Ze svatební cesty se už nevrátila. Život překladatelky Jindry Těsnohlídkové ukončila střela z vlastního revolveru

4. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jindra Těsnohlídková zemřela na svatební cestě v Norsku

Psala pod pseudonymem Nikésonté, ale on jí říkal Kaja. Osudová láska spisovatele Rudolfa Těsnohlídka skončila tragicky na svatební cestě v Norsku. Z jeho života a tvorby ale nikdy neodešla.

Host: Hana Kraflová
Účinkují: Gustav Hašek, Pavel Soukup, Kateřina Macháčková, Petra Hřebíčková
Připravili: Eva Dvořáková, Hynek Pekárek
Zvukový mistr: Jan Brauner, Ladislav Čurda
Zvuková spolupráce: Jiří Pochvalovský
Hudba: Antonín Schindler
Režie: Michal Bureš
Premiéra: 4. 9. 2021

Narodila se v září roku 1880 ve Vilanticích u Jaroměře jako Jindřiška Kopecká. Pocházela z poměrně zámožné venkovské rodiny. Matka jí brzy zemřela, ale otec se znovu oženil. Jindra tak získala nevlastní maminku, se kterou dobře vycházela.

„Pravděpodobně to byla dívka přirozeně inteligentní a zvídavá, takže když za svého dospívání potkala u své vdané sestry jistou učitelku, uvědomila si, že se její život může odvíjet i jinak, než jak bývá zvykem u ostatních dívek ze statku, říká historička Hana Kraflová.

Osudová Minerva

Ve svých 21 letech nastoupila na pražské gymnázium Minerva. „Ta cesta nebyla přímočará a některým kantorům nebylo po chuti, že je mezi žačkami dívka na vdávání.

Jako studentku Minervy Jindru také poprvé potkal tehdy začínající spisovatel Rudolf Těsnohlídek a doporučil jí přednášky na filozofické fakultě. „Seznámili se zvláštním způsobem. Jindra v Praze bydlela v podnájmu u manželů Míny a Václava Kroupových, kde bydlely i dvě dívky – sestry Těsnohlídkova tragicky zesnulého přítele. On je chodil navštěvovat a tak se s Jindrou seznámil, líčí historička.

„Ona ho zaujala nejprve křehkostí a citlivostí, a definitivně si ho získala kontrastem vnitřní pevnosti a cílevědomosti. Oba dva v sobě spojovali jak sílu, tak slabost. On byl sice závislý, ale zároveň strhující a sugestivní, ona vnitřně pevná, realističtější, ale nervní, a tím ho lákala, míní Hana Kraflová.

V literární Praze byla tehdy známá jako ctižádostivá, trochu až výstředně po vzdělání toužící, krásná, zlatovlasá studentka, která se chtěla věnovat literatuře.
Bedřich Golombek, přítel Rudolfa Těsnohlídka

Dva, kteří vítězí

Spojoval je ale zároveň i zájem o literaturu. Podporovali se ve svých snahách i ambicích, a dokonce společně psali. Dodnes není úplně jasné, zda pseudonym Nikésonté (v překladu Dva, kteří vítězí) patří Jindře samotné, nebo k prózám, které napsali společně.

Vzali se v květnu roku 1905. Ze svatební cesty po Norsku už se ale společně nevrátili. Doputovali do městečka Vestnes, kde se Jindře stala osudnou střela z malého revolveru, který nosila na prsou. Bylo jí pouhých 24 let. Zda se jednalo o nešťastnou náhodu či sebevraždu, se už nikdy nedozvíme.

„Sám Těsnohlídek oficiálně vždy hájil verzi nešťastné náhody, především proto, že byla společensky přijatelná. Sebevražda mladé ženy tak brzy po svatbě by byla skandální a vrhala by na něj špatné světlo, vysvětluje Hana Kraflová. Policejní vyšetřování bylo uzavřeno s tím, že nedošlo k cizímu zavinění.

Zející rána

V životě i díle Rudolfa Těsnohlídka ale Kaja a ona tragická událost zůstaly přítomné až do jeho smrti. Zesnulé ženě věnoval básnickou sbírku DEN a mnoho odkazů najdeme i v souboru próz Dva mezi ostatními.

Těsnohlídek se sice stačil znovu dvakrát oženit a ve třetím manželství byl prý velmi šťastný, ale ani to nepřekrylo ránu, která mu byla zasazena v osudný den 25. července 1905. O 26 let později v Brně spáchal sebevraždu. Bylo mu 45 let.

„Myslím si, že kdyby Jindra Těsnohlídková nezemřela tak mladá, pravděpodobně bychom mohli mluvit o další české autorce i překladatelce té doby, a dílo Rudolfa Těsnohlídka by se možná ubíralo jinými směry, dodává Hana Kraflová.

Použitá literatura:

Řezníček Ladislav; Martínek Miroslav: Těsnohlídkova norská kalvárie. Praha, ARSCI, 2012.

autor: Eva Dvořáková
Spustit audio

Související