Záhada zavřeného vagonu

Československá železnice po roce 1910
0:00
/
0:00

Situace na československé železnici po první světové válce byla dramatická. Skupiny zlodějů s revolvery plenily v noci celé soupravy. Byli velmi vynalézaví a kradli mnoha způsoby. Roku 1919 byl proto zřízen nový a specializovaný tým železniční policie. Skutečný kriminální případ „rady Vacátka“ z roku 1919.

Oddělení železniční policie bylo součástí IV. bezpečnostního oddělení pražské kriminálky a jeho šéfem se stal Josef Vaňásek. Jednou z něj bude legendární detektiv a policejní rada, ale nyní (ve svých 41 letech) dostal tým 13 detektivů a inspektorů, aby se zloději na kolejích zatočil.

Škody za stovky tisíc

Ukázkovým případem bylo odcizení beden s balíky drahého hedvábí v ceně přes 200 000 korun ze zaplombovaného vagonu. Prkna vagonu nebyla nijak porušena ani poškrábána, dveře byly bez známky páčení nebo proříznutí, i střecha byla neporušená. Stejná situace byla i ve vagonu s drogistickým zbožím v hodnotě okolo 110 000 korun.

Kriminalisté zjistili, že plomby ve skutečnosti tak úplně neporušené nejsou. Zloději plombu úzkým dlátkem otevřeli, vytáhli motouz a otevřeli vagon. Po krádeži a zahákování dveří plombový motouz zase provlíkli do oček petlice a konce nasunuli zpátky do dutinky a plombu kleštičkami zmáčkli.

Několik indicií

Brzy si taky všimli, že nejvíc se ztrácí zboží z vagonů na trase Kolín–Libeň–Praha. V Kolíně a v Libni se vlaky často přepojovaly nebo na noc odstavovaly, než je přijalo Wilsonovo nádraží v Praze. To, že zloději šli najisto jen do vagonu s cenným zbožím, mohlo ukazovat na někoho od dráhy.

Wilsonovo nádraží v Praze na výřezu z dobové pohlednice (mezi roky 1918–1925)

Poslední indicií byl vysočanský ples, na kterém ženy měly nové šaty, všechny ze stejné fajnové látky. Prodával ji prý vysoký tmavovlasý čtyřicátník v železničářském stejnokroji, který hrál dobře na foukací harmoniku. Zbývalo jediné: připravit past a chytit zloděje při činu.

Past na zloděje

Z nákladových listů kriminalisté zjistili, kdy na Wilsonovo nádraží mají dojet dva vagóny obuvi firmy Baťa ze Zlína. Rozestavěli tedy hlídky tam, kde se vagóny odstavují na noc. Jedna parta obsadila nádraží v Kolíně, druhá v Libni. Nejmenší třetí skupina hlídala pro jistotu i v Praze.

Během zásahu v Kolíně kriminalisté zatkli Otakara Valucha, který se už ve Zlíně nechal do vagonu naložit v bedně. Jenomže na krádež nebyl sám a jeho komplicové zaútočili na policisty kameny. Ti se tak museli ukrýt v jiném vlaku...

Dobový tisk o útoku na policii

Železničáři hrozí stávkou

Když pak za pár dní měla být vykonána domácí prohlídka u drážních zaměstnanců v Kolíně, aby se zjistilo, kdo z nich se zločinci spolupracuje, postavila se většina z nich na odpor a zmařili úřední výkon. Nepomohla ani vojenská posila a četa legionářů. Železničáři hrozili stávkou.

Za několik dní ministr železnic reagoval zavedením přísného vyšetřování „kolínského případu“ a 28. května 1919 vyšla zpráva, že na základě rozsáhlého vyšetřování bylo pro pobuřování a účastenství na krádeži suspendováno nebo ze služby propuštěno devět zřízenců a jeden úředník. Padaly i další tresty.

Úspěch Oddělení železniční policie

Před soudem stanuli zaměstnanci dráhy, jimž bylo prokázáno vykrádání vagonů. Nejen Otakar Valuch, ale i jeho komplici a nakonec i harmonikář Václav Quinkeréz rozprodávající ukradené látky a voňavky. Práce Oddělení železniční policie a následná opatření začaly přinášet výsledky. V roce 1920 klesl počet vlakových krádeží na polovinu a v dalších letech se dále snižoval.

Účinkují: Václav Neužil, Jakub Žáček, Igor Bareš, Jaroslav Plesl, Václav Vydra, Jaromír Meduna, Růžena Merunková

Scénář: Bronislava Janečková a Miloš Vaněček

Režie: Dimitrij Dudík

Zvuk: Petr Šplíchal

Spustit audio
autoři: Bronislava Janečková, Rostislav Taud, Miloš Vaněček

Související