Cinkali klíči, podepisovali petice, přesto se mnozí cítí jako oběti nenaplněných ideálů. Tabery, Klímová a Just ve speciálu k výročí 17. listopadu

„Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou…“ zpívala před 33 lety z balkonu Melantrichu Marta Kubišová. Letošní únor a události následující přidaly prvnímu verši ikonické písně nový význam. Strach z bezpečnosti a z budoucnosti nabyl na významu.

Čtěte také

Koncert pro Martu. Poslechněte si záznam živého přenosu z velkého sálu pražské Lucerny

Mír není samozřejmý

„V polistopadovém období jsme často od politiků slýchávali vzhledem k integraci do EU a Severoatlantické aliance, že máme to nejlepší bezpečnostní ukotvení,“ přitakává politolog Petr Just.

„Samozřejmě to platí rámcově i nadále. Ale už od 90. let je jasné, že přestože se my sami cítíme subjektivně bezpečně, okolo nás určitá ohniska bezpečnostních konfliktů jsou. Ať už to byl geograficky blízký konflikt v Jugoslávii nebo na přelomu století globální terorismus, který se nás dotkl v tom smyslu, že jsme jako členové Severoatlantické aliance nesli odpovědnost za bezpečnost západního světa,“ dodává.

Velmi geograficky blízko je ale podle Justa i konflikt na Ukrajině. „Takže vidíme, že i ten mír je velmi subjektivní, a my si musíme být vědomi toho, že není zadarmo – stejně jako svoboda a demokracie.“

Ekonomka Klímová: Strach ze zdražování

Ekonomická analytička Jana Klímová: Strach ze zdražování|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Obavy a šok z války, která zuří blízko našich hranic, brzy následoval i strach z budoucnosti úzce provázaný s ekonomickou nejistotou. „Ekonomika prochází opravdu velkým ochlazením a lidé mají přirozeně strach z toho, co bude. Třeba nedávný průzkum společnosti PAQ Research pro ČRo ukázal, že války a použití jaderných zbraní se lidé bojí až na druhém místě. Na prvním místě se bojí zdražování,“ konstatuje hlavní ekonomická analytička ČRo Jana Klímová.

Ukazuje to ale i řada dalších průzkumů. Například agentura STEM ve svém průzkumu pro Českou spořitelnu zjistila, že až 60 % lidí vnímá, že se jejich ekonomická situace za poslední rok zhoršila. „Je to vůbec největší procento lidí za posledních 30 let, kteří to takto vnímají. I během krize mezi lety 2008 a 2013 to bylo pouhých 50 %.“

S tím souhlasí i Petr Just. „Tady je právě velmi dobře vidět, jak lidé berou mír jako určitou samozřejmost, a bojí se naopak mnohem více něčeho, co neberou jako samozřejmost, a to je prázdná peněženka. Jestli mají nebo nemají peníze na účtu je pro ně větší priorita než to, že 500 km od jejich domovů padají bomby. Před tím bych ale rád varoval. Ono to není daleko. A bezpečnost není samozřejmá věc,“ apeluje politolog.

Podle socioložky Paulíny Tabery to ale možná souvisí i s jistou imunizací společnosti vůči tragickým událostem. „Z průzkumů víme, že obavy jsou proměnlivé. Když se ptáte v časové řadě, zjistíte, že časem některé obavy oslabily. V době napadení Ukrajiny byl strach z války tak akutní, že převýšil ekonomické obavy. Postupně pozornost věnovaná této události ale klesá a práh citlivosti se zvyšuje. Vy si prostě zvyknete, že to tak je. Je to imunizace, abyste mohli pokračovat v životě dál,“ vysvětluje.

Politolog Just: Nejdřív euforie, pak vystřízlivění

Politolog Petr Just: Nejdřív euforie, pak vystřízlivění|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

Reflexe událostí 17. listopadu se ale neliší jen generačně, ale liší se i podle toho, kdo odpovídá. „Je to hodně podmíněno tím, kam se v uvozovkách vydal a kde skončil ten, kdo zvonil klíči. Takže rozdíly vidíme i v rámci jedné generace. Máme tu skupinu lidí, kteří se považují za oběti nenaplněných slibů a ideálů,“ upozorňuje Just.

Podle něj je to ale obvyklé vždy, když přichází nějaký zásadní přelom. Stejné to podle něj bylo třeba i při vstupu do EU. „Vždycky je určitá část lidí plná očekávání, euforie, naděje a optimismu. Potom ale přichází realita, vystřízlivění, adaptace na nové podmínky, která s sebou nese pochopitelně nejenom ten vlastní prvek svobody, ale i prvek odpovědnosti. Pokud tedy někdo v nových podmínkách neuspěl, začíná třeba zpětně hodnotit, že to není to, kvůli čemu protestoval, kvůli čemu cinkal klíči nebo podepisoval petice...“

Socioložka Tabery: Přesto je dobře, že se to stalo 

Socioložka Paulína Tabery: Přesto je dobře, že se to stalo |foto:Elena Horálková

Jaké hodnoty zastává generace třicátníků, která se v době sametové generace teprve rodila? „Jsou to univerzální hodnoty, jako je rodina a spokojený život. Dochází ale k liberalizaci. Tato generace je mnohem více vstřícná k menšinám, mnohem více citlivá na environmentální otázky,“ vypočítává Tabery.

V souvislosti s rokem 89 je ale podle ní zajímavé, že pokud se sametová revoluce hodnotí jako klíčová událost, všechny generace se shodnou na tom, že je dobře, že k tomu došlo. „Listopad 89 a první republika jsou nejpozitivněji hodnocené klíčové momenty našich dějin. Shodne se na nich většina společnosti.“

Od montovny k mozkovně

Přejít od montovny k mozkovně se ale zatím nepodařilo „Je to heslo poslední doby. Trvat to ale ještě bude hodně dlouho,“ domnívá se analytička Klímová. „Ekonomika prostě byla po léta budovaná jako subdodavatelská, což samozřejmě nemělo jenom nevýhody. Jako subdodavatele nás musejí velké západní společnosti brát vážně. Na druhé straně přidaná hodnota jde hodně do rukou zahraničních společností.“

Přechod k mozkovně se tedy podle ní určitě neodehraje jen tak. „Bude potřeba udělat velké reformy – třeba ve školství, vychovat lidi, kteří budou schopni rozvíjet tady u nás mozkovnu. Je to ale běh na dlouhou trať.“