Závist není jenom špatná. Inspiruje k hledání vlastního štěstí, poukazuje psycholožka

Závist se řadí mezi jednoznačně negativní emoce. Vyvolává stud a rozčarování ze sebe sama. Je to však přirozená lidská vlastnost. Podle psycholožky Lucie Kolaříkové dokonce jde o emoci velice přínosnou. „Díky závisti si totiž lidé mohou uvědomit, co se jim líbí, co si přejí, co potřebují, co jim v uvozovkách náleží a co by jim mohlo udělat dobře.“

Prostřednictvím závisti tak mohou růst a rozvíjet se. „Závist nás zkrátka upozorňuje, i když nepříjemným a palčivým způsobem, na to, že se nám něčeho nedostává, že bychom si zasloužili víc. Díky tomu jsme pak otevření dalším podnětům a vyvíjíme se.“

Jen malý kousek reality

Zároveň je ale dobré si uvědomit i zrádnost závisti. „Často vidíme jenom bazén, vilu a máme pocit, že s tím ten druhý zažívá i velké štěstí. Už si ale neuvědomuje, že za tím vším bylo zřejmě hodně práce, úsilí, a možná i rozpad manželství. Vidíme jen kousek reality a zbytek příběhu neznáme,“ upozorňuje Lucie Kolaříková.

Vhodné je proto podle ní zkusit si říct, jaká pozitiva podle nás dotyčný člověk s danou věcí zažívá. „Můžeme si představit, že zažívá štěstí, pohodu, úlevu, hrdost. A pak se zamyslet nad tím, jak se dopracovat ke stejným pocitům v našich životech prostřednictvím něčeho, na co dosáhneme.“

Zpátky k sobě

Vedle toho, že je závist progresivní vlastnost, která nás posouvá dopředu, nás také zároveň vede zpátky k sobě, do svého středu. „Díky závisti si můžeme uvědomit, kdo jsme, co všechno máme, čeho jsme v životě dosáhli, že je náš život kvalitní a v pořádku.“

Vůbec nejdůležitější podle psycholožky je uvědomit si, že všichni máme spoustu možností, jak se udělat spokojenými, jak naplnit svoje tužby a potřeby. „Jenom je třeba být kreativní, nenechat se zablokovat přílišnou závistí, inspirovat se u těch, kterým závidíme, a hledat vlastní zdroje svého štěstí.“