, která prožívá nějaké velké drama.“

Představy o demokracii

Pískot provázel i příchod prezidenta republiky Petra Pavla, který mimo jiné řekl, že 17. listopad 1989 není abstraktním symbolem, nýbrž připomínkou toho, že už 35 let máme příležitost budovat svou zemi i život podle svých představ. Naše představy se ale v mnohém liší.

Čtěte také

Nejsme tam, kde jsme chtěli být? Sametový speciál Jak to vidí: Žantovský, Švejnar a Kubáček

„Česká společnost se nedá zjednodušit na jeden názor. To, že tady nejsou hluboké bariéry, ještě neznamená, že je představa stejná. Mám pocit, že pro značnou část společnosti je demokracie fakt. Především mladou generaci vůbec nenapadne uvažovat o jiné formě vládnutí. Na druhé straně představa, co by demokracie splňovat měla, se v rámci převažujícího konsensu přece jenom liší.“

Podle průzkumů až jedna čtvrtina lidí říká, že stávající režim je horší než ten předlistopadový. I tak to ale podle politologa nutně neznamená, že by tito lidé chtěli žít v nějaké formě nedemokracie. „Jejich názor úzce souvisí se špatnou životní úrovní, faktem, že jsou třeba v exekuci, což je v českých poměrech nejpalčivější sociální téma, dokonce větší než nezaměstnanost. Je to spojeno i s tím, kdo aktuálně vládne. Nelze to však zjednodušovat na to, že by chtěli návrat předlistopadového systému. Příznivců komunistické strany je v české společnosti menšina,“ dodává Lubomír Kopeček.